- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Díky, vždycky si říkám, že když to rozesměje aspoň jednoho člověka (kromě mě ), tak to mělo smysl.
Jednu dobu jsme prostě měli tři postele vedle sebe. Se dvěma staršími dětmi jsme se tam pohodlně vešli. A teď za námi chodí spát jen ten nejmladší. Stejně mají ale všichni tři rádi, když si lehneme v pokoji s nimi.
3 postele vedle sebe, to je jako tříproudá dálnice ...
Děti zásadně z naší postele nikdy nevyháníme. Když chtějí, spí s námi, když ne, spí sami. Jediný, koho náš spolek tučňáků občas ze svého středu v noci vyžene, jsem já, ale to je kvůli šílenému chrápání
V době, kdy jsem čekala druhé dítě a přestěhovali jsme se do většího bytu, čímž starší dcera (tehdy 2,5 letá) získala vlastní pokoj, se naučila pravidelně ve dvě v noci napochodovat do ložnice a lehnout si ke mě - s narůstajícím břichem to bylo čím dál nesnesitelnější, a tak jsem do šuplíku pod postelí vrazila matraci z dětské postýlky a ve dvě, spící, jsem jen vytáhla šuple a přikryla dceru. Vydrželo jí to do té doby, než se narodila druhá dcera
Šuplík pod postelí, kam se jen zvrhne spící dítě - to je geniální řešení! A prostorově úsporné!
Dceři je pět let, od narození ač měla svou postýlku, spala s námi ve velké posteli, postupem času jsme přešli na to, že s námi usínala a po usnutí jsme jí přendali do její postýlky.
Dodnes dodržujeme rituál spinkání po obědě (soboty, neděle, Svátky a prázdniny), kdy vdečně všichni tři zapadneme do postýlky (dcerka urpostřed) a povídáme pohádku a pak tak 1-2 hodinky spíme. Není nic krásnějšího, než se dívat na dcerku, jak chrupká....
Stejně tak rituál - ranní tulení - když dcerka po ranním probuzení přijde za námi.
Ano, ano, častokrát je jediným řešením, jak dítě uspat, uspat se s ním
To je ale milý článek takhle začátkem roku! Souhlasím s autorem. Máme tři děti, jedno už je velké a tak nechodí, ale ty menší ano. Někdy se jim něco ošklivého zdá nebo je jim smutno. Nebo se prostě jen tak chtějí přitulit k rodičům. Musím příznat, že mi to nevadí, ba naopak. Za chvíli budou velké všechny tři a mě se pak po těch funících spolunocležnících bude stýskat. Mimochodem, spící děti jsou tak krásné, vypadají jako andělé...
Ano, ano, takhle to vidí i Tučňákova manželka... Děti sice vypadají jako andělé, ale spíš jsou to zvířátka ... ale o tom bude další článek, tak nebudu předbíhat.
Mám tři malé děti a takhle nějak to u nás už nějaký čas funguje. Čas na dělání dalších se vždy najde :-)
Máte pravdu, udělat dítě jde všude možně! Bez ohledu na čas a místo.
protože v této situaci nemají šanci si je udělat. Aspoň budou mít čas procvičit si shodu přísudku s podmětem - nápověda: "dítě" je v češtině středního rodu, tudíž "děti bylY".
měli jsme teď na dva týdny vnučku(2roky) a spát s ní v jedné posteli se opravdu nedá. Už chápu, nač měli naši předkové kolébky, tam děcko přikurtovali do povijanu, že se nemohlo hýbat a měli klid