Jak donutit dítě číst

Aniž byste ho museli přivazovat k židli či mu do knihy smáčet čumák jak psovi do misky s neoblíbenými granulemi…

Jak donutit dítě, aby ochutnalo krásu krásné literatury? Základním předpokladem je, že dítě umí číst. Pokud neumí, nedonutíte ho, ani kdybyste zešíleli vy nebo dítě. Dalším předpokladem je, že literatura nemusí být až tak krásná – stačí nějaká středně hezká, sem tam ani ošklivka nevadí. Ale pozor na závadnou! Jako rodič můžete (a musíte!) být dítěti cenzorem. Dítě samo neví, co je pro něj dobré – ani ve výběru literatury. Já sám podporuji věkově neomezenou cenzuru (jako Jiří Menzel): ta zajistí, že mladí nemohou číst knihy, které by je mohly zkazit a staří zase knihy, které by je mohly napravit!

Určitou možností se v dnešní přeelektrotechnizované době jeví některé z těch hejblátek s monitorem: čtečka, tablet… Někdy mám pocit, že všichni ti vizionáři jako Jobs a další bezejmenní vymysleli všechny tyhle tentononce jen pro děti a náctileté. Pokud ovšem chcete, aby dítě alespoň část dne nečubrnělo na monitor (ať již je to interaktivní tabule, počítač, tablet, telefon…), zkuste se obejít bez čtečky a donutit dítě vzít do ruky tu pravěkou věc z papíru. Musíte na to jít ovšem chytře. Nejsnazší je svézt se na vlně něčeho, co právě frčí, jako byl třeba Potter, Společenstvo prstenu (nyní Hobit) různí „poseroutkové“ (zasvěcení ví, o čem mluvím) a jim podobní hrdinové. Můžete zkusit využít potenciál zfilmování knižní předlohy (dělá to i gigant z jiného oboru - Lego), nicméně dítěti se nemusí zdařit třeba Tolkienem prokousat. Poněkud více úsilí vás bude stát metoda „zakázaného ovoce největší krajíc“. Při ní nemůžete využívat berličky souběžného filmového zpracování, ale musíte zapojit vlastní tvůrčí potenciál. Stačí vybrat vhodnou knihu – já vím, to je ta největší fuška! – a kolem ní vytvořit zdání něčeho nedovoleného až zakázaného, co „vůbec ještě není pro tebe, ty kluku/holko ušatá!“ Pro rodiče nahoře s (mozkem) by to neměl být až takový problém, pokud nepatří mezi mozky televizně vymyté. Ale u těch předpokládám maximálně společné posezení s potomkem u TV a nikoli snahu naučit potomka číst (kromě TV programu).

Mohu uvést svoji osobní zkušenost, kdy jsem za knihu s oparem tajemna a ovoce (či spíše pitiva) zakázaného zvolil „P jako pivo“ od Toma Robbinse, tohoto mnohem duchovnějšího, zábavnějšího, vtipnějšího, šťavnatějšího a snad i vousatějšího Coelha - pravděpodobně jsem právě urazil oba autory, ale tím se nebudeme zdržovat. Knihy tohoto autora zabijí mnoho much jednou ranou. Počínaje upoutáním pozornosti, přes šíři slovní zásoby, neobvyklou jazykovou a stylistickou invenci až po sexuální výchovu. A samozřejmě mluvě i o dalším výchovném aspektu: výchově ke zdravému individualismu mimo stádoidní konzumerismus.

Pěkné vánoce a šťastnou ruku při volbě zakázané papírové knihy pro vašeho potomka!