Češi jsou větší zloději než Romové

citace z textu: Kradení je jakousi českou kulturní tradicí, začalo to tím, že se nejdříve ukradlo vše Židům a Čechům z pohraničí, po válce zase Němcům, v roce 1948 a během padesátých let se pak ukradlo všechno všem a dalších 40 let se kradlo cokoliv, co ukrást šlo.

...

Když jsme se se ženou hnali minulý víkend na kolech do kopce nad bavorským městečkem Stadlern, abychom stihli z rozhledny Böhmerwaldturm západ Slunce, tajně jsme doufali, že rozhledna bude mít otevřenou konstrukci s volným přístupem, aby člověk mohl ještě i v devět hodin večer na rozhlednu vystoupat. V člověku pak zatrnulo, když zpocený po stoupání dojel k bytelné zděné rozhledně, znamenající: asi zavřeno. Rozhledna však byla proti všem předpokladům volně otevřená, stačilo jen otevřít dveře a vykročit po zešeřelém schodišti vzhůru... Západ Slunce jsme nakonec stihli, za vstup se nic neplatilo, dokonce i dalekohledy byly zdarma a člověk se mohl v již potemnělé krajině kochat zapadajícím rudým kotoučem, ale zároveň i vysledovat zcela zřetelný rozdíl mezi kulturní, civilizovanou bavorskou krajinou, a mezi divokými lesy na místě mnoha bývalých německých osad Českého lesa na naší straně.

V rozhledně je instalován také přístroj, který po vhození eurové mince začne vyprávět výklad. Na přístroji si nešlo nevšimnout nápisu v češtině: Zloději nekraďte, mince jsou z přístroje denně vybírány! Tím by mohl i tento blog skončit, protože vypovídá v kostce vše, co je mezi Bavorskem a Českem tak odlišné: úcta k majetku vlastnímu i cizímu, k vlastnictví, respekt k hodnotám, respekt k druhému člověku. Mí přátelé z bavorských Alp nezamykají ani dům, ani garáže plné vybavení. Jak odlišná situace od toho, co se děje v Čechách. Stačí se jen vrátit přes hranice a koupit si první noviny a přečíst si titulky:

Válku bronzový zvon přežil, před nacisty jej zakopali, teď jej někdo ukradl. (Upřímnou soustrast se zmizením zvonu posílám do Boršova nad Vltavou, kde zvon „zmizel“)

nebo:

Anetě Langerové vykradli byt, přišla o počítače se všemi daty

Adéle Banášové ukradli luxusní BMW X5, po několika neúspěšných pokusech

Darebák uradl z garáže traktor

Zloděj ukradl z kočárku kabelku

Zloděj ukradl 49 metrů kabelů, dokonce i od napájení míchačky

Další osobní vůz ukraden neznámým gangem zlodějů automobilů

Trest pro mladíka za krádež v době záplav

Zloději vykradli dva stánky s pečivem

Zloděj v Českém ráji ukradl turistovi auto

Zloděj ukradl drahé motorové pily

Utekl z hotelu bez placení

Zloději už nevědí co krást, odřezali i kovové stavidlo

V Hradci se kradou kapoty aut

Zloděj odčerpal naftu z nádrží

Na kapličce zmizela měděná krytina

Návštěvnici hřbitova ukradl mladík tašku s peněženou a doklady

Kradla maso v obchodě a byla chycena

Gang zlodějíčků ujížděl bez placení ze supermarketu s plnými vozíky

Zloděj chtěl okrást dvě děti o peníze

Pošťačka si nechala peníze pro sebe

Vypáčil dveře do kiosku a ukradl nápoje

Ne, to není výpis za rok, ale pouhý výběr zpráv z jednoho okresního média za pouhých pár dní... a k tomu nepočítaně krádeží kol, nenahlášených krádeží peněženek, kol a poklic u aut atd. atd. Kromě toho samozřejmě ještě krádeže a tunelování v politice a to jak na úrovni státní, tak na úrovni místních samospráv, policie a prakticky všech úrovní naší společnosti.

Češi mívají ve zvyku tyto krádeže přičítat Romům, imigrantům či různým pochybným existencím. To je samozřejmě zčásti pravda a romská kriminalita stejně jako kriminalita různých rumunských či feťáckých gangů je velký problém a sám jsem byl několikrát bohužel poškozeným a na tyto lidi si dávám velký pozor. Nicméně naprostou většinu krádeží kabelů, aut, vykrádaček bytů a domů mají na svědomí naši spoluobčané, zcela „normální“ muži libovolného věku - jak se také s přehnaným humorem říká: Zloděj je normální člověk jako třeba vy nebo já...

Ještě větší problém však je, že krádeže jsou prostě běžnou součástí české společnosti, přesně podle oblíbeného hesla „Kdo nekrade, okrádá rodinu“. Kradení je jakousi českou kulturní tradicí, začalo to tím, že se nejdříve ukradlo vše Židům a Čechům z pohraničí, po válce zase Němcům, v roce 1948 a během padesátých let se pak ukradlo všechno všem a dalších 40 let se kradlo cokoliv, co ukrást šlo. Podle toho to také dodnes také vypadá a proto je tento kritizovaný „divoký kapitalismus“ po roce 1989 tak divoký - protože zatímco v Německu byla tradice ekonomiky rodinného podnikání, „tržní společnosti“ a určitých historicky-sociálních hodnot historicky nepřerušená, u nás je celé 20.století jen historií krádeží a morální divočiny. Proto se i posledních 20 let krade přesně v duchu toho, kam jsme se v této zlodějské tradici vyvinuli...

Je to možná i tím, že jsme se díky této historii zlodějin stali nejnezbožnějším národem Evropy - ostatně i vybavení kostelů, jejich sochy, malby či měděné střechy jsou a byly častým terčem zlodějů. Nemáme úctu k ničemu a k nikomu, jak je vidět jak v naprosté neúctě k materiálním hodnotám a vlastnictví, ale také v mezilidských vztazích a atmosféře ve společnosti - snaží se krást a vytřískat z kdekoho kdeco všichni možní exekutoři, pochybní věřitelé, banky, operátoři, politici...

Kromě toho, že jsme nejnezbožnější národ Evropy, jsme zároveň také stát s nejvyššími krádežemi v Evropě (přes 1,5% maloobchodních tržeb, což je zaručeně nejvíc v Evropě a řadí nás na úroveň rozvojového světa). Spolu s prvenstvím v pití alkoholu, prvenstvím v umírání na nemoci srdce a cév (vzniklými z přežírání se nezdravým masem) to vcelku trefně ukazuje obrázek o naší společnosti.

Pod Krkonošemi se často vzpomíná na to, jak v devadesátých letech jezdily mraky německých a holandských turistů, kteří sem už nyní nejezdí a jak zde jejich peníze nyní chybí. Nemají proč sem jezdit - krádeže automobilů, vykrádání hotelových pokojů či předražování služeb byly stejně časté, jako neúcta personálu v restauracích, kontroly zkorumpovaných policistů atd. Nikdo nemá důvod jet na dovolenou, aby se strachoval o to, zda ráno najde svůj vůz před penzionem. V Německu se povídá vtip: Chcete se zbavit svého starého auta? Jeďte s ním na dovolenou do Polska... nebo do Česka.

Jak to změnit? Nezmění to žádné zákony, žádné tresty, žádné rezoluce. Změní to jen osobní přístup každého z nás: JÁ PROSTĚ NEKRADU. Nechci se stydět za to, že jsem Čech.