Charita pro stát: civilkáři se vrací

"Civilkáři" - mladí muži, kteří nechtěli jít na vojnu, byli prý "levná pomocná síla", která zavedením profesionální armády a zrušením povinné vojenské a civilní služby byla zrušena a začala nemocnicím, školám a jiným státním organizacím chybět. Teď se někdo rozpomněl, že by se to v dnešní ekonomicky pohnuté době státu zase hodilo, a nápad je tu: uděláme civilkáře z nezaměstnaných.

Sám jsem mezi "civilkáři" byl, protože jsem z mnoha různých důvodů odmítal se účastnit typické buzerace, jakým vojenská "služba" (komu sloužila??) byla, a trávit rok života slepým posloucháním kohosi a hraním si na vojáčky. Nejsem žádná citlivka, dokážu přežít v přírodě, jezdil jsem od malinka do přírody, prošel jsem si skautováním, trampováním, vandrováním, woodcraftem i divokým kempováním a mnoho užitečných zkušeností a vědomostí se mi z této doby hodí i dodnes. Vojně jsem se nechtěl vyhnout, a ikdyž jsem byl v 18-19letech, kdy se o mladém muži takto rozhoduje (oprava: rozhodovalo - naštěstí už ne!), poměrně velkým antiautoritářem, odmítl bych i dnes. Ikdyž jsem vyznáním člověk mírumilovný a odmítám války i pouhé hospodské bitky, prostě jakékoliv násilí vůči druhému člověku, nemám problém vzít zbraň na svoji obranu nebo na obranu své země. Ne však si trapně hrát na vojáčky a poslouchat rozkazy a slepě je plnit. O tom, jaká byla vojna přinejmenším trapnost a ztráta času, přinejhorším buzerace a ponižování a často i chtěné či nechtěné ztráty na životech, mnozí, kdo ji zažili, vědí své. Nepočítaje odloučení od rodin, narušení sociálních a pracovních vazeb atd.

Stát mě civilní službou ošidil o zhruba 2,5 roku života. Nejen 1,5 roku, kdy člověk musel dennodenně sloužit své zemi ve formě civilní služby, ale už zhruba rok předtím, po skončení školy, kdy člověka nikde do zaměstnání nechtěli a nevzali, protože měl prostě "před civilkou" - stejné by to bylo i být před vojnou, prostě mu řekli, přijďte až budete mít po civilce/vojně... Člověk se tak mohl smířit jen s nějakými brigádami a podřadnými či krátkodobými zaměstnáními, neodpovídajícími jeho vzdělání, a poté ho čekala "šťastná" civilní služba, kde za měsíční žold zhruba 315 Kč (ano, čtete správně!!) sloužil státu. Ti šťastnější si alespoň o svém jídle rozhodovali sami a dostávali žold cca 1200 Kč. To, že to nestačilo na pokrytí nájmu, jídla ani dalších výdajů, nikoho nezajímalo. Dotovala prostě rodina - a stát na levné práci vydělal.

Teď se stát rozpomněl, že byli civilkáři levní, a nějaký šikula na nějakém ministerstvu tuto myšlenku geniálně skloubil s nápadem, kdy se mají nezaměstnaní hlásit u poštovních přepážek.

Jenže nezaměstnaní nejsou ten problém: problém je tento stát, který nedokáže zajistit pracovní příležitosti a zaměstnavatelům hází často klacky pod nohy jen tak z plezíru, takže mnozí majitelé firem a tedy zaměstnavatelé často litují, že vůbec něco dělají... Pro mnohé nezaměstnané je ale přítomnost na úřadu práce běžná a pracovat se jim opravdu nechce: jenže při nabídce 25tisíc pracovních míst na 500tisíc uchazečů o práci by i tehdy, kdyby všichni pracovat chtěli, zůstalo 475tisíc uchazečů bez práce. I kdybychom vyhnali všechny cizince, které tak xenofobům leží v žaludku, počet pracovních příležitostí by se zvýšil jen málo - a neznamená to, že by se automaticky nezaměstnanost snížila, protože mnohá zaměstnání Češi už zkrátka dělat nechtějí: práce kopáčů, dělníků, pracovníků v zemědělství či na stavbách ale k mému překvapení i práce prodavačky je často vnímána jako něco podřadného a Češi si prostě zvykli, že "to dělat nebudou" - zaměstnavatelům pak často nezbývá, než vzít cizince, kteří jsou z domova zvyklí pracovat, protože hlavně rozmazlená facebooková generace dětí chce přeci tančit a bavit se, nikoliv makat.

Půlmilionová "armáda" nezaměstnaných by se ale leckomu mohla hodit. Byly navrženy pracovní čety, pracovní tábory, nyní to bude "jako" civilní služba. Geniální. A to už tehdy, když budete na úřadu práce déle než 2 měsíce. O tom, že 2 měsíce jsou extrémně krátká doba, by mohly desetitisíce nezaměstnaných, kteří dlouhá léta předtím i potom pracovali a pracují, vyprávět. A problém to stále neřeší: ti, kteří nejsou na úřadu práce, ale na sociálních dávkách, pracovat stejně nebudou (hrozí ztráta podpory v nezaměstnanosti, nikoliv sociálních dávek!), a ti, kteří shodou okolností o práci přijdou, přestěhují se jinam či z jiného důvodu prostě o zaměstnání přijdou, budou mít strach, že po 2 měsících budou muset nastoupit do roboty pro stát. Uvědomělí ředitelé nemocnic a jiných ústavů ale prý budou tak hodní, že jim "třeba" jeden týden z měsíce dovolí volno, aby si mohli shánět práci. Nepochybuji o tom, jak ti ředitelé budou moc hodní...

