S pár přáteli jsme se rozhodli, že spojíme příjemné s užitečným a projdeme se přírodou se zastávkami u stánků s různými druhy vín, od zástupců moravských vinných oblastí. Z oblasti Čejkovic a Kobylí jich bylo více.
Zajímavé bylo, jaká jména dávají vinaři výslednému produktu, jehož odrůda není zapsaná v České Odrůdové knize a tudíž nesmí být dle odrůdy nazývána.
Ku příkladu název DEYSI nás velmi zaujal.
Počasí nám přálo a tak jsme se v jednu červnovou sobotu dopoledne sešli u startu, plni očekávání, co nás všechno čeká.
Někteří z nás již stezku absolvovali v minulých ročnících a tak věděli co a jak, což bylo fajn. Šli jsme proti směru trasy, ale dav a fronty nás v pozdějších hodinách stejně neminuly.
Navštívili jsme mnoho stánků, potkali pár známých tváří, udělali několik zastávek na občerstvení a doplnění tekutin.
Čas utíkal jako splašený, jeden vzorek střídal další a my byli za chvilku na pomyslném konci trasy, i sil.
Ve vzorcích jsme (alespoň tedy já určitě) měli pěkný zmatek,
bez poznámek v průvodci bychom asi nevěděli co bylo a nebylo dobré a co nás překvapilo.
Projevilo se i teplé počasí a dusno, ve kterém se člověku nechce vůbec nic, natož chodit po stezkách plných (někdy i pěkně „upravených“) lidí.
U posledního stánku naší trasy nás navíc chytla průtrž mračen, (díky bohu za altánek u stánku) a tak jsme po pár ochutnávkách oblékli pláštěnky a vydali se vstříc domovu, někteří k nejbližší stanici MHD. Pár z nás si domů odneslo i nějakou tu lahvinku z prodejních stánků u vchodu do kempu, kde byla zastoupena všechna vinařství.
Za rok nashledanou!
