Státní svátky pro ignoranty

Máme úctu k vlastní historii nebo jsme jen národ ignorantů? Stačí jet 1. května nebo 8. května okolo jakéhokoliv hypermarketu, a každému to musí být jasné.

1. květen je již přes stodvacet let symbolem boje proti vykořisťování, kromě svátku práce se slaví také jako svátek lásky. 8. květen je pak dnem osvobození, které nás před 65 lety osvobodilo z nacistického područí a ukončilo II. světovou válku. Ať je to jak chce, náš národní stát si tyto dva datumy vybral jako státní svátky, podobně jako 28. září, nebo 28. říjen, kdy vznikl původní československý stát. Všechny zmíněné svátky jsou pro naši historii poměrně významné a bez nich bychom nebyli tam, kde jsme. Navíc i do dnešní doby se line jejich význam, který je pro naši téměř ateistickou společnost větší než význam svátků původně náboženských, jakými jsou Vánoce a Velikonoce. V tyto významné dny, které se staly státními svátky, bychom se měli zamyslet nad jejich významem a historií, protože „lid, který nezná svou historii, původ a kulturu, je jako strom bez kořenů“ (Marcus Garvey).

Jako strom bez kořenů je naše společnost, která nehledá sama sebe, ale hledá jen prázdný konzum a plné nákupní vozíky. Nákupní letáky hypermarketů již dopředu avizovaly, že „otevřeno i 1. a 8. května“. Podotýkám, že tyto převážně německé řetězce, by si toto v Německu nikdy nemohli dovolit, ale u nás slaví úspěch. Proč byly 1. a 8. května parkoviště u hypermarketů plná, zatímco na památných místech hrstka lidí?

Obchodní řetězce ignorují kdeco, ale ignorace našich státních svátků, kterou by si ve své domovině absolutně nedovolili, je pobuřující. Znamená to, že k naší historii nemají žádnou úctu a jde jim jen o naše peněženky. Pobuřující je však také neúcta našich občanů k těmto datumům. Neskrývám, že bych byl rád, kdyby se u nás zavedl zákaz nedělního prodeje, jako to platí v Německu či Rakousku, ale i v dalších alpských zemích. Já prostě v neděli nakupovat nechodím, neděle je den odpočinku a člověk může dělat tisíce lepších aktivit než chodit v neděli nakupovat. Mnozí mohou namítat, že neděle pro odpočinek vychází z náboženské symboliky a že v naší ateistické společnosti nemá co dělat a hlavně prý nikdo nemá právo omezovat svobodu nakupování toho druhého. Dobře, je to také názor, ikdyž jsem přesvědčen, že bylo-li by o nedělích zavříno, nikdo by hlady neumřel. Pro spoustu lidí je však nakupování vrchol kulturního zážitku, a pokud by nešli v neděli nakupovat, možná by se unudili doma před televizí. Zatímco průměrný Němec či Rakušan vezme v neděli pohorky, hole a batoh a vydá se na horskou tůru nebo alespoň zdravotní procházku, u nás to tak stále ještě není, ikdyž vzrůstající počet cyklo a inline stezek, přístupnost hradů a zámků a kvalitní turistické značení přeje tomu, abychom naše životy trávili jinak než před obrazovkami televizí.

Jenže my jsme naši kulturu již dávno spláchli, stydíme se za ni nebo ji ignorujeme. Národní písně nám přijdou trapné, kroje patří do muzea a vrcholem našeho životního stylu je pro mnohé z nás jen diskuse o tom, které obchodní centrum je lepší a kolik multikin a obchodů s módou v něm je.

Obchodní řetězce to ví, a proto nám nabízejí přesně to, co chceme. Národu ignorantů nabídnou nakupování i o státních svátcích – a budou v tom nadále pokračovat, protože parkoviště před jejich obchody prázdnotou rozhodně nezela. Řetězce zcela nepokrytě ignorují naše státní svátky, ale zcela nepokrytě je ignorují také ti, kteří svátky tráví v obchodních centrech. Pokud zde nemáme zákon pro to, aby alespoň o státních svátcích bylo zavřeno a alespoň symbolicky se tak vyjádřila úcta k těmto svátkům, jediná možnost je nakupování o státních svátcích zcela bojkotovat. Protože tam, kde nebude poptávka, nebude ani nabídka. Nebudeme-li o svátcích chodit nakupovat, nebudou oni mít komu prodávat. Co myslíte, nestálo by za to si místo odpoledne v hypermarketu raději v klidu sednout na zahradu a přečíst si o tom, jakou historii tyto státní svátky za sebou mají?