Respekt a loajalita k učitelům není něčím samozřejmým!

Je 5. září a studenti základních a středních škol opět usedli do školních lavic. Nic neobvyklého. Jako každý rok touhle dobou. Co je ale jiné? Do popředí některých deníku se dostávají informace a ankety, že děti mají ze svých učitelů strach a mnohdy se bojí chodit do školy. Ptám se tedy,je to nový fenomén? Jelikož jsem čerstvým maturantem dokážu si opovědět sám. A protože se už nemusím obávat následků svých slov proti učitelům, rád se podělím a svůj názor s vámi čtenáři.

Mít strach z některých učitelů je v českém školství věcí naprosto normální. Je téměř pravidlem, že učitel dojde do hodiny o pět až deset minut později a první věcí, kterou dělá, je vylévání si zlosti na své žáky. Moc dobře si pamatuji, že jsme bývali osočováni jako nejhorší třída, nic nedokážeme, nemáme šanci odmaturovat a tak dále a tak dále. Základním kamenem chování takovýchto učitelů je jejich přesvědčení o tom, že oni jsou pánem situace, nikdo dané věci nerozumí lépe, a tak vlastně podléhají iluzi své vlastní dokonalosti. Je pravdou, že ve škole si to mohou dovolit. Jakýkoliv odpor žáků je tvrdě trestán. Velmi dobře si pamatuji scénu z druhého ročníku gymnázia, kdy paní „profesorka“ nadiktovala poslední větu k Evropské unii, a to: „Politika Evropské unie účinně snižuje nezaměstnanost ve všech členských zemích“. Protože už tou dobou jsem jevil zvýšený zájem o politiku, dovolil jsem si se přihlásit a oponovat. Argumentoval jsem tehdy rostoucí nezaměstnaností v Německu, Francii, Lucembursku a tuším že i ve Španělsku. U některých zemí jsem si dovolil tak moc, že jsem řekl přesná čísla. Ptáte se co se dělo dál? Odehrálo se něco na co asi v životě nezapomenu. Dotyčná učitelka začala řvát nejdřív na mě co si to dovoluji, že jsem drzý a že v žádném případě nebude respektovat argumenty někoho tak nízkého jako jsem já – student. A aby se něco takového neopakovalo dostala celá třída za trest okamžitě písemku. Tedy byl sem svědkem toho jak učitel je opravdu pánem studentstva. Bohužel.

Učitelé si respekt svých studentů jistě zaslouží. Jsou to právě oni, kdo nám může poskytnout cenné informace do života, je-li kompetentní a dobrý. Bohužel ne všichni učitelé jsou takoví. Setkáváme se s učiteli dobrými ale i špatnými. Je jen na ředitelství školy zda si bude hlídat kvalitu výuky na své škole. Dle mého názoru je praxe taková, že za neúspěchy ve srovnávacích testech vždy může studentstvo. Já říkám jaký učitel, takový žák. Nebo-li znalosti studenta přesně odpovídají schopnostem učitele.

Co říci závěrem? Arogance a vulgarita v dnešním školství není něčím neobvyklým, ba naopak stává se pravidlem. Učitelé si neustále stěžují na studenty a jejich neúspěchy ve srovnávacích testech svalují na jejich hloupost, neschopnost a neodpovědnost. Ale řekněme si zcela upřímně. Koho z vás by bavilo věnovat se učení, když dnes a denně musíte poslouchat, že jste hloupý, neodpovědný, bez šance odmaturovat a že skončíte na sociálce. Mě osobně to nebavilo a děkuji těm pár učitelům, díky kterým jsem na gymnáziu vydržel až do chvil posledních. Čest výjimkám, díky kterým má člověk chuť do dalšího studia.