Nemáme doma televizi, takže o pořadu Jana Buriana s předsedkyní rádoby Národní strany jsem se dozvěděl až dnes k ránu, když jsem nemohl spát a pročítal si zde blogy. Pořad byl pěkný, docela jsem se u něj pobavil: všichni zúčastnění si šli za tím svým a v podstatě o nic by nešlo, kdyby ono zmiňované konečné řešení cikánské otázky nebylo víc – přinejmenším - nešťastné než problém samotný.
Všichni aktéři pořadu byli takoví hezcí, zapálení lidé – sympatický korektní Rom, sympatičtí romští muzikanti, sympatičtí zapálení vlastenci, korektní a rozumný pan Burian. Škoda jen, že ti vlastenci byli zapálení až moc – přeci jen jsem měl z některých záběrů pocit, že někteří demonstrující měli spíše různé gruzínské a balkánské rysy než árijské, ale ono to tak bylo přeci i před 70 lety, že někteří ne zcela árijští nacisté se o to vehementněji snažili smýt ze sebe to stigma neárijského původu. Myslím, že i s Ádou to nebylo stoprocentně po árijsku... Možná by pátrání po svých předcích, které má podle posledních výzkumů naprostá většina tohoto národa jiné než opravdu čistě české (a kde vůbec se Češi vzali? odkud jsme přišli? hm?), pomohlo těmto zatemněncům, pokud jim nepomůže ranní pohled do zrcadla, který rasovou čistotu nebo čistě český původ dost vylučuje. Ona i paní předsedkyně, která má do „kusu ženské“ hodně daleko, možná využívá svůj „boj“ za čistou rasu a český národ – nechci jí křivdit, třeba je opravdu jen zapálená vlastenka - jen jako zástěrku pro pangermánské myšlenky, které většina neonacistů a radikálních nacionalistů jen maskuje. Všimli jste si přeci už také, že ti samí lidé, kteří vykřikují Nic než národ, jsou pak viděni, jak hajlují a vykřikují „heil Hitler“? Takže, za jaký národ že to bojují?
V diskusích pod těmi blogy, které mne nasměrovaly na záznam pořadu pana Buriana na internetu, jsem se dočetl, jaký že je to vlastně rozdíl mezi „cikány“ a „nácky“: náckové prý na rozdíl od cikánů neokrádají „bílé“ v tramvaji. Aha. A já myslel, že k tomu potřebují více kvalifikace... Kdo si pročte novinové články, tak zjistí, že kriminalita neonacistů je minimálně na stejné úrovni jako kriminalita té části nepřizpůsobivých cikánů, o nichž je řeč, jen se liší v tom, o jaké trestné činy se jedná. Sám jsem byl před lety obětí útoku neonacistů, Romové mi zatím nikdy nic neudělali i přesto, že jsme bydleli mimo jiné i na okraji Josefova, známého svou romskou populací. Ztratilo se mi ze sklepa jízdní kolo, ale mé domněnky o krádeži způsobené Romy vyvrátili policisté, kteří ten den zaznamenali více případů krádeží způsobených nájezdnou bandou bílých Slováků, kteří prostě vyrážejí na lup do Česka tak, jako ve středověku vyráželi lapkové na okraje cest okrádat cestující.
Kriminalita neonacistů je zde také, od „obyčejného“ hajlování přes útoky na „barevné“, dlouhovlasé, homosexuály a jiné skupiny obyvatel, přes bitky na fotbale a bitvy s policií v Janově i jinde, až po závažné trestné činy jako jsou vraždy bezdomovců či jejich odpůrců. Máme štěstí, že žijeme v relativně klidné zemi, v takovém Rusku jsou útoky neonacistů tvrdší a mají na svědomí již mnoho mrtvých. To je zřejmě mnohem nebezpečnější kriminalita než ta „kapsářská“, kterou mají na svědomí někteří Romové, ale samozřejmě i „bílí“. Bylo by hodně naivní nevidět, že kapsáři nejsou jen Romové – mohou to být i různí východoevropané, stejně tak jako „bílí“ spoluobčané, tedy „my, Češi“. Podobně zneužívání sociálních dávek není jen problém Romů, ale všech, kteří se prostě štítí práce nebo vymýšlejí způsoby, jak nepracovat a mít peníze. Opět má osobní zkušenost, jeden z bývalých sousedů, čistě „bílý Čech“, po různých problémech se zákonem a pobytech ve vězeních hodlal jen zůstat na sociálních dávkách a mně, v té době hodně tvrdě pracujícímu, se zcela nepokrytě vysmíval. Neházejme tedy všechny do jednoho pytle a jak bylo zmíněno, možná i my, náš „český národ“, by si měl zamést před vlastním prahem...
