Zvyšování DPH a tragické kroky našich vlád

DPH se pravidelně zvyšuje, z původních 5% u potravin a knih na 9%, poté na 10% a dnes vláda rozhoduje o jeho dalším zvýšení na 14% s dalším cílem 17,5% nebo 19% za další rok. Zatímco DPH tedy plynule roste, schodek státního rozpočtu se snižovat nedaří. Jaké tři tragické kroky našich současných i předchozích vlád jsou zásadním původcem současného stavu?

Česká republika má problém. Zadlužování neklesá, naštvanost občanů na "reformní" kroky vlády ano. Co bude dále, když DPH u potravin ve výši 19% nebude stačit? Vlády a úředníci ČR bez ohledu na politickou příslušnost nakupili sérií několika vážných selhání problémy, které se nedaří řešit.

1. nízké zdanění kapitálu, především nadnárodního

Vlády se před lety snažily do ČR nalákat mezinárodní "investory", kteří samozřejmě byli zapotřebí - přinesli knowhow i peníze tam, kde byla kapitálová i znalostní zaostalost. Z podpory "investorů" se však stala šílená doktrína, která zapříčinila extrémní schodky státního rozpočtu. Většina těchto investorů obdržela několikaleté daňové prázdniny, investiční pobídky, dotace na pracovní místa (až 200tisíc Kč na jedno místo!!). Mnozí z nich po vyčerpání daňových prázdnin opět odešli jinam. Prostor se zde dal především levným montážním dílnám, obchodním řetězcům, bankám a telekomunikačním společnostem. Tyto nebyly tlačeny do toho, aby naší společnosti něco - kromě pracovních míst - přinesly, takže spoustu věcí, které si samosprávy a politici mohli vydobýt, zůstaly na bedrech našeho státu. Obchodním řetězce jen málokdy byly zaúkolovány, aby vytvořily např. kruhový objezd, nový chodník apod. a externí náklady na jejich vznik tak skrytou formou přešly na bedra místních a krajských úřadů či státu. Stejně tak u montážních dílen, řetězců a bank. Naši nezkušení politici a úředníci jim částečně z neznalosti, částečně z korupce, poskytli takové podmínky, o kterých se těmto "investorům" v jiných zemích ani nesní. Mnohé podniky se prodaly za cenu, jen aby do rozpočtu jejich prodej "něco" přinesl, přitom se mohly prodat za mnohem lepší peníze - cenu, za kterou investoři koupili nějakou banku či společnost, dnes mají jako čistý zisk třeba za jeden pouhý rok. Česká spořitelna své matce, rakouské Erste Bank, generuje přepočteně větší zisk než zisk z jejího podnikání v Rakousku - není to trochu na hlavu, když Rakušané vydělávají 3x více než Češi? Stejně tak telekomunikační společnosti, které generují na zákazníka v průměru vyšší zisk než v zahraničí a v podstatě tak okrádají české zákazníky o peníze, které jim chybí. Nízké zdanění zisků firem (19%) je oproti civilizovanému zahraničí velmi nízké a tak peníze, kteří "investoři", všechny tyto velké firmy a korporace, na nás chudých Češích snadno za podpory všech vlád vydělají, ještě jen málo zdaní. Navíc většina těchto korporací má sídla v zahraničí a kromě daní z mezd (daň z příjmů fyz.osob ze závislé činnosti) zde většinu daní neodvádí. Dokáží navíc snadno "daňově optimalizovat", takže i to málo, co by zde měli odvádět, často neodvedou, protože nemusí. Pro představu: roční zisk největších bank a telekomunikačních firem by v ČR stačil na pokrytí celého ročního schodku státního rozpočtu. Dírou, kterou zde politici a úředníci nechali udělat, utíkají miliardy, které se mají pracně vydobývat z běžných občanů, kteří mají již tak hluboko do kapsy. Jsem přesvědčen, že doktrína podpory investorů byla nastavená přehnaně chybně a až nyní zjišťujeme, že to nebylo správné. Chtěli jsme tu mít hlavně pracovní místa a nějaký umolousaný peníz do rozpočtu za to, co jsme neuměli sami spravovat, s externalitami a důsledky se potýkáme až nyní.

