Otec a syn před koncem školního roku

OTEC: Ukaž mi tu matyku, vypočítals to? SYN: No, skoro jo, ale tady mi to ňák nevychází… OTEC: No tak na co se tě ptaj?  

SYN: Kolik plechovek barvy bude potřeba na natření nádrže?

OTEC: Ale jakejch plechovek?

SYN: No tady těch…

OTEC: Jakech? Jakejch??? Kristova noho, tak si přečti zadání! Čti!!!

SYN: Budou stačit dvě čtvrtkilové plechovky, když jedna půlkilová plechovka vystačí na 8 metrů čtverečních..?

OTEC: No, vidíš! Kolik čtvrtkilovejch plechovek! A tys to vydělil půlkilovejma! Chápeš? Bože, za co mě trestáš… Oprav to… No, ukaž, já ti to podepíšu.

SYN: Ale tati, co je tohle?

OTEC: Co?

SYN: No ten podpis, podepsals to nějak divně!

OTEC: Co to meleš kluku, podepsal jsem to jako jindy, navíc to můžu podepsat, jak chci.

SYN: No to nemůžeš, učitelka si bude myslet, že sem ten podpis zfalšoval.

OTEC: No dovol!

SYN: Ale ano, škrtni to a podepiš to znovu!

OTEC: No to si děláš srandu!

SYN: Ne, ukaž. Vidíš, máš ten podpis úplně jinej než vobvykle. A já bych z toho měl průšvih. To teda ne!

OTEC: Co to děláš?

SYN: Škrtnul sem to. Podepiš to znovu! A pořádně!!!

OTEC: Ježiš, jak to teď bude vypadat? Jako že se neumim podepsat?

SYN: To nevim, ale jestli to budu muset škrtnout podruhý, tak už to bude vypadat dost divně! Radši si to zkus tady vedle na pomocnym papíru.

OTEC: Ale já se umim podepsat i bez pomocnýho papíru!!! A když se učitelce nebude ten podpis líbit, tak ať mi zavolá!

SYN: To nepude, vona by řekla, že sme se domluvili. Že sem to podepsal já a ty mě kreješ.

OTEC: Takovou hovadinou sem už dlouho neslyšel. Ukaž.

SYN: Díky. Tak vidíš, když chceš, tak to umíš. Teď už můžeš jít za mámou.