Vadné barevné značení přechodů

I sebelépe míněný záměr může mít účinek zcela opačný. To se ukazuje na barevném značení vozovky před přechody pro chodce. V některých pražských městských částech byla upravena barva vozovky cca 30 - 50 m před přechodem na červenou. Jaký to má v praxi účinek? Zvýšila se bezpečnost přechodů? Na to jsme se zeptali psychologa, odborníka z ústavu BEPRD (Bezpečnost pražské dopravy), pana Vladimíra Rychlého.

Červená barva na vozovce by podle experta měla být za přechodemFoto autor

Jak hodnotíte zmíněnou barevnou úpravu vozovky v úseku před přechodem?
Je to mýlka. Působí to přesně naopak. Řidiči, kteří většinou nedávají pozor, telefonují, pojídají krabí hambáče, a podobně, z ničeho nic vjedou na vozovku, která má jinou než obvyklou barvu. Co se ve většině případů stane? Leknou se! Nepřejel jsem někoho? Vozovka široko daleko je červená - aha? A v tomhle stavu pokračují na přechod. Jaké to má asi účinky, si dokážete domyslet.
Co navrhujete vy?
Pokud úřady trvají na té barvě, doporučuji ji zásadně aplikovat až za přechod.
Proč za přechod, tam už to přece nemá smysl?
Ale má. Podivejte se, pane redaktore, válečné lodi britského námořnictva měly dělové paluby také natřeny červenou barvou. Proč?
No to nevím. Proč?
Protože když tam přiletěla nepřátelská dělová koule a rozšmelcovala námořníky všude kolem, nepropadli ostatní panice a pokračovali v boji.
Aha.
Analogicky, když se stane na přechodu nehoda, nepropadnou ostatní chodci panice a nebojí se potom přecházet. Víte, my evidujeme stále více lidí s tzv. přechodovým syndromem, nepleťte si to prosím s menopauzou.
Ano, jistě. Ale co prevence, vy řešíte až následky!?
Přechodový syndrom je vážné psychické onemocnění. Lidé s ním se bojí přecházet na přechodech bez světelného značení. Buď chodí tak dlouho, dokud nenaleznou přechod se semafory nebo vyžadují aby je za ruku převedl strážník. Těchto lidí přibývá a vážně ohrožují infrastrukturu, nedochází třeba včas nebo vůbec do práce a podobně.
Vraťme se k barvě vozovky-
Ano, já navrhuji, aby přechody byly jako cesty chráněné besou.
Cože?
Inu v koloběhu krevní msty, rozumějte chodec - motorista - chodec - motorista a tak dále, by přechody měly být jako cesty chráněné besou, tedy dohodou, daným slovem, že tady se nesmí nikomu nic stát, zde nesmí být msta vykonána.
Člověče, vy jste paranoidní-
Ale kdepak! Podivejte se, pane redaktore, analogie s válečnými loděmi britského námořnictva se vám také nezdála, ale stále se používý termín pirát. Pirát silnic, aha? A co znamenala podle vás nedávná střelba na automobily na D1? Vyřizování účtů! Aha?

Bohužel musím naše zajímavé povídání ukončit, protože mám další schůzku, tentokrát k rozhovoru svolil známý britský spisovatel Salmon Rowdie, který bude na skok v Praze. Loučím se s panem Rychlým a spěchám za roh budovy BEPRD, kde mám zaparkované auto. Vyjíždím od chodníku a před přechodem ukázněně zastavuji. A hele, k přecházení se chystá pan Rychlý. "Běžte!" Mávnu na něj.

"Jeďte!" Mávne na mě pan Rychlý.
"Ne, vy běžte!" Pan Rychlý mě asi za tmavými skly vozu nepoznává.
"Vy mi nebudete říkat, kdy mám přecházet!"
"Bože to je vůl", pomyslím si. Za mnou již troubí další auto. Rozjedu se. V tom okamžiku pan Rychlý vyrazí. Ozve se tupý náraz. A sakra! Právě jsem se zapojil do koloběhu krevní msty...