O co však jde je to, že my všichni jsme vlastně takoví cikáni. Nemyslím to jen jako pózu, kterou („jsem cigán“) zvýrazňuje třeba hiphopový Rytmus z Kontrafaktu. Myslím to zcela vážně. Jsme jen takoví cikáni, kteří se měli možnost vyvinout a svou prací si přijít na nějaké peníze. Povšimněte si prosím toho slova „prací“, později se k němu vrátím.
My, kteří se považujeme za Čechy, jsme možná socio-ekonomicky dále než někteří naši spoluobčané. Ale také ne všichni a také ne než všichni spoluobčané. Je to určitě i proto, že nám ta šance byla dána, jim nebyla nebo ji z různých důvodů zatím promarnili. Cikáni jsme ale všichni – vzpomeňme si na porevoluční doby, kdy první zájezdy do západních zemí byly často způsobem, jak si nakrást a v euforii se dostat k tomu, co se nám zde, uvězněným v komunistickém bloku, nedostávalo. Zažil jsem česky psanou ceduli v rakouském obchodě „Češi, případné zloděje předáme policii“, stejně tak jako jsem zažil zájezdy do Itálie, kde si lidé nakradli obyčejné skleničky, talíře, suvenýry a přišlo jim to zcela normální, protože tak to tady za reálného socialismu fungovalo. To bohužel v některých Romech zůstalo déle než v nás ostatních, ale mám pocit, že ani u „bílých“ to dodnes nevymizelo – podívejme se okolo sebe, pro koho je zlodějina stále zcela normální, počínaje těmi bílými „nemakačenky“, přes různé bílé podvodníčky až po velké formáty tunelářů kuponové privatizace, investičních fondů apod. To přetrvává dodnes, takže problém zřejmě není jen romský...
My, kteří se pokládáme za Čechy (ale to mnozí Romové také!), jsme prostě jen dostali lepší šance se začlenit do toho, co v západní Evropě funguje dlouho a co u nás zpřetrhaly krutovlády nacistů a komunistů. To, že je normální si vydělávat peníze a žít slušně. Všichni víme, jaká byla pracovní morálka za socialismu. Všichni pracovali, ALE... I Češi, i Romové se naučili pracovat jen tak, aby se dostavili do práce a každý se snažil najít způsoby, jak si práci ulehčit a pokud možno nepracovat. Vzpomeňme si, jaká byla výkonnost české ekonomiky krátce po sametové revoluci a jaká je dnes – dnes už je o mnoho vyšší, protože nás to mnozí vlastníci zahraničních obchodů a rostoucí konkurence naučila, ale stále není taková jako v rozvinuté západní Evropě. Vysoké pracovní tempo dělá dodnes potíže mnoha Čechům stejně tak, jako mnoha Romům. Oproti Německu máme několikanásobně vyšší procento nemocných a je veřejným tajemstvím, že kdo nechce pracovat, jde prostě k lékaři nechat se „hodit marod“. A to není specifikum Romů, ale právě nás, „bílých“. Romové mají v sobě možná jen více to, co my máme spíše středoevropsky německého – smysl pro práci a pořádek. Oni mají v sobě spíše tu divokost jihu a nejsou jediní, kdo mají tento smysl vyvinutý jinak – podívejme se třeba na Albánce (v Albánii se dodnes má za to, že muži coby hrdinové nemají pracovat) nebo i na některé Řeky, Portugalce či Italy – posedávání na lavičkách a přenechání prací ženám, to je v jižních zemích častý obrázek a s vysokou západoevropskou výkonností se moc neshoduje... Takže opět, neviňme jen Romy, že se jim nechce pracovat... Ostatně i v Čechách máme rčení „líný jak vandrák v červenci“.
V Josefově je stavební firma romského podnikatele, která zaměstnává Romy. To je to, co mne mnohokrát napadlo jako efektivní forma pomoci našim romským spoluobčanům. Tím by se podle mne vyřešilo ne možná vše, ale většina problému. Romové nepotřebují, abychom jim dávali peníze, abychom jim obnovovali byty a dávali nové a abychom je trpěli jako kapsáře, hráče podvodných her a gamblery. Potřebují práci, přesně tak, jak řekl onen Rom v pořadu Jana Buriana. Drsnému nástupu kapitalismu po sametové revoluci se doteď nepřizpůsobilo i mnoho „bílých“, nedivme se proto, že s ním mají problémy Romové. Problém není černobílý.
