Hranice nemožného v roce 2010

Začal nový rok a nestačím se divit, jakým tempem se hrnou události kolem nás vpřed. Je zajímavé je sledovat a pozorovat snahu o překonávání hranic nemožného.

Sotva vystřelily zátky od šampaňského, sledoval jsem v TV hokejový zápas. Začínal přesně o silvestrovské půlnoci, za střelby rachejtlí a povyku opilců. Taková příležitost se neopakuje každý rok. Naši junioři marně usilovali o zisk bodů na MS v Kanadě proti Rusku. Mladíci nedokázali překonat svou hranici nemožného a do čtvrtfinále turnaje nepostoupili.
O překonání osobní hranice se pokusil nešťastným způsobem mladý muž, který se v našem městě v první den nového roku, snažil zdolat koryto ledové řeky. Skok pod jez se mu stal osudným. Dostal se jen o pár desítek metrů dál po proudu. Tam ho vylovili až přivolaní hasiči, bohužel utopeného. Uměl bych si představit i veselejší vstup do nového roku.
Snad proto jsem se rozveselil až v zaměstnání, do kterého jsem nastoupil hned 2.1.2010. Odcházel jsem večer z firmy po 13 hodinách pracovního vytížení, navíc s pocitem, že hned příští den v neděli si to mohu zopakovat. Nedělních 12 hodin pak bylo natolik bláznivých, že jsem neměl čas ani sílu na hranice nemožného pomyslet.
Člověk by předpokládal, že v prostoru a čase dokáže existovat jen v jednom vydání. Zvládl jsem však výskyt na třech místech současně a provádění pěti činností najednou. Na okamžik jsem se zarazil. Nově můj ročník narození bude odcházet do důchodu v 65 letech. Jak asi budu zvládat podobné situace v předdůchodovém věku? Jsou hranice, třeba ty věkové a zdravotní, které lze považovat za nemožné. Zahnal jsem však tyto chmury z (ne)daleké budoucnosti a začal myslet mladě a pozitivně.
V následujícím týdnu mi pozitivní myšlení mnohokrát prospělo. Například při zveřejnění závěrečné bilance našeho státního rozpočtu. Státní sekera se totiž nakonec zaťala do našich futer opravdu hluboko. 192 miliard je částka, kterou si nikdo skoro ani nedokážeme představit. Nějak mě to paradoxně uklidnilo. Myslím si totiž, že s důchodem nemusím počítat ani v 65-ti. Já do něj totiž nepůjdu vůbec. A tím se stanu vzorným daňovým poplatníkem. Včas a nenápadně se vytratím, systém nezatížím. Možná, kdybych to státu podepsal dopředu, mohl by mi poskytnout daňovou úlevu. Ale to je jen takový nápad pro inspiraci.
Že se přece jen dají hranice nemožného nakonec úspěšně zdolávat, dokázal úplně všem bezpochyby případ tzv."Brněnské losovačky". V charitativní tombole vyhráli první a druhou cenu hejtman JM kraje Hašek a primátor Brna Onderka. A nebyly to ceny ledajaké, ale rovnou auto a zájezd do Egypta. Bohatá tombola. Náhoda se nedá vyloučit. Opravdu nedá. I notář prý byl přítomen. Otázka je, jestli duchem.
Osobně vyhrávám jen málokdy. Možná bych musel nejdřív vstoupit do politiky, aby mi štěstí přálo. Znáte to. Občas se unaví a sedne si na vola. Zatím to zkouším na Sazce, se sportovními sázkami. Ano Sazka, to je ta zlotřilá instituce, se kterou se brzy vypořádají naši špičkoví politici. Aspoň nám to všem slíbili hned v prvních dnech nového roku, aniž by je o to někdo uháněl. V první TV diskusi se nám předvedli rovnou naši političtí "Titáni".
Jak poznamenal politolog Pehe, mohli bychom je nazývat Paroublánkem a Toporoubkem. Jeden bez druhého nedá ani ránu a přesně ví, co ten druhý napáchal hrozného. Čím víc válčí, tím víc se potřebují. Ale co my prostý lid? Potřebujeme my je? Uvidíme, kam Titáni ducha a politiky, posunou hranice nemožného po volbách, které prý už letos opravdu budou! Ale znáte to. Slíbené vydrží.
Do nového roku se má vstupovat s veselou myslí. Kdyby to náhodou vypadalo, že propadám trudomyslnosti, je to samozřejmě jen nepřesný povrchní dojem. Vidím mnoho pozitiv kolem sebe. Například Nova Cinema chystá od února seriál Hranice nemožného (v originále The Fringe). Je od tvůrců a producentů Lostu a je možné, že bude zábavný, napínavý a zajímavý. Jenom se trochu obávám, aby tato stanice seriál "nezařízla", jako se jí to podařilo v případě neodvysílání pilotního dílu kultovního seriálu Městečko Twin Peaks.
Také jsem měl možnost vidět v kině 3D verzi filmu Avatar. Ten už viděli úplně všichni. Přiznám se, že jsem v jedné scéně i hlavou uhýbal před granátem se slzným plynem, který se jen tak kutálel po zemi proti kameře, aby vzápětí "opustil plátno". Působivé, ostatně jako celý film režiséra Camerona. Pro mě překonává hranice nemožného, především v technologické oblasti. Tvorba filmů začíná být omezená již jen fantazií tvůrců a finančními možnostmi producentů, daleko méně pak dostupnými technologiemi. Snílci jako Lucas, Spielberg, Cameron nebo Burton jistě neřekli poslední slovo.
Když už jsme u těch technologií, tak nemohu nevzpomenout nové typy TV přijímačů, které se chystají dobýt trhy domácí zábavy. Jeden z nich bude mít v sobě zařízení s výpočetním výkonem asi dvaceti průměrných PC, jiný zase umožní volání zdarma přes Skype a nabídne další on-line služby. U takové techniky bychom měli přestat hovořit o TV přijímačích a začít je označovat jako multimediální centra. V nich je jistě budoucnost a kromě jiného přinesou divákům i možnost sledování pořadů ve třech rozměrech, v domácích podmínkách.
Možná i politiky pak uvidíme ve 3D. Václav Moravec bude 3D, i Jakub Železný bude 3D. V souboji Titánů se Paroublánek s Toporoubkem  stanou mnohem prostorovějšími. To bude biják! Teď ještě, aby i politika sama získala další nové rozměry. Aby se netočila pořád jen kolem nesplatitelných dluhů,skandálů a primitivních manipulací. Že to je překonávání hranic nemožného? Možná, ale musíme přece myslet mladě, pozitivně a optimisticky. I když je mládí pryč a do důchodu stále dál. Vzhůru do vícerozměrného roku 2010!