2. prohnané arbitráže, náhrady a soudní spory

To, že nejsme na právo žádní mistři, jsme si měli přiznat už dávno, asi tak před 22 lety. Stejně jako v podnikání se všichni učí od těch zkušenějších nebo učni se učí od mistrů apod., i stát se měl učit a převzít celou judikaturu od těch zkušenějších. Jsem přesvědčen, že kdybychom převzali v roce 1989-1990 celou judikaturu z Německa, byla by naše republika úplně jinde - s nižší kriminalitou, s nižší korupcí, s vyšší firemní morálkou, s vyšším výběrem daní, s menšími mezinárodními či finančními skandály. Jenže místo toho jsme my tady tvořili zákony, které se mnohdy staly úplnými paskvily. Chyběl celý rámec o představě judikatury a tak se zákony tvořily tak, jak se někomu hodilo tu, jinému jindy. Výsledkem nezkušených či zkorumpovaných politiků a vysokých i nižších úředníků tak byly a jsou prohrané arbitráže a soudní spory, náhrady, které musí stát vyplácet investorům, jimž "neochránil investice", poškozeným, kterým ublížilo špatné soudní rozhodnutí či policejní postup apod. Český stát se tak začal podobat uteklé dojné krávě, kterou se všichni snažili nějakým způsobem podojit, protože jim kráva podepsala tu něco, tu něco jiného. Stejně jako se nevymaníte ze smlouvy o lichvářské půjčce, nevymaní se ani kráva z toho, co vše kdy za blbosti podepsala. Nahromaděné náhrady, které stát musel vyplatit za zmařené investice, špatná soudní rozhodnutí, škody ze špatných zákonů, ze špatných rozhodnutí politiků a úředníků atd. jsou dnes už v řádu miliard - vzpomeňme jen na 10miliard, které musel stát vyplatit CME za to, že se pan Železný napakoval na prodeji Novy, na miliardy za IPB, které stát vyplatil Nomuře, na miliardy nalité do dalších bank, vyplacené za neochráněné investice či špatné postupy. Tyto miliardy nám dnes chybí a přestože to mnozí odmítnou, převzetím celé německé judikatury a německých zákonů jsme se mohli uchránit obrovských excesů, které za uplynulých 22let byly, jsou a budou. Čeká nás "solární" arbitráž, arbitráž za krevní plazmu a mnohé další. Soudy přiznávají náhrady občanům, firmám i zahraničním investorům za špatné úřední postupy a rozhodnutí a jiné chyby jak na běžícím páse. Miliardy, miliardy...