Před nějakým časem padl v parlamentu návrh, že podobně jako musí podnikatelé a firmy nad 25 zaměstnanců zaměstnávat jednoho postiženého, budou muset také zaměstnávat jednoho Roma. Tenkrát jsem se zděsil, protože to byla zcela stupidní myšlenka, která mi byla coby podnikateli naprosto proti srsti – stát přeci nemá co kecat do toho, koho já si přijmu na práci! Ten, kdo návrh předložil, byl motivován ale snahou pomoci Romům v získání práce, ikdyž zcela nešťastně.
Už tehdy mne napadlo, že mnohem lepší by bylo, kdyby stát malinko pomohl Romům v tom, aby vytvořili své vlastní firmy. Ať jim dá oproti zárukám nějakou pomoc do začátku (i „bílí“ podnikatelé dostávají například dotace na nové pracovní místo), aby mohli vytvořit své vlastní firmy – stavební, výrobní, uklízecí, zajišťující koncerty a hudební produkce nebo cokoliv, co je jim blízké. Romové umí pracovat ve stavebnictví, umí i pracovat v továrnách, uměli by i další věci a naštěstí již dnes mnozí z nich pochopili, že základ je vzdělání a vyrůstají zde již první generace Romů, kteří budou moci dělat právě i jiné práce, než jen ve stavebnictví či továrnách. Ale ať už budou dělat cokoliv, základem je to, že budou mít práci a ta jim umožní si vydělávat na hmotné i nehmotné statky tak, jako nám ostatním.
Někdo by mohl namítnout, že jejich lichvářští soukmenovci by je i tak sedřeli z kůže, protože i nyní víme o případech, kdy někteří jejich předáci si jezdí v mercedesech s tmavými skly a svým „nepřizpůsobivým“ chudším soukmenovcům žijícím v bídě, která je nutí ke kriminalitě a zneužívání sociálních dávek, půjčují peníze za nehorázné úroky. Ale to opět není jen čistě romská záležitost – to samé můžeme zjistit v komunitách asijských dělníků, které jejich bezpáteřní vůdci téměř stáhnou z kůže. A bylo to i v době nacistické vlády, že někteří Židé raději zaprodali své soukmenovce a spolupracovali s nacisty. Podobně je to i s námi Čechy, že některým nevadí naprosto decimovat ty, co takové štěstí nemají. Lichva a zneužívání špatného postavení ostatních není tedy jen romský problém, jen je tam možná více bolestný a tíživý.
Co si přeje většina nás, „bílých“ Čechů? Mít dobrou práci, vydělat si peníze, koupit si byt nebo dům, jet na dovolenou nebo si koupit auto, televizi a jiné hmotné statky. Myslíte si, že Romové chtějí něco jiného? Vzhledem k jejich socio-ekonomické situaci však nemají většinou možnost. Čest těm, kteří se z té situace vymanili a jsou úspěšní, mají dobrou práci nebo podnikají a snaží se slušně žít. Socialismus svým „kdo nekrade, okrádá sám sebe“ bohužel rozhodil tak hluboké kořeny, že i spousta „bílých“ má problémy neukrást v obchodě čokoládu nebo kus sýru – vzpomeňme si na ředitele náchodského finančního úřadu... Romové potřebují práci a naši upřímnou snahu přijmout je do naší společnosti. Ukažme jim, že ty slušné a pracovité máme rádi a nenechme se utáhnout na demagogii těch různých národních a dělnických straniček. Mám za to, že kdyby stát pomohl Romům k vytvoření výrobních nebo jiných firem, tak se jistě najde spousta odběratelů v Česku nebo v zahraničí, kteří by jejich výrobky – budou-li splňovat všechny kvalitativní a jiné normy – odebírali. Na pultech obchodů by to přeci nikdo nepoznal, zda daný výrobek soustružil, balil nebo pekl Rom nebo Čech. V dnešní globalizované době to ani nejde – těžko vůbec poznáme, zda máslo vyrobili v mlékárně na Vysočině nebo na něj sahaly polské nebo rumunské ruce.
To by byla, myslím, mnohem vhodnější pomoc, pomoci jim k vytvoření vlastních firem, které se budou zabývat tím, kde mohou uspět a prorazit. Pouhá finanční pomoc formou „tady máte peníze a mlčte“ je nejen alibismus a plýtvání penězi, ale vrátí se v budoucnu jako neřešený problém. Podobně Africe nepomůže to, když jim tam budeme posílat stovky milionů dolarů, ale když je naučíme vytvářet si své vlastní zdroje – jak se říká: nedat člověku v nouzi rybu, ale naučit ho rybařit... Udivuje mne, že v dnešní rozvinuté, vzdělané době to vládním představitelům nedochází a že doteď nefungují nějaké programy, které by start podnikání Romům umožnily nebo jim pomohly využít ty stávající. Jsem přesvědčen o tom, že by romské firmy nebo výrobky z romských firem do světa prorazily a umožnily jim to, co většině z nás umožněno bylo. U nich je to možná problematičtější, ale je to určitě rozumnější než dávat miliardy do sociálních dávek a čekat, kdo mne kdy okrade v tramvaji... A až vás okradou v tramvaji, vzpomeňte si, že to Romové nebyli, protože v ní v té době vůbec necestovali...
