Vznikne po 62 letech nová Palestina?

Svět 62 let spal, a proto stále nevznikla nová Palestina. Země, kterou si přejí téměř bez výjimky všichni izraelští Palestinci, národ, který je menšinou na místě, které historicky obývá. Nyní se však blýská na lepší časy - Izraelci přehodnotili svá dříve nekompromisní stanoviska a jsou ochotni jednat.

Svět nejenže zaspal, ale také selhal. Zatímco vznik Izraele v roce 1948 svět dovolil, ke vzniku Palestiny již nedošlo, ač na horkém území středního Východu měly vzniknout státy dva: židovský Izrael a arabská Palestina. Pokud se dnes jedná o vzniku nové Palestiny, nového státu na historickém území, tak je to diskuse ne za 5 minut 12, ale doslova ve tři odpoledne.

Střední Východ byl kvůli mísení náboženství a kultur horkou půdou vždy. Přesto mnoho období žily přítomné národy v míru. Jak víme, akce vždy vyvolává reakci, proto i boj radikálních Palestinců za svůj stát a jejich odboj proti Izraeli, kterého oprávněně vnímají jako okupanty, je pochopitelný. Byli by tito radikální Palestinci takoví i kdyby Palestina opravdu vznikla? Nemyslím si to. Násilný prvek je v některých islámských zemích sice přítomen více než jinde, ale všeobecně se nedá říci, že by islám nebo Arabové byli apriori teroristé. Teroristy z nich dělá jejich "svatá válka" (džihád), nenávist vůči Západu či vůči křesťanství, nebo oboje s přídavkem heroické představy odboje proti utlačovateli - Izraeli, což se děje v případě radikálů v Palestině.

V dnešním Izraeli je zhruba každý pátý člověk Arab, tedy muslim. Přesto jsou násilné činy v Izraeli spíše výjimečné. Muslimové jsou schopni žít s křesťany, Arabové jsou schopni žít se Židy. Z historicky vyostřeného napětí, které vygradovalo kvůli tomu, že Palestinci svůj stát nedostali, však dnes není jiné východisko než vznik dvou samostatných států.

Nenávistný islám je stejně nebezpečný jako povýšenecký sionismus. A Izraelci mají proč si připadat povýšenecky - mají vlastní stát, zatímco Palestinci jej nemají. Mají podporu světa, vytrpěli si své za 2WW i jindy v historii a svět jakoby se jim vznikem Izraele omlouval: Tady máte svoji zemi, my vás máme rádi.

Araby však nikdo rád neměl. Proto svět situaci řeší až poté, co proteklo mnoho krve, zemřelo mnoho životů nevinných civilistů, tisíce utlačovaných radikálů i tisíce izraelských okupantů. Teprve po nedávném krvavém masakru aktivistů, kteří chtěli do pásma Gazy přivézt pomoc, která nebude podléhat laskavé supervizi Izraele, svět pochopil, že nesmí dopustit, aby se z Izraele, kterému dříve pomáhal, nestala lokální diktatura a aby to, co židovský národ sám zažíval, nedělal jiným.

Až donedávna nebyl Izrael ochoten ustoupit z výstavby židovských osad na palestinských územích, nyní už je ochoten jednat. Doufejme, že schůzka, která má 2.září proběhnout ve Washingtonu, nastíní možnosti vývoje v oblasti a přinese konkrétní návrhy, jak se obě strany budou chovat, aby v brzké budoucnosti mohla reálně vzniknout nová Palestina.

Proč tak Palestinci musí mít svůj vlastní stát? A proč jsme o něj tak usilovali my, když jsme v klidu mohli žít v Rakousku-Uhersku nebo v protektorátu Böhmen und Mähren? V okolí Izraele jsou samé arabské státy, ale Palestinci se více než Araby cítí být Palestinci, teprve pak Araby a teprve pak muslimy. Stejně tak jsou Moravané nejdříve Moravané, pak možná Češi (se skřípěním v zubech), pak možná Evropané a pak možná teprve křesťané...

Svět nemusí mít obavy z muslimských zemí. Turecko je prakticky muslimská země, ale bezpečná a přátelská. Mnoho muslimů žije také v Bulharsku, Bosně, Albánii, aniž by si to Evropa uvědomovala. Je nepřátelský Irán, který všichni cestovatelé označují jako neskutečně příjemnou zemi s přátelskými obyvateli, nebo má jen ve svém čele fanatického vůdce a staromódní náboženské činitele?

Musíme se naučit rozlišovat, že každý člověk může být dobrý nebo zlý, nebo něco mezi tím. Každý se však chová jinak za různých okolností, vlivem náboženství, historie, skutečnosti. Ne každý Arab je muslim a ne každý muslim je Arab. Ne každý Izraelec je Žid a ne každý Žid je Izraelec. Přestože většina teroristů v dnešním světě jsou muslimové, neznamená to, že všichni muslimové jsou teroristi. Na světě jsou 2 miliardy muslimů, ale ne 2 miliardy teroristů. Stejně tak, jako z 8 milionů Izraelců není 8 milionů sionistů - i mezi Židy jsou lidé různí, od fanatických ultrapravicových nebo ultraortodoxních Židů (a teroristů tedy minimálně myšlenkově), až po zcela mírumilovné Židy, kteří chtějí Palestincům ustoupit, nestavět židovské osady na západním břehu a s Palestinci vycházet v míru. A takových je, jsem přesvědčen většina, stejně jako je většina mírumilovných muslimů.

Doufejme, že svět a střední Východ nalezne konečně cestu pro mírové soužití a nebude již tolik ovládán neústupnými politickými, náboženskými a ekonomickými elitami, které mírové řešení vstřícné ke všem stranám odmítají, aby si neohrozily svůj profit, své postavení nebo svůj image v očích veřejnosti. Ať už to je v Izraeli, Iránu, Turecku, Lýbii, Francii nebo Česku.