Vajíčko v papírovém korábu aneb nevyhnutelný zánik EU

Pryč jsou doby, kdy se ve firmách jezdilo na školení, nebo se pořádaly pracovní schůzky. Dnes by se každý personalista při těchto slovech pohoršil. On přece organizuje outdoory a workshopy.

Právě v těchto dnech se ke mně informace o takovýchto firemních akcích jen hrnou. Nejdřív se objevily ve firmě, pak se zmínili známí a další historky přidala přítelkyně. Často jsem zůstával jen v naprostém úžasu. Snažím se dobrat významu. A proto si nejdříve vyhledávám definici slov  outdoor a workshop:
1) Outdoor training -  je metoda rozvoje a diagnostiky jednotlivce i týmu založená na propojení pedagogicko-psychologických metod s aktivitami v přírodě. V rámci této metodiky jsou velkou měrou
využívány modelové situace s následnou zpětnou vazbou a sebereflexí.
2) Workshop - je forma vzdělávací aktivity, při které lektor připraví program tak, aby prostřednictvím různých technik (brainstorming, priorizace, mentální mapy, zpětná vazba, aj.) účastníci pomocí
vlastních zkušeností a znalostí došli k výstupu, který je pro ně užitečný a využitelný v jejich další práci, praxi. Lektor je při tom většinou v roli moderátora, facilitátora. Výstup workshopu se
formuluje díky předem danému tématu a cíli workshopu.
A tak jsem slyšel o firemních outdoorech, které si nezadaly s vojenským výcvikovým táborem. Slaňování, vrtulník, sjíždění divokých řek, přežití v neznámém terénu. To jsou kratochvíle, u kterých se
snažím chápat jejich význam. Utužení kolektivu (a sakra, co nám to připomíná?), týmová spolupráce (i to už tady bylo), zvýšení odolnosti a nácvik rychlého rozhodování. No dobrá. Pak zde máme outdoory
zaměřené vyloženě na nácvik komunikačních technik. Umím si představit, že např. obchodníci jistě takto získané dovednosti zhodnotí. Zamýšlet se začínám u nácviku tzv. "měkkých technik" v komunikaci,
které se prováděly pomocí modelových situací tvořených figurkami ze stavebnice Lego. Musel to být vzrušující pohled, na dospělé lidi, kteří si hrají s Legem a tím se dle definice dopracují k
sebereflexi, která jim bude užitečná v jejich další práci a praxi. Dost obtížně ale vnitřně zpracovávám informace z dalšího outdooru. Na něm několik týmů dostalo společný úkol. Sestrojit papírový
koráb, do kterého se vloží vejce. Následně se koráby mrští ze skály a týmu, kterému se podaří vejce nerozbít, patří ocenění za nejlepší řešení. Říkám si, že být na místě, tak z té skály rovnou skáču
za korábem. Pokud by mě někdo chtěl nařknout že si vymýšlím, tak mu rovnou sděluji, že bych byl opravdu rád, kdyby to byly jen pohádky. Bohužel, v takové realitě všedních moderních dní žijeme. A jak
dopadla soutěž o nejlepší papírový koráb? Jednoduše. Vyhrál tým, který slovo "koráb" pochopil opravdu volně a jehož vejce se sneslo pomaloučku k zemi v obdobě malého papírového padáčku. Tak vidíte,
řešení se našlo. Hurá, jsme tým!
Co mají všechny tyto akce společného? Jsou v převážné většině hrazeny z rozvojových a strukturálních fondů EU. Jak se začalo lidově říkat, "platí to Unie". Chtěl bych tu jen připomenout, že ta "Unie"
jsme i my. My všichni, z jejichž daní se zprostředkovaně platí firemní výcviky typu figurky z Lega, papírové koráby s vejcem, nebo vyplňování obrovských plachet papíru v simulaci závodu Formule 1. Člověka to nutně vede k zamyšlení. Je Evropa v současných rozpočtových problémech na tom tak dobře, aby mohla financovat tyto aktivity? Je známo, že EU krvácí z mnoha ran. Pokud v tom bude pokračovat, musí každý chápat, že spěje k nevyhnutelnému zániku. V globální konkurenci bude sice krásné, pokud dokážeme vrhat vajíčko ze skály tak, aby se nerozbilo, nebo pohovořit vstřícně s figurkou Lega. Ale je tu Čínská konkurence a nejsem si úplně jistý, jestli ta trénuje svou výrobní sílu na podobných technikách. Není už nejvyšší čas začít obracet všechny dostupné finanční toky k podpoře vědy, zavádění hi-tech výrobků a technologií, k podpoře vysoce vyspělých služeb, biotechnologií, informační gramotnosti? Nemám opravdu vůbec nic proti moderní době a naprosto nic proti pokroku ve vzdělávání zaměstnanců a v nových metodách práce s lidskými zdroji. Jsem jen pro, aby se hledaly vždy co nejefektivnější modely. Je házení vajec ze skály efektivní? Může tímto Evropa obstát v nových světových výzvách? A jednoduše, může si to EU dovolit? Lidově řečeno, máme na to? Pokud byste snad měli nějaké ještě méně uvěřitelné příhody z outdoorů a workshopů, rád si o nich počtu v diskusi. Děkuji.