Jelikož jsem byl i zaměstnanec, i nezaměstnaný, a nyní jsem dlouhé roky zaměstnavatel, vím, že mnoho uchazečů opravdu aktivně práci shání, opakovaně se připomíná, mají o práci zájem, chtějí pracovat. Ti, kteří nakonec uspějí a do zaměstnání nastoupí, jsou na úřadu práce málokdy kratší dobu než 2 měsíce - většinou 3-6 měsíců, nebo i déle, než práci opravdu seženou. V těžké době, kdy na jedno pracovní místo připadá v některých místech a regionech až několik set uchazečů, totiž uspěje opravdu málokdo - šance je prostě minimální už z matematické logiky. Když máte 150 uchazečů na místo prodavačky a vezmete jednu, má jít těch 149 dalších prostě na "civilku"?

Uchazeč, který do dvou měsíců neuspěje a práci si nenajde (což bude většina), bude muset povinně rabótat ve prospěch státu. Což je samozřejmě v pořádku, ale ne po tak krátké době, jakými jsou pouhé dva měsíce. Nejsem nezaměstnaný, jsem zaměstnavatel. Přesto s tím nesouhlasím. Dokážu si představit, jak toto opatření nakonec celý trh práce naruší: vyberete si 20 uchazečů na pohovor ve čtvrtek. Zavoláte jim, a řeknou, že bohužel nemohou, protože tento týden musejí být na "civilce" v nemocnici. Tak prostě vezmete jiného. Ten šikovný a schopný bude bohužel muset makat v nemocnici jako trest za to, že byl tak neschopný a do 2 měsíců si nenašel práci.

Jenže kdo si nenajde zaměstnání do 2 měsíců není neschopný. Neschopný je stát, který bude vyžírky stále živit, a ty schopní, kteří ztratí práci, budou zahazovat svoji energii charitou ve prospěch státu a pracovní příležitosti se jim vyhnou ještě více - protože když bude někdo potřebovat akutně sehnat zaměstnance, nebude týden čekat, než onoho nezaměstnaného milostivě uvolní z "civilky" - vezme prostě někoho jiného.

Když jsem byl na civilce, i v období, kdy jsem měl před ní a nemohl jsem sehnat práci nebo jen špatnou, mě živila rodina. Civilkáři byli pro stát "levní", protože náklady stát přenesl na jejich rodiny. Beru to ale tak, že jsem prostě 1,5 roku svého života byl "nedobrovolným dobrovolníkem" a dělal jsem to jako charitu pro stát. Kolik peněz stát na této práci nedobrovolných dobrovolníků ušetřil, se asi už ani nedá spočítat - ale musely to být miliardy, které stát ušetřil a přenesl na bedra rodin civilkářů.

Podobně se to nedá spočítat nyní, kdy se zázračná genetická kombinace civilní služby a práce pro stát při podpoře v nezaměstnanosti chystá. Nedá se to spočítat, protože to přinese více škody než užitků. A opět to dopadne na ty nejslabší, stejně jako při civilní službě: Někdo prostě rozhodne, a dotyčný, ač si aktivně bude hledat práci a bude zkušený a vzdělaný, půjde prostě vylívat nočníky do nemocnice. Nic proti tomu, někdo to dělat musí. Ale není náhodou problém někde úplně jinde? Nebo se návrhy zase do zítřka změní, protože to naši ministři umí? Natiskl jim snad někdo kalendář, kde na každý den je natištěn nový nápad a další den změna nápadu a další den změna změny a poté změna nápadu na jiný geniální nápad a tak dále? Nebo jsou tak opravdu mimo realitu, a kamarádíčci jim práci najdou do dvou měsíců vždy, takže se jim běžná životní realita smrtelníka vymyká?

Podpora v nezaměstnanosti je vyplácena 5 měsíců. Bude-li stát buzerovat nešťastné nezaměstnané a posílat je makat do nemocnic už po 2 měsících, vydělá tím možná dva, maximálně tři měsíce práce "zdarma". Ale rozhodně tím ještě více naruší pracovní trh a ještě více ztíží postavení nezaměstnaných. Jakmile přitom po 5 měsících nezaměstnaný přestane dostávat podporu, ale bude dostávat sociální dávky, nic mu už hrozit nebude. Má tedy tento geniální "civilkový" nápad opravdu smysl? Ty, kteří pracovat nechtějí a jsou nezaměstnaní dlouhodobě, to k práci nepřinutí, ale ztíží se tak postavení nezaměstnaných, kteří práci nalézt opravdu chtějí. A potkat to může každého z nás - zvláště, pokud se má věk odchodu do důchodu zvyšovat, takže kromě dnešních "nezaměstnatelných" padesátníků, které nikdo v zaměstnání jaksi nechce (bohužel, taková je často realita), budou i nezaměstnaní šedesátníci a celá starší generace tak zřejmě bude "civilkovat" po nemocnicích a školách. Práci čest, soudruzi, ale toto je jaksi mimo.