Řekové umí pařit, Češi umí kalit, Evropa umí pomáhat

Tak se nám méně zadlužené země západní části Evropské unie shodly, že pomohou více zadluženým řeckým bratrům. Nic proti – pomáhat je ctnost, což ocení nejen všichni ti, kdo v mládí hltali Foglara a plnili modrý život a dělali dobré skutky. Pomáháme i my sami, když i přesto, že státní pokladna zeje prázdnotou a zadlužení ČR roste, jsme poskytli bezúročnou (!!) půjčku ve výši 5,5 miliardy Kč Lotyšsku.

Na rozdíl od Lotyšska, o kterém vím snad jen to, kde se nachází, toho vím o Řecku víc. Proto spíše pochopím snahu bohatších států pomoci Řecku, než snahu našeho chudého státu pomáhat Lotyšsku. Přeci jen ty bohatší státy mají zázemí a toky peněz, které jim tu pomoc umožní. My si však sami draze půjčujeme, nejsme schopni splácet ani úroky z půjček, ale bezúročně půjčíme Lotyšsku, jako projev „solidarity vůči jiným zemím Evropské unie“. Proč se naši politici nyní nehrnou do pomoci Řecku a neinvestují do řeckých dluhopisů, na kterých bychom ještě, na rozdíl od pomoci Lotyšsku, i vydělali?

Řecko je země zaslíbená – Řekům. Řekové mají nádherné moře, nádherné ostrovy, úžasné olivovníky, hromady výborných oliv, vín, zeleniny. Mají také ouzo. Mají tam úžasné zpěvačky a zpěváky, kterých je v Řecku určitě mnohonásobně více, než muzikantů ve stejně velkém Česku, kde se dříve tvrdívalo „co Čech, to muzikant“. Řecko má úžasné pláže i přírodní scenérie, úrodnou půdu, plody země i moře a miliony turistů, kteří toto vše dokáží ocenit.

O Lotyšsku toho moc nevím, takže nemohu posoudit, kolik mají krásných pláží, ostrovů, oliv, ouza nebo zpěvaček. Ale slibuji, že to napravím a někdy se tam také vypravím.

Řecko by si teoreticky mohlo pomoci samo – z turistického ruchu jim tam proudí miliardy eur, které Lotyšsko postrádá. Možná proto naše země pomohla právě tomu Lotyšsku, které si k lepší ekonomice nepomůže ani olivovníky, ani mořem, ani turismem.

Řekové to všechno mají, ale zdá se, že s tím neumějí hospodařit. V tom jsme si s nimi podobní. Rozdíl mezi Řeky a Čechy je spíše v detailu: Řekové umějí pařit, Češi umějí kalit. Řekové žijí, pijí, hodují a „paří“ dlouho do noci, užívají si bujarých večírků nejen s ouzem a olivami, ale také s radostí, poživačností a úžasnou hudbou a zábavou. Češi si večírky také užívají, hudba je možná více usedlá (přeci jen to mírné podnební pásmo není jako Středomoří, že), ale o to více se „kalí“ a chlastá. Na každé správné kalbě, chlastačce atd. se většina Čechů (Moravany nevyjímaje) pořádně napije, ožere, pak poblije záchodky a ti úspěšnější se i s někým vyspí. Zatímco Řekové se po pařbě vyspávají a sluníčko vysoko na obloze je impulzem dojít si na pozdní snídani do taverny a přemýšlet, co ten den budou dělat, Češi po kalbě mají depresi, kocovinu a buď mažou do práce nebo se vrátí domů k manželce. Takže drobné detaily se najdou...

Výsledek je však stejný a nadneseně se dá aplikovat i na naše ekonomiky: Řekové všechno protančí, my všechno prochlastáme. Týká se to jak jednotlivců, kteří i v době krize utratí za alkohol třeba 2-3 tisíce měsíčně bez ohledu na to, zda mají či nemají práci a jakou, zda mají dobré bydlení atd., ale i pro celý stát, který více prožere a prochlastá, než kolik dostane příjmů, takže neustále vzrůstá permanentní zadlužení.