Diskusi pod blogem povoluji, ale předem upozorňuji, že na případné rasistické a xenofobní nálady nebudu reagovat. Máme-li upřímnou snahu něco opravdu dělat s „cikánskou otázkou“ a ne je vidět jen jako špatné a chtít je vyhnat do Indie nebo do plynu, to ukáže právě diskuse pod blogem. Ikdyž romský problém není jednostranný, snažil jsem se zde hlavně nastínit opravdové, smysluplné řešení. Protože ať už je to jakkoliv, s čím se naprosto nemohu ztotožnit je výrok řečníka Národní strany, že „tato země není pro barevné“. On sám totiž také moc árijsky nevypadal :-)
Já sám mám samozřejmě s Romy také zkušenosti a neříkám, že problém je v nás a oni chudinky trpí. To absolutně ne. Ale je pravda to, co zmínil onen slušný Rom: když zavolá někam na práci, řeknou "ano, přijďte, a když přijdou na místo, řeknou, že se právě obsadilo. Myslím, že to dělá tak 95% firem, protože podobné procento lidí nemá cikány rádo. A já tedy říkám: proč, když jim my nechceme dát práci a oni to neumí, proč jim nepomoci, ať pracují sami na sebe? Mohlo by se to minimálně jednou zkusit... třeba je to naivní představa, ale stará pravda je, že úspěch motivuje. To, že na ně budeme nadávat, nic nezmění. Věřím tomu, že čím větší procento bude těch úspěšných a slušných, tím bude mít větší sílu změnit ten zbytek - i my jsme byli po revoluci spíše sebranka chudých a neúspěšných východoevropských příbuzných a tím, že mezi námi vynikli někteří úspěšní, motivovali ostatní k většímu záběru, k větší snaze také uspět. Příklad motivuje. Nemám tedy na mysli jim jen nabídnout práci, ale zkusit je nechat vytvořit svoji vlastní hodnotu, romskou. Bude-li to alespoň pár Romů myslet upřímně, tak uspějí a vznikne jedna úspěšná romská firma. Ta ukáže příklad a může ovlivnit další, aby po jejím vzoru také něco udělaly... Jeden pán v blogu níže mi píše, že každý má stejné šance. Nemá. Stejně tak, jako nezačne podnikat "bílý" chuďas na sociálních dávkách, nezačne podnikat ani romský chuďas na sociálních dávkách. Otázka je, jestli by někdo takový experiment zkusit chtěl a kde na něj vzít peníze. To může jedině stát nebo některý z bohatých Romů, kteří uspěli. Nejsem naivka, abych si myslel, že 100% chce pracovat. Ale ti, co by začali a ve svojí firmě něco dokázali a uspěli, mohou motivovat ostatní, aby udělali totéž. To je zřejmě jediné řešení romského problému, protože i nás "bílé" motivovali ti úspěšní, abychom studovali, snažili se uspět se svými firmami nebo v zaměstnání a žili slušně. Jsem přesvědčen o tom, že i kdyby jen 5 slušných Romů vytvořilo firmu, která bude úspěšná, budou motivovat další.
Příklad motivuje a jsem přesvědčen o tom, že kdyby těch byť 5 Romů s minimální pomocí začalo vytvářet hodnoty ve své firmě a platit daně, tak i malá pomoc státu bude ekonomicky lepší, než těchto 5 mít další léta na sociálních dávkách. Nejsem idealista, ale vím, že takové případy existují. Mně do začátku podnikání pomohla rodina, jim má pomoci kdo, když nemají? Rozhodně by to bylo však smysluplnější, aby začali něco vytvářet a z mezd platit daně, než je naopak dotovat a nechávat bez řešení v tomto stále nevyřešeném problému... Jak správně někteří zmiňují, jde o jejich způsob života, tradiční rodinné vazby atd. ale to se právě nezmění jinak, než že uvidí možnost být úspěšní a něco vytvářet. Opakuji, že problém není jednoduchý a my musíme podat ruku a oni musí chtít, ale pokud k tomu nebudeme minimálně otevření, tak bude tento začarovaný kruh stále uzavřen. Jen pokud někdo z nich dospěje k úspěchu a třeba vlastní firmě nebo dobrému vzdělání, a těch je bohužel zatím hrstka, tak se něco změní. Příklad motivuje a to bychom si měli uvědomit a pracovat s tím všichni, ať už "Češi" nebo "Romové".
