Oranžoví kamarádi

Oranžový předseda oplývá sebevědomím a už nám stačil oznámit, že všichni z jeho party se stanou příštími ministry. Zatímco ODS v panice zkouší, jak oranžové zastavit, a moc si asi nevěří, když do volební kampaně ještě k tomu vloží méně peněz než protistrana, ČSSD si věří. Předseda slibuje všechno všem, občanům slíbil již vše co se dalo a teď konečně slíbil něco i svým věrným kamarádům a to jen takovou drobnost, jako jsou posty ministrů.

Předseda ví, že pomalu každý třetí člověk volí ČSSD. Kdo volí ČSSD? Kdo volí KSČM? Znám mladé lidi, kteří pravidelně volí KSČM, prý na protest proti politikaření ČSSD a ODS. „To radši zvolím komunisty“. Proč nevolí strany, které chtějí opravdu něco změnit, nebo alespoň poskytují alternativu k bloku velkých stran? Nemyslím tím Dělnickou nebo Národní stranu, ke kterým se obracejí nějaká frustrovaná individua. Myslím strany, které za sebou mají lidi, kteří tolik nejsou veřejně vidět, ale o to více práce a výsledků za nimi je. Lidi, kteří se nemají potřebu prodírat kamarádšofty a politikařením, nestojí o veřejnou sebeprezentaci a leštění vlastního ega, ale jsou skromní a bez jejich tiché práce v této společnosti bychom byli opravdu v řiti, kam se nezadržitelně blížíme. Nebýt spousty vědců, spisovatelů, umělců, učitelů, poctivých řemeslníků a podnikatelů, poctivých lokálních politiků, byla by atmosféra v této společnosti ještě horší než je. Možná by část z nás tyto strany volila, kdyby měly šanci na úspěch. Jenže do parlamentu se nedostanou kvůli dohodě velkých stran, které si na svoji obranu vymyslely volební zákon, který stranám s méně než 5% neumožňuje dostat se do parlamentu. Takových stran totiž může být spousta, v parlamentu by teoreticky mohly obsadit i polovinu členů a jejich společné úsilí by mohlo do parlamentu přinést „nebezpečné“ napětí. Takto spolu mohou oranžoví a modří zápasit o to, kdo bude kterou pětiletku (pardon, čtyřletku) u koryt a možná to je na nás, voliče, celé jen divadélko, abychom nepřemýšleli o skutečných problémech, ale o tom, jestli je větší borec Jirka nebo Mirek.

Pokud bychom chtěli mít opravdovou demokracii, museli bychom volební zákon změnit. Tvrdíme, jak chráníme menšiny, ty či ony, jak jsme demokratičtí a otevření, ale každý, kdo získá méně než 5%, nemá sílu ovlivnit zásadní dění. Bude-li u nás 3% hluchoněmých, nikdy se nedomohou svých demokratických práv, i kdyby získali ve volbách 3%. Měla-li by u nás romská nebo vietnamská komunita svou stranu a získala 3%, nikdy se také nebude moci podílet na směřování této společnosti. Všechny straničky umělců a lokálních politiků a lidí, kteří to na rozdíl od těch, co tvrdí, že „to myslí upřímně“, opravdu upřímně myslí, nemají prostě šanci. Dávno je pozdě se ptát na možnosti změny volebního zákona. Dávno jsme měli již stávkovat, protestovat, dělat barikády před parlamentem. V tomto by nás Řekové mohli inspirovat, protože jejich bojovnost nám schází.

Řecký způsob ekonomiky je však to, co nás čeká, bude-li ČSSD zvolena. Zatímco ODS se podsouvá, že za jejich vlády jen odtékají peníze spřáteleným firmám modrých kamarádů, jsem přesvědčen o tom, že oranžoví kamarádi dělají to podobné, ale kromě toho slibují nám všem, že ještě „kupa žrádla“ zbyde a co komu dají. Naslibovaly by i dětem pastelky, zemědělcům dobré počasí, důchodcům 14. důchody, nezaměstnaným 14. podpory, rodinám dovolenou v KLDR zdarma a všechno všem, jen aby byli zvoleni. Jsou dokonce takoví supermani, že ikdyž všechno rozdají, i to, co nemají a mít nikdy nebudou, ještě vytáhnou ekonomiku do kladných čísel. Ti, co ekonomii opravdu studovali, nechápou.

ČSSD sází na to, že zpráv o krachující řecké ekonomice, kterou řečtí socialisté léta nesmyslně zadlužovali, se k českým voličům dostane co nejméně, a že lidé budou radši, když budou něco mít, než když nic nemají. To něco, co lidé budou mít, jsou... sliby! No řekněte, je lepší něco mít, než nemít vůbec nic. Pro ty, kteří již v budoucnost nevěří, je dobré mít aspoň ty sliby, kterým mohou věřit, nemohou-li věřit už ničemu, ani sami sobě. Takže zatímco zklamaní lidé si nevěří, věří Jirkovi, který si věří. Věříte slibům i vy??