Proč ta Sparta uvadá?

Během tří zápasů dostala Sparta deset gólů. Ať už dopadne tahle sezóna jakkoliv, za úspěšnou ji na Letnou rozhodně považovat nebudou. Jedinou nadějí pro fanoušky Sparty je fakt, že horší už to snad ani být nemůže.

CTK

Před sezónou vytyčilo vedení před hráče tradiční cíle: postup do Ligy mistrů, případně do jarních bojů v Poháru UEFA, na domácí scéně pak obligátní titul a vítězství v poháru. Aby se jim lépe hrálo, přivedlo posily: Bergra, Hada, Kušníra, Blažka, Kučeru, Pečnika a Václava Kadlece. Ze sedmi hráčů teď v základní sestavě nastupuje jediný, a to se ještě nad jeho výkony vznášejí velké otazníky. Když se k tomu přidá fakt, že odešli tři hráči základní sestavy (Kadlec, Horváth, Sivok), zázraky se asi čekat nedaly.

Dva roky se v každém přestupovém termínu mluví o tom, že odejde Michal Kadlec. Když se tak konečně stane, klub neví, koho postavit na jeho místo. Trenér Lavička mluví o tom, že je potřeba přivést ještě jednoho stopera – vedení se pod bizardní záminkou není schopno domluvit ani s jakýmsi Drskem. Poté se mluví o příchodu Mazucha nebo Šimůnka na hostování – ani to se neuskuteční.

Ale ani vedení za všechno nemůže – problém je jinde, a to v penězích. Sparta hospodaří s rozpočtem 300 miliónů korun ročně, zatímco Slavia dokáže to samé zhruba s polovinou.

Letenští si za léta působení v Lize mistrů zvykli na jistých minimálně 100 miliónů ročně. Když se teď do této soutěže tři roky po sobě neprobojovali a v kádru už není nikdo, koho by mohla výhodně prodat do západní Evropy, ba ani do Turecka nebo Ruska, přichází nedostatek financí. Jak z toho ven?

Možnosti, jak zvýšit příjmy jsou už vyčerpané, takže podle základních ekonomických pouček lze jediné: snížit náklady. A vzhledem k tomu, že jasně největší položku tvoří platy hráčů, řešení je nasnadě. Když byla ve finanční krizi Borussia Dortmund, hráči (včetně Kollera a Rosického) souhlasili se snížením svých platů o 20 procent. Očekávat něco takového v Čechách, je dost naivní. Přestože je obrana děravá jako řešeto, jejímu šéfovi přijde každý měsíc na konto nový milión. Je tedy na vedení klubu, aby konečně bouchlo do stolu.

Podívejme se na sestavu, ve které Sparta nastoupila v derby (v závorce věk hráčů): Kozáčik (25) – Voříšek (29), Řepka (34), Kučera (24), Kladrubský (23) – Kulič (33), Kisel (31), Hušek (24), Vacek (21), Matušovič (28) – Slepička (27). 

Při vší úctě ke službám, které hráči jako Matušovič, Kisel, Došek nebo Kulič (a přestože Kisel a Kulič patří v současné Spartě k těm nejlepším) odvedli ve Spartě, je třeba jim umožnit vysněné zahraniční angažmá. I když to nebude v žádném věhlasném klubu a rozpočet si výrazně nepomůže částkou za přestup, uleví se mu, pokud jde o platy těmto hráčům.

Dalším krokem je změna struktury příjmu hráčů. I když tyto informace nejsou oficiálně k dispozici, je zřejmé, že je třeba snížit základní platy a ušetřené prostředky částečně přesunout do nenárokových složek, jako jsou prémie za zápasy nebo bonusy za celkové umístění.

Řešením je podle mého názoru sázka na mladé. Na lavičce sedí nebo za rezervní tým nastupují Zeman (19), Krob (21), Kúdela (21), Kadlec (16), Pečnik (22), Wilfried (20), tedy vesměs juniorští reprezentanti svých zemí. Rezervní tým jako jediný hraje ve druhé lize. Dorostenecké týmy Sparty suverénně vedou své soutěže. Strahovské tréninkové centrum je jednou z mála věcí, která Spartě přináší naději do budoucnosti.

Je jasné, že postavit tým na deseti dvacetiletých hráčích nelze, ale je třeba jim dávat větší šanci. Tím, že budou sedět na lavičce, se jejich výkonnost zlepšovat nebude. Bude to bolestné řešení a bude znamenat krátkodobý pokles, ale je to asi jediná možná a správná cesta, jak vrátit Spartu tam, kam patří.