Žijí na úkor ostatních

  V poslední době pozoruji mezi lidmi novou fobii: strach z přelidnění. Přispívají k ní jak různí ekologičtí aktivisté, tak třeba i nedávná imigrační krize, která ukazuje, jak rychle se do Evropy tlačí noví a noví lidé.

Fobie to asi musí být hodně velká, protože ti, kdo jí podlehli, vykazují dost drastická „řešení“.

Tento týden vyšla zpráva, že v Alžírsku vyvážejí nechtěné imigranty do pouště, kde je nechávají vlastnímu osudu. Pro některé to patrně dle kusých zpráv znamená smrt. Podle jiných i tohle je „řešení“ přelidnění.

A ještě další se domnívají, že problém má řešení jediné, a to nemít děti. Říkají si antinatalisté.

Zajímavá to myšlenka. Jen se mi zdá, že ji její zastánci ještě nedotáhli do konce. Pokud je problémem planety to, že na ní žijí lidé, proč antinatalisté smrt odkládají? Každý den spotřebovávají vzduch, vodu, elektřinu… Nebyla by jejich sebevražda záslužnější než pomalé čekání na sešlost stářím?

Jenže naše rádoby humánní společnost léčí sebevražedné sklony antidepresivy. V mezinárodní klasifikaci nemocí začínají tyto nemoci písmenkem F. Kdyby se antinatalisté pokusili o sebevraždu a nezadařilo se, patrně by se dostali do rukou psychiatra – a ti umí většinu cvoků léčit. Antinatalistům by se třeba i mohlo rozbřesknout. Akorát si nejsem docela jistá, zda by to bylo dobře, nebo špatně.

Antinatalisté totiž popírají smysl veškerého života. Myslím, že pro každého živočicha je přirozené chtít se množit. To je smysl jeho života. Jestliže je člověk také živočich, je i pro něj úkolem života množit se. Pak dává smysl, že někteří lidé označují antinatalisty za zbytečné lidi.

Antinatalisté jim oponují, že řada lidí neměla děti, a přesto planetu obohatili. Ukazují na umělce, vědce. Jejich oponenti kontrují, že je zajímavé, že zejména lidé bez dětí mají touhu brát osud lidstva do svých rukou. Právě bezdětní nezvykle často řídí vlády. Ať už v minulosti Hitler nebo Beneš, nebo dneska Merkelová, britská premiérka Mayová, skotská premiérka Sturgeonová, francouzský prezident Macron, nizozemský premiér Rutte či šéf evropské komise Juncker. Jen náhoda?

Možná. Někdy se přeci stane, že lidé nemohou mít děti, ačkoli chtějí. Akorát že v politice je jich nějak velká koncentrace. Statisticky neodpovídá neplodnosti. Spíš naznačuje nějaké psychické pnutí. Koneckonců je známým faktem, že koncentrace psychopatů v politice je také nadprůměrná. Skoro se pak s trochou nadsázky zdá, že se antinatalisté v politice přemnožili a v souladu s osobním přesvědčením vedou své národy k vymření. Každou chvíli přeci politici haraší zbraněmi.

Ale dost možná je to i jinak. Dost možná antinatalisté svou fobií z přemnožení lidstva jen maskují vlastní sobectví. Dost možná nemají děti proto, že by je omezovaly v rozletu. Antinatalistkou je kupříkladu L. Münterová, automobilová závodnice. Automobilový sport je tak drahý, že je klasickým příkladem blahobytu. Tahle dáma bojující za ekologii je tedy naprosto nelogická. Jestliže nemá děti, aby zachránila planetu, ale nevadí jí, že pálí benzín a pneumatiky jen pro pobavení, spíš to bude jen póza.

Platí ale vůbec vstupní předpoklad antinatalistů, že je planeta přelidněná? Řada lidí myslí, že růst počtu obyvatel je tak rychlý, že nemůže dál pokračovat, protože nás planeta neuživí. To už před dvěma sty lety říkal Thomas Robert Malthus. A stále tu jsme. Malthus vymyslel i teorii, podle které se počet obyvatel drží v rozumných mezích jen tím, že když se lidé přemnoží, boj o potravu vyvolá válku a lidé se pozabíjejí na únosnou mez. Nebo přijde nemoc. Nebo jiná katastrofa. Ekonomie tak načas získala přídomek pochmurná věda. (Překvapivě sám Malthus měl tři děti a zařadil se mezi ty, co káží vodu a pijí víno.)

