hranice možného

Vstupem do roku 2010 jsme se přesunuli do dob totalitního Československa. Alespoň pocitem zmaru a bezmoci a myšlenkou, že vše konání ve společné snaze budování státu je zcela zbytečné.Lidé přestávají věřit na demokracii, protože zjistili, že naši vyslanci do správy státu na všech úrovních využijí náš mandát výhradně k vlastnímu obohacení.Korupci kterou je náš stát prolezlý jak rakovinou jsme povýšili na modlu a na součást každodenního života. Jsme smířeni s tím, že naše soudy nejsou stejně jako v totalitě nezávislé, zvykli jsme si , že stejně jak v totalitě je vybraná skupina obyvatel, kteří můžou beztrestně porušovat zákony Takže s nadějí a myšlenkou si říkáme , přežili jsme socialismus, přežijeme i kapitalismus.Jen nevím, k jaké naději se upínat dál.