Čekání na Putina aneb Dva muži v Moskvě

Interiér, večer. Dača kdesi za Moskvou. Tuhá ruská zima. Klaus a Depardieu sedí v křeslech u stolku. Přes kolena mají přehozené deky. Protože Klaus neumí francouzsky a Depardieu neumí česky ani anglicky, baví se špatnou ruštinou.

KLAUS: Skúrvenaja balšája zíma!
DEPARDIEU: Oui, da, da.
KLAUS: Jesť u těbja vino?
DEPARDIEU: No, nět, vsjo pomérzlo.
KLAUS: Sakrblé!
DEPARDIEU: Maš vótku?
KLAUS: Mam.
DEPARDIEU: Davaj.
Klaus nalévá do dvou skleniček.
DEPARDIEU: Na Pútina!
KLAUS: Pačemů na Pútina, Žérarde? On skazal, adín nóvyj opčán, adín dom! A my dva opčáni v adín dom! A moj son, potomók, predséda trikolornoj partáji tóže prijéchajet!
DEPARDIEU: No pchroblém, Faclaf, mon ami! No pchroblém! Ja ljublju opčány vsjoch baréf! Liberté, égalité, fraternité! Skazaj!
KLAUS: Hm.
DEPARDIEU (důrazně): Skazaj!!!
KLAUS: Liberté, fraternité, igelité!
DEPARDIEU: Charrrašó! Putín charrróšij múžik! Ja znáju rúskuju povágu. Ja igrál Tolstego, pamatejáš? S Fanny Ardant, charrrošaja děvočka, da?
KLAUS: Éto byl Balzac, nět Tolstój. Ja smatríl v tývý.
DEPARDIEU: No pchroblém, Balzac, Tolstoj, balšoje pisátěli. Pisátěli, gchérci, adnaja banda. Avangarda.
KLAUS (s nezájmem): Hm.
DEPARDIEU: Ty čitál Tolstego?
KLAUS: Nět, ja čitál Gajeka. I ja pisál knígy. Ty čitál móje knígy?
DEPARDIEU: Da, Faclaf! Ja čitál Dópisy Ólge! Charóšaja krasívaja kníga!
KLAUS (zklamaně a uraženě): Ty vole!!!
DEPARDIEU: Štó, Faclaf, mon ami..?
KLAUS: Ty vole, Žérarde! Étu knígu napisál Václav Gavél! Ja napisál drúgyje knígy, ty čitál Rok pěrvšij?
DEPARDIEU: Nět.
KLAUS: Ja napisál tóže Rok drůgyj, ty čitál éto?
DEPARDIEU: Nět.
KLAUS: Ja napisál tóže Rok trétij, ty čitál éto?
DEPARDIEU: Nět.
KLAUS: Ja napisál tóže Rok čtvrtyj, pjatyj, šestyj, sedmyj, osmyj, děvjatyj a desatyj, ty čitál aspóň adnůju móju knígu?
DEPARDIEU (rád by vyhověl, ale...): Nět...
KLAUS (s viditelným znechucením si odfrkne): Tsss...
DEPARDIEU: A ja, Faclaf, mon ami, tóže pisál. Ty, ékonom, bůděš lůbiť, štó ja pisál! Pismó děngám!
KLAUS (nechápe)
DEPARDIEU: Děngi, éto money, panimáješ, Faclaf? Pismó děngám, letrchrr tů mány!
KLAUS (nechápavě): Ty... pisál... pismó... děngám..? (z kapsy vytahuje pár bankovek a ukazuje je Depardieovi)
DEPARDIEU: Qui, qui, dada, Faclaf, mon ami! Děngám!
KLAUS (velmi nechápavě): I pačemů... pačemů ty pisál pismó děngám..? Éto, éto něekonomičeskoje...
DEPARDIEU (mávne smířlivě rukou): Davaj vótku, Faclaf, mon ami!
Klaus nepřítomně nalévá do dvou skleniček a jednu podává Depardieovi.
DEPARDIEU: Santé! Salut! Hepy bérsdej děéééngi! Skazaj!
KLAUS: Hm.
DEPARDIEU (důrazně): Skazaj!!! U těbjá děngi, da?
KLAUS: Živijó!
DEPARDIEU (hodí do sebe vodku): Ja napisál mnógo pismó, pisém... Santé! Salut!
KLAUS: Skol! Što éto u těbjá? (ukazuje na dopis čouhající z Depardieova saka)
DEPARDIEU: Mon Dieu! Malém bych zapómněl! Éto pismo ot Pútina. Prečitáju! (vytahuje z náprsní kapsy dopis, vyndavá z něj několik papírů a nasazuje si brýle). A što éto? Někotóryj dekchréét? (prohlíží si jedno z lejster).
KLAUS: Móžno éto permanéntka k tenisovej gále?
DEPARDIEU: Nět. Éto pavolávacij rozkaz dlja rabótnikov.
KLAUS (rozčileně): Čččto?
DEPARDIEU: Zděs v pisme Pútin pisájet, Rosíja v ekonomíčeskoj krízi, něvozmóžno daváť nam pénsiju.
KLAUS: Skúrvenaja centrálnaja ékonomika!
DEPARDIEU: Pútin pisájet, nam nádo rabótať. A éto dekchréét dlja meňjá... Do Balšóvo těátru v Moskvjééé! (raduje se).
KLAUS (vytrhne mu papíry z ruky): A dlja meňjá... Klimatíčeskij institůt, otděl lokalnego ochlazovanija, Jakutsk... (zdrceně) Davaj vótku!

FOTO PEREX: RFI.FR