Protože však stále existujeme celkem pěkně, nevypadá to, že je po dvou stech letech planeta přelidněná. To jen regionálně a dočasně je růst počtu obyvatel moc rychlý. Planeta jako celek je díky novým technologiím a novým obdělávaným územím schopna uživit stále víc lidí. Pokud vyjdou demografické předpovědi a kolem roku 2050 bude mít planeta 10 miliard obyvatel, tedy skoro o polovinu víc než dnes, zvládneme to. Technologie už umí pěstovat zeleninu na severním pólu i v poušti.

Faktem ale je, že některé populace rostou moc rychle. Zajímavý je třeba Pákistán. Tamní populace má dnes 208 milionů lidí a každý rok roste o 2,1 %. To znamená, že během roku přibude 4,3 milionu Pákistánců. Podobně je na tom Nigérie. Její populace roste o 2,5 % ročně. Při posledním sčítání v roce 2014 měla 179 milionů lidí a každý rok přibude 4,5 milionu Nigérijců. Planeta je tedy přelidněná jen v některých regionech. Překvapivě tam se antinatalisté na antidepresivech nevyskytují.

Opakem je ČR, která patří k zemím s nejnižší porodností. V roce 2050 nás bude méně než dnes. Vymíráme. I řada jiných národů vymírá. Je to definiční znak bohatých společností. Ať se nám to líbí, nebo ne, není vůbec rasistické říct, že dříve či později planeta ztmavne. To je prostě jen holé konstatování faktu, že počet obyvatel na planetě vzroste o polovinu, ale počet bílých Evropanů do roku 2050 klesne o 5 %. (Můžeme jen doufat, že Evropu nepotká stejný osud jako Jižní Afriku, kde jsou běloši na indexu. Mají přijít bez náhrady o půdu a časem i o veškerý majetek – podobně, jako to činili Němci ve třicátých letech Židům.)

Antinatalisté představují problém i pro ekonomiku. Tím, že nemají děti, budou v důchodu žít na úkor jiných. Častý názor, že „celý život jsem si platil na důchod, takže je jedno, jestli mám děti“, je mylný. Tak by platilo, kdyby se zdařila důchodová reforma. Ta se ale v žádné rozvinuté zemi nepovedla tak, aby neměla mouchy, a u nás proběhla spíš parodie na důchodovou reformu. Náš důchodový systém tedy dnes funguje ve skutečnosti tak, že současná pracující generace hradí důchody současným důchodcům. Nikoliv sobě. Dnešní bezdětní jen platí důchody svým rodičům. Na důchody dnešních bezdětných se budou muset složit děti jiných lidí.

Bezdětní se brání tvrzením, že oni ze svých daní přispívají na děti ostatních, které chodí do školy. To je pravda. Ovšem kdo přispíval na školu antinatalistům? Přeci lidé, kteří platili své i cizí děti. Zkrátka antinatalisté nevyvrátí, kdyby se na hlavu postavili, že z ekonomického hlediska v průměru společnosti víc berou, než dávají.

Může se zdát, že antinatalismus je doménou posledních let, kdy díky sociálnímu státu nemusí mít lidé děti, protože stát se o ně postará. Ve skutečnosti je však velmi starý. Známým antinatalistou byl například německý filozof Arthur Schopenhauer, jenž zemřel před 158 lety. Už ten tvrdil, že hodnota života je záporná, protože jakákoliv pozitivní zkušenost bude vždy převážena silnějším utrpením. Dokumentoval to na tom, že jedno zvíře zažívá uspokojení, že se najedlo, zatímco druhé trpí, když je sežráno.

Z pohledu ekonoma zbytečný pesimismus. Ekonomika to podobně jako příroda umí řešit. Příroda přemnožení populace řeší úbytkem zdrojů. Tak třeba dojde voda. Kapské město by mohlo vyprávět. Ekonomika to také umí řešit. Tak třeba ropa. Lidé se léta bojí, jaké to bude, až ropa nebude. Její cena prý bude astronomická. Ekonomové vědí, že ještě předtím, než ropa dojde, její cena naopak dramaticky poklesne, protože se už nebude používat. Ekonomika pro ni včas najde náhradu. Elon Musk by mohl se svým elektroautem vyprávět.

A přesně podle takového mustru se zdá, že i lidská společnost si poradí. I bez antinatalistů. Čím bude společnost bohatší a složitější, tím bude psychicky náročnější v ní žít. Stres se podepíše na naší plodnosti. Časem nebude problémem plodnost, ale neplodnost.

Antinatalisté planetu vskutku řešit nemusí. Možná by se raději mohli stavit u cvokaře. Ale nutné to není. Svým způsobem si totiž příroda i u antinatalistů našla cestičku. Prostě cvoci své geny nepředají dál. Geniální řešení.