Co dělala církev, když byly války, postavila se proti nim? Ne, žehnala vítězství. Proč se církev nepostavila Hitlerovi a žehnala jeho armádám? Církve nikdy nebyly proti systému – jsou na něm a na rozdělení moci se systémem totiž závislé.
V poslední době se vede debata, zda církevní restituce ano či ne. Přestože vláda, vedená skrytými lobby v pozadí, které se již těší na vytunelování vrácených majetků církvím, má jasno, ostatní strany, včetně silné levice, která se pomalu opět vrací k moci, mají názor odlišný.
Často se toulám přírodou, zejména málo navštěvovanými místy a místy, která kdysi žila, dnes jsou zarostlá. Člověk při těchto toulkách najde mnoho indicií, že na tom a tom místě stával kdysi vodní mlýn, tu kaplička, tu křížová cesta, tu křížek. Je pěkné pátrat v historických pramenech po tom, co kde kdysi bylo a člověk si uvědomuje, že v krajině jsme v podstatě jen návštěvníky. Přesto na ní však zanecháme nesmazatelnou stopu. Objevujeme stopy středověku, keltského osídlení, doby kamenné, ale co zbyde po nás? Naši potomci budou naší dobu jistojistě zvát dobou plastovou.
Místa, kde jsou křížové cesty umístěny, mají velmi často něco do sebe – návrší nad obcí, kopce jako symboly krajiny. Dnes je mnoho nadšenců, kteří se s nefalšovaným úsilím vrhají do znovuobnovování historických prvků, které krajina už pohltila zpět, a jejich navracení zpět k životu. Křížové cesty jsou jedněmi z těchto věcí. A aniž bych chtěl jakkoliv hanět úsilí těchto dobrovolníků, křížové cesty prostě nemám rád. Možná poprvé, když si jednu projdete, je to fajn. Ale když jdete po dvacáté nějakou křížovou cestou a vidíte všude stejné obrázky krutosti a umírání, je to až depresivní a pokud se člověk prohlíží obrázky na všech křížových zastaveních, docela mu to i zkazí dobrý pocit z jinak příjemné procházky.
Obrázky na zastaveních křížových cest pracovně nazývám homosexuálním sadistickým pornem. Tomu se ty výjevy nahého mučeného Ježíše, krve, násilí a nahých těl blíží více, než třeba poučení o Desateru. Je to přehnané, já vím, věřící ať mi prominou, ale smyslem křížových cest bylo vyvolat v člověku pocit malosti a viny. Člověk má sklonit hlavu a vložit svůj osud do rukou církve. Pardon, Boha. Sorry, ale kvůli mně Ježíš neumřel, nemám s tím nic společného. Podobný význam má také morbidní zobrazování ukřižovaného Ježíše na kříži. Nic proti kříži, ale kříže s přibytými mrtvolami jsou prostě nechutné. Rozhodně na to nenechám dívat své děti, protože to nedělám ani sám. Na kříže s mrtvolami se stejně jako na porno na obrázcích křížových cest prostě nekoukám.
Ano, jsem proti vracení majetku církvím, nebo rozhodně ne k plošnému vracení a výplatám miliard peněz, k němuž se chystá vláda. Věřících je dnes pouhý zlomek proti počtu věřících před desítkami let. Kdo dnes chodí do kostela? Kdo by ten majetek využíval? Církve na to nemají, takže nic jiného než prodej pod cenou či pronájem svého majetku by nezvládly. Proč vláda tak vehementně prosazuje církevní restituce je tedy více než podivné. Už teď jsou v malých obcích a volně v krajině stovky, možná tisíce kostelů, na jejichž údržbu, natož opravy, církev vůbec nemá peníze. Opadává jim omítka, jsou zamčené, některé i v havarijním stavu, nikdo je nenavštěvuje, ani nemůže.
Těchto objektů je přitom velké množství a mohly by krásně sloužit lidem. Lidem - nikoliv církvím pro to, aby v nich umisťovaly další morbidní obrázky a kříže. Pokud lidem pletly hlavy v minulých staletích, nechtějme se k tomu vracet dnes. Z kostelů a kapliček však stejní nadšenci, kteří obnovují křížové cesty a křížky u cest, mohou udělat místa příjemného spočinutí či zastavení. Místa, kde se mohou umístit výstavy, kde se mohou hrát koncerty, kde se mohou pocestní zastavit či skrýt před deštěm. Konečně by tak tyto objekty dělaly i něco užitečného. Lepší než dělat z lidí poslušné ovce a také lepší, než aby chátraly a rozpadaly se. Nechme jim kříž jako historický symbol, ale sundejme z křížů, při vší úctě k Ježíšovi i věřícím, ty symboly smrti a dekadence. Nic proti kříži, nic proti půlměsíci – ale „ocaď pocaď“.
Nedávno jsem šel pěšky z Rýchorského hřebene po modré turistické značce dolů. Po zhruba třech kilometrech se u křižovatky lesních cest nachází kaplička, která přestože oznamuje, že „Gott sieht alles“, vevnitř je dosti netradiční: nabízí pocestným spočinutí na dvou dřevěných lavicích, takže pokud se zhorší počasí, sucho a střechu nad hlavou, než bouře přejde, pocestní ocení. Netradičně je však i vymalována: nenajdete tam symboly ukřížovaného Ježíše jako jinde, ale pěknou, příjemnou výzdobu – krajinu jako z pohádky, nad níž si poletují andělíčci. Absolutně nic proti tomu. Ať se církevní objekty stanou místy příjemného spočinutí, ne sklánění hlav a pykání za hříchy, které Ježíš vzal na sebe... Je to sakra už 2000 let!
Nevracejme tedy církvím majetky – stejně jako šlechta je nezískala svojí prací, nezískala je svojí prací ani církev. Vrátili jsme a vracíme rozsáhlé majetky šlechtě, která je často ale získala konfiskací a zabavováním majetků jiných – stačí se podívat, kdo získal majetky české šlechty, která byla popravena po Bílé hoře. Pokud bychom chtěli v restitucích být důslední, měli bychom se vrátit k Bílé hoře, která znamenala vyhnání části českých lidí, zabavování majetku české šlechtě, popravování a 300 letou nadvládu nad českými zeměmi politickou (Habsburkové), tak církevní (katolická církev). I v těchto souvislostech nemám rád baroko – se svojí nabubřelostí a falešnou zbožností je totiž baroko obdobím, které zničilo renesanci a nechalo lidi v českých zemích na 300 let sklonit hlavy.
Udělejme z kostelů a bývalých klášterů místa, v nichž znovu okusíme historii, se kterou jsou svázány. Miluji historické fotografie a obrázky. Proč je tedy v chátrajících kostelech neumístit, neuspořádat tam výstavy, koncerty, přednášky... ? Jsem přesvědčen o tom, že místní nadšenci, místní spolky nebo prostě pocestní (přeloženo do novočeštiny: turisté), kteří putují krajinou a rádi tato místa navštěvují, by je vlastními silami opravili či se složili na jejich opravu a údržbu. Stálo by to navíc rozhodně méně, než budou v dnešních zadlužených časech stát ty miliardy, na které se už skryté skupiny v pozadí nedočkavě klepou. Ikdyž pravda, těm nejde o kostelíčky a kapličky, ale o nemovitosti, lesy a pole, které se dají výhodně koupit a draze prodat. Ať to zůstane státu – nám všem.
Několik fotografií uvedené rýchorské kapličky a jejího okolí je možno nalézt zde:
http://foto.mapy.cz/near?q=near%3A+50%C2%B038%279.56%22N%2C+15%C2%B050%2737.65%22E
