Prohry a výhry,vsadíte si na Dalíka a Dimuna ?

Sázení je jeden z mnoha fenoménů dnešní moderní doby. Vsadit si můžete na výsledek sportovního zápasu, šťastná čísla, nebo vítězství oblíbeného kandidáta ve volbách. Nevím, kolik z vás si vsadilo na prezidentskou volbu. Pokud jste prohráli, nevěšte hlavu. Pokud jste vyhráli, gratuluji. Chtěl bych se ale zamyslet nad tím, jaké prohry nebo výhry přinesl volební výsledek všem zúčastněným.

Mirek Topolánek prohrál tím, že nezvládl zvolení Václava Klause v prvním kole první volby, což bylo původním cílem pro něj i ODS. Nedokázal čelit ani veřejnému způsobu volby, především proto, že nepředjednal podporu Václavu Klausovi v koalici, ani neprosadil do koaliční smlouvy jeho společnou volbu.
Jednoznačným úspěchem Topolánka a ODS je samotný fakt vítězství jejich kandidáta a čestného předsedy.

Jiří Paroubek zřejmě prohrál na více frontách. Kromě vítězství kandidáta, kterého on a jeho strana nepodporovala, musí spolknout fakt, že další přeběhlík z jeho vlastních řad, dopomohl Klausovi ke zvolení. Kromě toho se vyloučením poslance Snítilého největší opoziční klub oslabuje o další hlas. Základní cíl, zvolení Švejnara a následný rozvrat koalice, se také nezdařil.
K úspěchům by si Sociální demokracie se svým předsedou mohla připočíst, že z Jana Švejnara se stal opravdu rovnocenný protikandidát a volba byla díky tomu dostatečně napínavá až do konce. Navíc se vztahy v koalici přece jen trochu narušit podařilo.

Jiří Čunek a jeho Lidovci, prohráli největší vnitřní nejednotou, která provázela přístup jejich volitelů k volbě. Část poslaneckého i senátního klubu volila Klause v souladu s usnesením orgánů strany, část volila Švejnara, proti tomuto doporučení. Postoj strany byl takto dost nepřehledný jak pro veřejnost, tak i pro vyjednavatele z jiných stran.
Za velký úspěch může strana Lidová považovat příslib premiéra Topolánka o návratu Jiřího Čunka do vlády a také pokračování procesu vyrovnání státu s církvemi, ve kterém se hraje o "drobných" 135 mld.Kč.

Vojtěch Filip a jeho KSČM prohráli svým neustálým taktizováním a touhou prosadit se za každou cenu. Jejich nominace paní Bobošíkové byl omyl, který snad nemůže najít pochopení ani u skalních voličů strany. Dokola pronášené tvrzení, že Švejnar není kandidát komunistů a nikdo s nimi o něm nejednal, nikoho nemohlo opravdu dojmout, protože suchá matematika volby byla jednoznačná.
KSČM vyhrála snad jen vytvořením dojmu, že je stranou, se kterou se musí počítat a vyjednávat. Ovšem stejně tak rychle jak akcie komunistů rostly, po jejich nevolbě ve třetích kolech padaly zase dolů.

Martin Bursík a Strana zelených, do zvolení Jana Švejnara nainvestovali snad nejvíc politického kapitálu. Za výhru mohou považovat podporu veřejnosti, které se po čase jejich kandidátovi dostávalo a v jejíž světle se jako strana s pouhými 6 poslanci mohli cítit významně. Projev předsedy Bursíka při volbě, se pak stal vítanou příležitostí, jak si otevřeně s Klausem vyříkávat některé vzájemné rozpory.
Jako prohru s dopadem na veřejné mínění, je třeba vyhodnotit neúčast poslankyně Zubové na rozhodujícím hlasování, i zřejmé ochladnutí vztahů v koalici a vzedmutí emocí velké části ODS vůči předsedovi Zelených Bursíkovi.

A jaké výhry a prohry přinesla volba prezidenta nám "obyčejným" ostatním ? Výhrou snad je, že máme prezidenta zvoleného. Nebezpečí, že by se volba mohla ještě více zkomplikovat, tu totiž bylo. Ponechávám úplně stranou, zda slušnost a důstojnost v této volbě mohly vyhrát. Šlo by jen o pocitové hodnocení. Každý máme hranice toho, co ještě přijmeme a co už ne, nastavené trochu jinak. Jen si myslím, že za jednoznačnou prohru nás všech, můžeme považovat hemžení všech šedých eminencí v pozadí. Všichni ti Dalíkové, Dimunové, Tvrdíkové a Šloufové, které nikdo nikdy nevolil, ale kteří tu byli, jsou a budou. Proto při nejbližších volbách mějme na paměti, že s Topolánkem volíme jeho Dalíka a s Paroubkem jeho Dimuna.Se všemi metodami, kterých jsme byli svědky a které používali a používat budou chtít i dál.Teď na ně bylo více vidět, ale příště být nemusí....