Tarja a jeji Shadow Shows

Zahlédla jsem upoutávku na koncert této skvělé finské stálice s úchvatným hlasem na prosinec do Prahy. Byla jsem zvědavá, jestli se kvalita vystoupení liší podle toho, kde se koncert koná.

V létě jsem se totiž opět vydala na zlínsko za vidinou víkendu plného metalu a rocku. Tarja zde byla jednou z hlavních hvězd, alespoň pro mě. Závěrečný koncert částečně sychravého víkendu byl naprosto úžasný.Propracovala jsem se, jak je mým dobrým zvykem, do 1. řady a výhled, pocit, i fotografická dokumentace byly naprosto luxusní.
Odcházeli jsme z přeplněného areálu naprosto spokojení. Jen to zatažené a deštivé počasí nám víkendovou „metalovou dovolenou“ trochu kazilo.
Naproti tomu už příjezd k Fóru v pražském Karlíně začal prapodivně.
U vchodu stáli velice „příjemní“ pracovníci ochranky, hnali nás dopředu, aby to odsýpalo, což jsem chápala, i když styl, jakým tak činili, by stál za úpravu.
Návštěvníky s fotoaparáty v brašnách si brali do prostoru vedle front, aniž by je zajímalo, zda mají někoho s sebou. Jejich doprovod pak musel čekat úplně vzadu ve frontě, než se domluví s ochrankou, což bylo opravdu velice příjemné. Člověk si přišel jako „černý pasažér“. Když pak všichni přišli bez brašen, byl vztek a rozčarování mezi návštěvníky velmi znatelný. Další postuo do haly už probíhal celkem normálně.
Šatna samozřejmě nebyla zdarma, co kus to 30 Kč, nuceně odložené brašny s fotoaparáty nevyjímaje. Merchandise byl pěkně předražený, což se dalo čekat..
Světová hvězda a koncert v Praze a zakáží fotoaparáty s vyměnitelným objektivem, prodávají „suvenýry“ z akce za „pražské ceny“ a ještě na hlavní hvězdu večera musí plný sál natěšěných fanoušků čekat přes 20 minut ve tmě. Ale o tom až později.. Po obstarání drinku, kde jsme již obdrželi účtenku, (mimochodem velmi vtipná situace, účtenka za pivo na koncertě), jsme se přesunuli jak nejblíže pódiu to šlo. První předkapelou večera byli španělští Suddenlash. Tahle partička z Barcelony hrající symfonický metal byla zajímavý tip na začátek. Při pomyšlení na to, co mělo nadcházet, to byl spíše jen milý pokus o metalový nářez, ale pro začátek dobré. Zpěvačka měla velmi jemný hlas na to, že se snažila o metal. Dle mého názoru se hodí spíše pro operu, nikoliv na koncertní prkna metalových akcí.
Hudba byla hodně jednotvárná, téměř jsem nepoznala jednu písničku od druhé.
Následující Immension byli spíše rocková vsuvka před Tarjinou show, než další zástupci metalového světa. “Rockeři zkoušející metal před natěšenými fanoušky”, byl můj komentář.
Nevím, čekala jsem asi od předskokanů takové hvězdy něco víc. Jejich pokus o rockově-metalový večírek se dle mého pohledu moc nevyvedl. Vystoupení bylo pěkné, ale celkový dojem nezměnily ani chytlavé melodie. Následující cca 20 minutové čekání na nástup bandy kolem Tarji bylo opravdu nekonečné. Kór v případě, kdy není člověk místní, nemá zajištěné ubytování a musí stihnout poslední vlak zpět domů. Tím si podle mě hodně pohoršili. To co pak "konečně" následovalo byla naprostá paráda. Tarja, rozjařená, natěšená, s obrovským úsměvem na tváři připlula na pódiun a rozjela očekávaný večírek ve velkém stylu.
Předvedla se s kapelou v celé své kráse. Videoprojekce v pozadí nám vždy prozradila jak vypadá videoklip k danému songu. Po několika nových skladbách následovaly ty dobře známé, kde publikum velmi hlasitě a souhlasně skandovalo a zpívalo si dobře známé texty. Zhruba v polovině show jsme museli chtě nechtě vyrazit na vlak. Skvle rozjetý večírek se nám opouštěl opravdu špatně, jelikož jsme v tu chvíli nevěděli, že nás Tarja velmi mile překvapí se Sharon z Within Temptation na letošním, už tak velmi našlapaném Metalfestu.