Položím vám otázku: co si měsíčně odřeknete, když se budete muset uskrovnit o 500 Kč? Pětistovka je hodnota, kterou dáte v lepší restauraci za večeři ve dvou, kterou dáte za jeden večer na diskotéce (mnozí dají více!), kterou dáte za pár hovorů s přáteli, za novou knihu nebo nové cd. Pět set zaplatíte za nové tričko, za pokutu za špatné parkování, za nový účes u kadeřnice - za co vy? Za co vy jste schopni či ochotni ušetřit 500 Kč, aby pomohly někde, kde pomohou více? Nevěřili byste, ale pouhé "pětikilo" pomůže mnoha dětem v Africe, aby změnily svou budoucnost, mohli studovat a naučit se moderní věci a vymanili se z bídy a utrpení, které tam vládne. Rád bych se s vámi podělil o pár zkušeností.
O adopci na dálku jsme přemýšleli již dlouho, nelíbilo se nám však spojování této pomoci s šířením katolické víry, jak to některé organizace dělají. Dlouho jsme sledovali činnost organizací typu Adra, Člověk v tísni a podobně, až jsme narazili na činnost humanistického hnutí. Ikdyž i toto hnutí je trochu navázáno na některé politické směry (hnutí proti americkému radaru), jeho hlavní zásadou je nenásilí, spolupráce, odmítnutí násilí a válek a prosazení humanity. Je to možná první hnutí, které o tom jenom planě nemluví, ale opravdu i něco dělá - a nejen něco, ale dost. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o síť spolupracujících skupin, které se ve své lokalitě, ve svém regionu snaží něco dělat, mohou si tito aktivní lidé ušetřit spoustu slov a slibů a věnují se raději práci. Ikdyž mne osobně se nelíbí lehce levicové odmítnutí radaru - celá ta věc s radarem je složitá a má svá pro a proti, proto si myslím, že nelze jen černobíle odmítnout nebo přijmout radar - sympatizuji s humanistickým hnutím pro svůj obrovský postoj pro nenásilí, pro spolupráci mezi lidmi a mezi národy a pro to, co opravdu dělají. Právě třeba v Africe, protože adopce na dálku a rozvoj vazeb s Afrikou je jedna z hlavních činností.
O tom, co si odřekneme za 500 Kč, jsme přemýšleli právě ve chvílích, kdy jsme viděli fotografie děvčátka, které muselo přestat chodit do školy, když ji jiný tzv. adoptivní rodič z Čech musel přestat z ekonomických důvodů podporovat. Aby nemusela přestat chodit do školy, převzali jsme tuto adopci na dálku a děvčátko začali podporovat. Pak přišly první fotografie, první kresba, první dopis, další fotografie... a dnes podporujeme čtyři děvčátka - tři v Guineji na západním pobřeží, jedno v Keni.
Proč děvčata? Samozřejmě je tam spousta chlapců, kteří potřebují také pomoci. Mám však za to, že pozice ženy je v africké společnosti mnohem těžší - z hlediska tradic, úlohy v rodině, tradičních předsudků a těžkostí. Navíc - chlapci se o sebe umějí často postarat, dívky kvůli vazbám na rodinu nebo různým formám útisku či zneužívání tolik ne. A také mám za to, že ženy byly často těmi, kdo přináší změnu a boří nesmyslné tradice. Chlapci/muži často sáhnou po zbraních, ženy řeší problémy většinou jinak a proto je potřeba je podporovat, protože právě v Africe mohou právě dívky/ženy přinést potřebné změny. Ostatně i u nás se říká, že muž je hlava, ale žena je krk, která tou hlavou kroutí :-) Takový je ten vliv žen, který je určitě právě tam značně potřeba!
První rozhodnutí bylo, že si "utrhneme pětistovku od úst" a budeme tu dívku podporovat dokud nebudeme mít vlastní děti. Pak jsme začali podporovat druhou dívku. Další dívku sponzoruje jedna firma a čtvrtou dívku pak druhá firma, takže obě firmy i obě osoby v naší domácnosti máme pocit, že každý konkrétně někoho podporujeme. A je to podpora přínosná i pro nás - není jen hezké mít pocit, že někomu pomáháme, kdo si nemůže pomoci sám, ale nutí to člověka k řadě přemýšlení, která by jinak nedělal. A přemýšlení člověku pomáhá se vyvíjet, rozvíjet a ubírat dál.
Adopce stojí ve skutečnosti asi šest stovek, ale stovku člověk ušetří na daních na základě darovací smlouvy, takže to vyjde zhruba na těch 500 Kč měsíčně. Za ty mohou děti v Africe změnit svou budoucnost a chodí do školy, dostávají tam najíst, což jim mnohdy ani rodiče nejsou schopni pravidelně zajistit. Nezapomínejme, že v afrických zemích žijí třeba za dolar na den (statistiky najdete na internetu, ale je to opravdu tak, někde méně, někde více). Neposílejme jim peníze, pošleme jim naši pomoc, aby mohli chodit do školy a mohli změnit svou budoucnost. O více se pak postarají dobrovolníci na místě, kteří staví školy, nemocnice, pomáhají místním obyvatelům - více se dočtete na www.humanisti.cz/adopce. Nezapomeňme, že i nám někdo musel pomoci - ještě před pár stoletími byla většina naší populace negramotná, žila v bídě a chudobě a až před pár stoletími nám byla dopřána školní docházka a možnosti, které dnes pokládáme za samozřejmé.
Protože určitě víc napoví osobní příběhy, tak vás rád odkážu na konkrétní stránky dětí, které podporujeme:
http://www.humanisti.cz/adopce/zobrazit_dite.php3?id=60315
http://www.humanisti.cz/adopce/zobrazit_dite.php3?id=60946
http://www.humanisti.cz/adopce/zobrazit_dite.php3?id=601138
http://www.humanisti.cz/adopce/zobrazit_dite.php3?id=601161
Pokud je pro vás i 500 Kč hodně, nemusíte věšet hlavu - určitě jsou i u nás organizace, které stojí za to podporovat i třeba pouhou dvacetikorunou nebo svou osobní pomocí - organizace na ochranu práv dětí, na ochranu zvířat, na ochranu přírody, různé občanské spolky snažící se o to, abychom si naše vlastní prostředí udělali lepší pro všechny členy naší komunity. Neseďme jen zbůhdarma před televizemi - přemýšlejme, zda nežijeme moc sobecky a zda nemůžeme pomoci tam, kde je pomoc užitečná. Díky vám všem, kteří přemýšlíte a nemyslíte jen na sebe, ale i na to kde, jak a proč žijete...
