Osm a půl vteřiny

Ukázka z nového románu slavného britského spisovatele Salmona Rowdieho. Získáno exkluzivně pro iDnes! Čtenářsky náročný příběh, v němž vulkanolog Michel Houyvet po tragickém pádu do centrálního kráteru sopky v několika posledních vteřinách svého života řeší rozpor mezi kantovským a kontextuálním pojetím krásy. Jak mi řekl autor, není nutné abyste jej četli všichni, milí čtenáři, postačí snad jen každý druhý nebo třetí s patřičnými vědomostními základy (geologie - vulkanologie, estetika, dějiny umění atd.). Některé obtížnější termíny vysvětluje překladatel pro jistotu i pro úsporu času ihned v článku pomocí hypertextových odkazů.

Za několik vteřin Michel zahučí do lávy. Podaří se mu vyřešit rozpor mezi kantovským a kontextuálním pojetím krásy?Gúgl

Michel Houyvet byl při výkonu svého povolání v ohrožení života již několikrát. Před pár lety jej málem uškrtila provazová láva, nedávno zas musel sprintovat v roztavených botách před nízkoviskózní lávou řinoucí se z vulkánu Kilauea na Havaji. Přesto své povolání miloval a vždy znovu a znovu se dokázal radovat a dojímat z ohnivé krásy sopek a všech souvisejících projevů vulkanické činnosti.

Dnes se však dopustil osudné chyby. Neposlechl svou intuici. Vyrazil na vrchol brzo po východu slunce. Už podivné ticho v džungli okolo tábora jej mělo varovat. Také množství drobných i větších zvířat, ptáků a hmyzu, které potkával v protisměru, aniž by zvířata jevila obvyklé známky strachu, bylo alarmující. Ani ve stádu pištících opic si nepovšiml jedinců s posunky připomínajícími ťukání na čelo. Byl zabraný do svých myšlenek, hlavou se mu honil nesmyslný rébus, rozpor mezi kantovským a kontextuálním pojetím krásy. Chtěl mu přijít na kloub a vyřešit jej alespoň sám pro sebe. Asi po hodině chůze v ještě chladném ranním vzduchu dorazil na vrchol. Po cestě se nechal unést krásou několika fumarol, zdálo se mu, že dýmají více než obvykle - další varování. Jeho povinností bylo odebrat geologické vzorky z měřící stanice umístěné na vrcholu. Z rutinního odběru se však stal fatální průser. Michel si jako vždy nedokázal odříci pohled do kráteru. Šel tak blízko, aby několik set metrů pod sebou mohl spatřit nádherné lávové jezero, červeně a žlutě žhnoucí jako povrch slunce. Náhlý otřes celé hory způsobený menší erupcí jej doslova vyvedl z rovnováhy. Zapotácel se a přepadl přes okraj.

Čas 05.30.54
Michel padá do kráteru. Do prdele, pomyslí si. Nejprve mu to nedochází, ale pak v setině vteřiny pochopí - tohle je konec. Ví, že mu zbývá několik posledních vteřin života, než jeho tělo nabere rychlost volného pádu a pak dopadne do žhavého moře magmatu.

Čas 05.30.84
Tak jak to tedy je? Podle Kanta je krása konečnost bez konce. V ní samotné je plnost, není prostředkem k něčemu, ale pokud existuje, je vrcholem a cílem. Proto je charakteristikou samotného Boha. Je dokonalá, ale také bez hranic a bez omezení.

Čas 05.31.18
Michel míjí vrstvu ignimbritů. Profesor Annulaire, bleskne mu hlavou, samolibý vůl, který studenty dusil u zkoušek. Ignimbrity a refugium, to byly jeho dva oblíbené termíny. Nalezneme si nějaké refugium... Sakra, nesmím ztrácet čas, bleskne Michelovi hlavou. Ale tam dole, tam to asi refugium nebude!

Čas 05.31.48
O nějakých 30 setin sekundy později si Michel vzpomene, že když mu bylo dvacet, tak doufal, že až bude starší, až bude mít vzdělání a zkušenosti, podaří se mu získat odpovědi na většinu otázek. Možná na všechny. Že bude vědět proč a jak nejen pokud jde o krásu. V té době zažil několik euforických stavů, při nichž měl pocit, jakoby na něco přišel, jakoby poodhrnul závěs a zahlédl venku pravou skutečnost. Bylo to prchavé chvilkové osvícení. Ale Michel toužil po trvalé jistotě prozření, jako když odhalíte, jak eskamotér provádí své kouzlo.

Čas 05.31.69
Ale zpět ke kráse! Michela štve, že ho myšlenky neposlouchají - a nikdy neposlouchaly. Blbče, nemáš čas! Další ztráta času! Kulička v ruletě Michelovy mysli se zastaví na Alici. Ale ne, to teď opravdu nechci řešit, to je příliš banální! Michel se silou zbytků téměř roztavené vůle odvrátí od pomyšlení na Alici. Instinktivně se snaží zmírnit rychlost volného pádu roztažením rukou a nohou. Přesto právě v tomto okamžiku, tady a teď, dosahuje Michel rychlosti 184 km/h.

Ukázku s kamarádským svolením autora přeložil Dr. Jenda Šilhavý