Podobní jsme si také v tom, že jakmile někdo řekne slovo „úspora“ nebo „škrty“, tak v téměř socialistickém Řecku, navíc ovlivněném uklimbávajícím teplým podnebím, kdy je někdy opravdu - ehm - obtížné pracovat, hned začnou odboráři stávkovat, letadla nelétají, vlaky nejezdí, obchody mají zavřeno, odpad se nesváží atd. V Česku se řekne „stravenky“ nebo „škrt“ a odboráři hned také vyhlašují stávkové pohotovosti, jen ta řecká bojovnost jim chybí.

Rozdíl mezi Řeky a námi je však ten, že Řekové mohou stále do rána pařit a vyspávat se při siestě, protože mají v záloze obrovskou devizu, kterou je turistický ruch, z něhož plynou obrovské příjmy a bez něhož by Řecko dodnes bylo na evropské poměry zaostalou zemí. Obě země, jak Řecko, tak ČR, však mají extrémní rezervy v efektivitě, v hledání úspor a ve vyšší pracovitosti – o tom by nám Němci či Holanďané mohli vyprávět (jenže ve vyprávění to není...). Rozdíl je opět v těch detailech – třeba dálnice: u nás se postaví dálnice, na které si za pomocí úplatků namastí kapsu ty největší firmy, ostatní setřou. Pak se zavede mýto, na kterém si možná opět někdo namastí kapsu a pak ještě za to dostává provize. Ve finále je stát na dálnici extrémně zadlužen, dálnice je nejdražší v Evropě a její provoz také, a to ještě po roce od otevření dálnice máte pocit, že je stará snad 50 let, protože ty praskliny a špatný stav dálnice nic nesvědčí o tom, že by tady byla nově. Řekové tohle neřeší – ti si seženou dotace na dálnici z EU, zbytek napůjčují, postaví tunely, super povrch, značení atd. Problém mají ten, že když zavedou mýto, nepřijdou jim do práce výběrčí, co mají sedět u okének a inkasovat eura, nebo nikdo nevydal pokyn, jak se má mýto vybírat, a tak nová výběrčí okénka na mýtných místech zejí prázdnotou nebo že policie nehlídkuje, protože je moc horko nebo že hnusně (na řeckém poměry) prší.

Evropa Řekům ráda pomůže – nenechá přeci zkrachovat svou oblíbenou dovolenkovou destinaci, vnést chaos do Evropy a oslabit společnou měnu. Evropa se nechce připravit o stabilitu a vnést chaos do takových svatých věcí jako jsou olivový olej, olivy, ouzo a úžasné dovolené, proto Řecku pomůže.

Otázka však vyvstává, až naše socialistické zadlužování vzroste ještě více, kdo pomůže nám. Moře nemáme, holandští a němečtí turisté z našich hor už také téměř vymizeli, olivy také neprodukujeme a jako levná továrna Evropy jsme už jaksi za horizontem. Musíme hledat nové možnosti, nové postupy, nové technologie, novou pracovitost a novou efektivitu, a to především sami v sobě a v možnostech našich životů. Postavit se na vlastní nohy, zatnout zuby a nečekat, co mi kdo dá, ale co umím a mohu dokázat.

Řekové umí pařit, Češi umí kalit. Jenže to samo o sobě nestačí, v podstatě je to zábava plebsu. Ještě že evropští úředníci viděli náš český film Musíme si pomáhat a snad nám také pomohou, až půjde i naše země do kolen, ikdyž tato pomoc ve filmu Musíme si pomáhat byla trochu jaksi úchylná.

Děkuji všem Řekům i Čechům i českým Řekům, že na některá přirovnání a nadsázku budete brát s humorem, určitě nechci nikoho naštvat. Řecko miluji, stejně tak jako Česko. Pro zpestření tady je jeden řecký klip a až ho dokoukáte, nezapomeňte na to, o čem byl článek. Zábava je příjemná věc, ale ke spokojenému životu nestačí. Kali spera a geia sou!

Takhle paří Řekové:

A takhle umí jedna z nejlepších řeckých zpěvaček Anna Vissi: