Co je pravdy na tom, že „Hurá nápady jsou nejlepší“ nevím, jisté ale je, že náš poslední „Hurá nápad“, spojit cestu do Prahy na koncert s relaxem v aquaparku nebyl vůbec špatný.
Jelikož nemělo být zrovna nejlepší počasí, přišla nám představa relaxu v horkých saunách, párách a vířivkách, jako ten nejlepší nápad pro vyplnění času před dlouho očekávaným kulturním zážitkem.
Vyrazili jsme za ranního kuropění, abychom byli na místě v otevíracím čase a užili si tak hlavně Saunový svět, který byl prvním cílem naší cesty, bez davů.
Ranní vlak směr Praha byl, vzhledem k počasí a času odjezdu, překvapivě plný. Evidentně počasí neodradilo výletníky od návštěvy metropole, případně dalších blízkých destinací.
Při minulé návštěvě, opět takto v ranních hodinách, nás nemile překvapily „studené páry“ v části objektu pojmenované „Římské lázně“. Po roce tomu bohužel nebylo jinak, proto jsme se rozhodli zůstat většinu času v „Saunové části“, kde byla přece jen větší pravděpodobnost vyšších teplot v komorách. Ze začátku jsem i já kardiak, vydržela ve Vulkánu, který má kolem 100°C, doporučenou dobu, což mě, dá se říct, mile překvapilo. Později už jsem se tam znovu neodvážila.
Vyzkoušeli jsme také „Srubovou saunu“. Dostat se do ní znamenalo překonat venkovní zasněžené prostranství do krásně horké a prostorné sauny. Pro zchlazení organismu stačilo vylézt ven na vzduch, přilehlé sprchy nebyly potřeba. Ovšem horké vířivky vedle sauny byly v tomto chladném a nevlídném počasí lákadlem samy o sobě.
Pořekadlo „Čas hrozne letí, když se člověk dobře baví“, které mnozí z nás znají z 2.dílu Harryho Pottera se opět ukázalo naprosto výstižným, jelikož jsme udělali pár koleček v různých druzích saun a parních komor a byl pomalu čas na oběd a řádné doplnění pitného režimu. K tomuto tématu nutno dodat, že jediné „pítko“ s vodou je v oblasti „Římských lázní“, kde, bez urážky, není tolik potřeba, jako v části plné horkých saun a vířivek. Další možností je samozřejmě zakoupení nápoje na baru, ovšem do části s parními a saunovými komorami je vnášení piti a jídla zakázáno.
V restauraci jsme se posilnili, doplnili tekutiny a já už se těšila, jak budou konečně parní komory opravdu „parní“ a jak se naložíme do vířivky uprostřed saun.
Bylo zajímavé sledovat návštěvníky odcházející od kas, hlavně s malými dětmi.
Na 99% táců byla Coca Cola, nebo Fanta. Džus byste v této restauraci na tácu možná ani nenašli, natož vodu.
Říkala jsem si, že by mě asi nenapadlo, koupit dítěti v Aquaparku k obědu takový nápoj, když vím, že musí doplňovat tekutiny pomalu víc, než dospělý člověk, díky mnohem vyššímu výdeji energie a tekutin. Jistě, jednou za čas, na výletě v teplém počasí, proč ne..
Po obědové pauze jsme se v parních lázních opravdu řádně a pořádně vypotili.
Saunový svět vřele doporučují, avšak zmíněné parní lázně vyhledejte až kolem poledne, dříve evidentně řádně nahřáté a plné páry nejsou a nebudou.
Další kapitolou je používání ručníků a prostěradel v této části Aquaparku.
Tam, kde by měl být člověk beze všeho, aby se tělo řádně zpotilo a vyplavilo vše co má, jsou lidé zabalení až po uši a není jim vůbec divné, že všichni ostatní na sobě nic nemají.
Naopak tam, kde bychom měli ležet, nebo sedět v prostěradlech a ručnících, vidíte mnoho návštěvníků nahých.
Tím hůř, že tento nesprávný postup učí i své děti.
Ne nadarmo je u vstupu Desatero.
Navíc v parních komorách, kam prostěradla nepatří, si můžete a měli byste, lavici osprchovat studenou vodou.
Ovšem to je jako s každým jiným veřejným prostorem, který má svá specifická pravidla a doporučení. Vždycky se najde někdo, kdo se jimi neřídí, ba je plně ignoruje a rozšiřuje to tím
pádem dál.
Později jsme se spokojení a příjemně unavení rozhodli opustit Aquapark a pokračovat dál, vstříc kulturnímu zážitku tohoto jara.
