Cestování s manželkou

Před lety jsme s manželkou cestovali obytným volkswagenem tzv. "ponorkou". Cestovali jsme v klidu, pohodě a užívali si... Naše současné rodinné cestování se však podivně změnilo - posuďte sami. Vždy před cestou je nutné doma pořádně uklidit, abychom se vraceli do "čistého"...

Ideální rodinný zavazadlový vůz...Foto Gúgl

Úklid je opravdu pořádný a v ničem si nezadá s předvánočním úklidem. Přesahuje únosnou míru organizačně hygienických norem stanovených kdysi manželkou a zásadním způsobem nám komplikuje termín odjezdu. Žertem se vždy manželky ptám, zda se nemám zároveň pustit do přestavby kuchyňské linky nebo jiné kutilsko řemeslné práce, již se mi daří už několik let úspěšně odkládat. To manželku většinou rozzuří a v úklidu ještě přitvrdí.
Následuje fáze rvaní tenkého do tlustého. To je manželčina (a pravděpodobně obecně ženská) specialita. Rveme do našich objemných cestovních zavazadel takové množství oblečení, hygienických potřeb, hraček pro děti, knih, časopisů, kuchyňských potřeb a doplňků (co když v cílové destinaci nebude to či ono?), že tašky prostě nejdou zavřít. Trhají se vnitřní kaspsy, zipy, ucha, obsah vyhřezává jako kýla. Opravdová kýla přijde na řadu, když se mi podaří narvané tašky nějakým způsobem zavřít a přepásat popruhy. Nikdy mě potom nepřekvapí, že je nemohu uzvednout. "Proč je to taký těžký, bože?!" Řvu nepříčetně a naoko s taškami zápasím, aby si manželka uvědomila můj významný podíl na organizaci našeho odjezdu. "Tak si příště zabal sám!" Řve manželka a tak na sebe chvíli řveme, abychom ze sebe vypustili stres nakumulovaný balením.
Mým dalším úkolem je naložit tašky do auta. Servu je - a částečně po nich sjedu - po schodišti dolů a nacpu do auta. Pak ještě zbývá do auta naskládat děti, psa, a klec s morčaty. To se většinou podaří, ale už nezbývá místo pro manželku. Nabídnu dětem, že ji necháme doma, ale můj návrh při hlasování neprojde. Přece jen ji děti ještě potřebují. Když maželka přistoupí, způsobí to dodatečné městnání uvnitř vozu a všichni účastníci zájezdu (kromě řidiče, což jsem naštěstí já) si musí pod nohy a kolem sebe zalisovat další zavazadla, aby se manželka mohla usadit. Když se nám pak podaří zavřít dveře a vyrazíme, musíme vzápětí zastavit a zachraňovat morčata z vysypané klece nebo vyprostit zpod dítěte rozsednutou igelitku se svačinami...
Příště zkusím navrhnout, že si vezmeme ještě pár dní dovolené před dovolenou na balení... nebo najmeme službu ZAVAZADLA SOS, která nám všechno odveze svým dodávkovým vozem...