3. přebujelé "sociální" náklady a náklady na "sociální smír

ČR má mnohem více policistů než Rakousko nebo Německo, ale stále prý "nestačí" - ano, bohužel nestačí, protože také máme mnohonásobně vyšší kriminalitu. Zloději, kteří nejsou trestáni, beztrestně kradou i kabely od elektřiny či poklopy z kanálů, ale i miliony či miliardy z firem či státních zakázek, tak přenášejí náklady za své jednání na bedra státu, který musí policisty, vyšetřovatele, soudce atd. živit. Máme extrémně moc úředníků. To, co jinde zvládne technika, řeší v ČR tři paní někde na úřadě. Návštěva místního úřadu, kdy chcete udělat elektronicky, tak jak bylo slibováno, že státní správa přestane papírovat a elektronika a chytré systémy to budou řešit efektivně? Tý, Hanko, nevíš jak se tohle dělá? Nevím, zeptej se Ivony. A tak tři hlavy na úřadě hodinu řeší, co se jedním klikem řešit dá. Přijít v pátek ve 13h na úřad je stejná naivita, jako chtít najít nezkorumpovaného mezi odpovědnými. V pátek po obědě už úředníci jen zpravidla pijí kafíčko, čtou si internet nebo hrají hry - což jsem bohužel zažil i v jiné dny. Čest těm pracovitým, kteří jsou výjimkou. Jenže za to může stát, že jim nedává tolik práce a nezvládá je tak efektivně organizovat, že mají možnost si v pracovní době řešit zábavu, hry a kafe. Na 16-tisícové město Dvůr Králové připadá 110 městských úředníků - nepřipadne vám to nějak moc na tak malé město? Podobně to vypadá na většině ostatních úřadů. Mohl bych jmenovat desítky úřadů, kde úředníci jsou jen proto, aby nějakou činnost předstírali. Státu jde a vždy šlo o to, aby nebyla vysoká nezaměstnanost a občané tak nebyli frustrovaní a naštvaní na vládu (podobně jako ve Šluknově, kde je teď konec světa). Proto podporuje své úředníky, Romy, osoby, které se dlouhodobě vyhýbají práci, různé příjemce extrémně rozvinutých sociálních dávek atd. atd. Ať to stojí co to stojí, hlavně když lidé nevyvolávají nepokoje a drží ústa. Úředníkům, sociálně slabým, Romům, všem něco smrkneme, hlavně když jsou zticha a je klid. Výsledkem je evropsky nadprůměrný počet policistů, úředníků, osob závislých na sociálních dávách atd. atd. Stát totiž nenutil k aktivitě, k vlastní invenci, ke starání se o vlastní život. Kdykoliv v historii závisela lidská budoucnost hlavně na aktivitě každého jedince, na tom, zda ráno podojil krávu, posekal louku, udělal něco ve svém podnikání či manufaktuře, na tom, kolik vyrobil řemeslných výrobků či pokácel stromů. Cokoliv, ale prostě každý věděl, že má svůj život ve svých rukách. Dnes to nevědí ani senioři, ani mladí. Pro seniory je "přirozené", že jim stát vyplácí důchod a stará se o ně, pro mladé je "přirozené" tančit, bavit se, esemeskovat a práce je něco, čemu se všichni snaží vyhnout. Přirozené je dnes se "realizovat", cestovat, studovat, ale práce samotná je brána jako trest, přitom práce vždy historicky sloužila jen a jen k vlastní obživě. Pokud si to neuvědomujeme, je to jen výsledkem fungování státu, jeho politiků a úředníků, kteří lidem posílají peníze horem dolem, místo aby je naučili snažit se mít svůj život ve svých vlastních rukách. Pro některé strany je však posílání peněz horem dolem úplná doktrína, o každého se musíme postarat, všichni musí dostat penízky, ale to, že se penízky někde také musejí vydělat, je nepochopitelné asi jako pro úřednici, která chtěla dát mé firmě menší pokutu se slovy, že "vždyť o nic nejde, stejně si to dáte do nákladů". Aha, a kde na ty náklady vydělat? Stát, který utrácí většinu peněz za "sociální náklady" - za sociální dávky, platy přebujelého úřednictva, důchody nadměrnému počtu invalidních důchodců apod. a když si to nedokáže ohlídat, sebere to většinou těm nejpotřebnějším, tak je špatný hospodář. Vím, že malé ryby se chytají nejsnadněji, jenže to se právě stalo pravidlem v tomto státě. Je to dědictví socialismů, totalit a všech soudruhů, kteří stejně tak, jako jásavě budovali socialismus, začali poté propagovat individualistický dravý kapitalismus, který nekouká nalevo napravo, hlavně když je doma plná lednička. To, že stát setře, jim nedochází, protože stát je dnes vnímán jako nějaký bůh - něco, co možná je, co možná není, jako něco "tam někde". Jenže stát jsme my všichni, celá naše, byť velká, komunita. Sociální náklady státu jsou přebujelé, jen jejich prosté ořezání by snadno vyřešilo schodek státního rozpočtu.

4. korupce, korupce, korupce

Náklady na korupci v ČR jsou odhadovány ve výši 100-200 miliard Korun. Tak přitom bývají velké schodky státního rozpočtu... Nadsazené "veřejné" zakázky, miliardy do kapes tu tomu, tu onomu, předražené armádní, zdravotnické, informační a informatické a jiné zakázky stát připravily o miliardy. Jen kdybychom zastavili korupci, snížili jsme v tu chvíli schodek státního rozpočtu na nulu. A nenechte se mást - nejde jen o korupci ve státních zakázkách, ale i v zakázkách krajských, městských, nebo prostě jen předražené zakázky, na nichž sice nikdo nekorumpoval, ale které stát neuměl efektivně zajistit zalevno nebo se na nich napakovaly místní spřízněné firmy - hlavně aby byl klid. Však co, zaplatí to stát, kraj, město - ne nikdo konkrétní z nás. Jenže za všemi těmito kroky, korupcí, zakázkami, je vždy někdo konkrétní - konkrétní úředník či politik.

Zvyšovat DPH na 14% a poté na 17,5% či 19% mi ve světle výšepopsaných čtyř seriálových dějů v ČR přijde jako asociální. Máme minimálně 4 obrovské kroky, které můžeme udělat předtím, než se zvýší DPH. Německo má DPH 7%, Rakousko 10%, Velká Británie dokonce 0% či 5%. Mnohé další státy někde mezitím. Česko bude mít tedy další primát, kromě státu, kde je nejvyšší korupce, kde se nejvíc krade v obchodech a dalších neradostných statistikách budeme mít ještě nejvyšší DPH. A další vláda, kterou máme, nejenže neví a neumí tyto nahromaděné problémy řešit, ale místo jejich řešení se zabývá svým vlastním fungováním a svými vlastními aférami. Je z této šlamastiky nějaké řešení?