Nemám nic proti porodům doma, ať se každý svobodně rozhodně, jestli si najde kvalitní porodnici a bude rodi jako v 21. století nebo jestli bude rodit doma jako ve středověku, kdy hromada matek a dětí porod nepřežila. Ale pokud se bavíme o svobodě, jde to ruku v ruce se zodpovědností za svá rozhodnutí. Z mého pohledu to znamená především (bavíme se o plánovaných porodech doma, nikoli překotném porodu, kde se to prostě nestihlo):

1. Zaplatit výjezd, pokud bude nutné zavolat sanitku.

2. Obžalovat matku ze zanedbání povinné péče, pokud se dítěti při plánovaném porodu doma něco stane. Soud ať na základě znaleckých posudků rozhodne, jestli tomu šlo nebo nešlo předejít, pokud by matka rodila v porodnici.

3. Hradit veškeré náklady na léčbu případného postižení/poranění dítěte i matky, ke kterému u porodu došlo, pokud se takovému dalo v porodnici předejít (např. včasnou diagnostikou a provedením sekce). Pokud na to rodiče nemají, ať se pojistí. Myslím, že pojišťovny by rády nabídly pěkně mastné pojištění, protože šance na průšvih je nemalá.

Můj soukromý názor je takový, že bych umřel strachy, kdyby měla manželka rodit doma. Naštěstí máme oba přírodovědné-medicínské vzdělání (byť ani jeden nejsme humánní lékaři) a máme dost exaktních a podložených informací, aby nás nic takového v životě nenapadlo. Zcela upřímně si myslím, že vyměnit násobně vyšší míru bezpečí pro dítě (a ostatně i pro sebe) za pohodlí a příjemné prostředí doma, je vrchol sobeckosti. Znám matku, která rodila doma a její sobecké chování se projevuje skoro ve všem, co dělá. Moje žena rodila v porodnici a naše zkušenost je absolutně skvělá, ať už jde o komunikaci, přístup, péči, prostředí, soukromí, prostě cokoli. Stačí si umět vybrat, i když chápu, že v Praze je situace jiná než někde na vesnici, 30km od nejbližší porodnice, která navíc nemusí být dobrá.

Mám stejné výhrady k vedení porodů v nemocnicích jako Markéta. Před šestnácti lety jsem tedy zvolila kompromis a celou první fázi porodu jsem byla v klidu doma. Ráno jsem vzbudila manžela, ať si zavolá do práce, že nemůže přijít, protože mě veze do porodnice. Jeli jsme do německé dík mému zahraničnímu pojištění. 45 minut to šlo v autě vydržet. Česká by byla 10 minut, ale proč to, že.

Náš první syn se narodil dvě hodiny po příjezdu.

Dítě mi hned dali, nebrali mi ho a v kojení mě podporovali. A ano moje děti semnou spaly v posteli, mohly pít jak chtěly a brala jsem je s sebou všude. Ani to jinak nešlo, žijeme v pohraničí, obě naše rodiny ve vnitrozemí.

Po třech měsících jsem se dostavila k dětskému lékaři na první prohlídku a zdravotní sestřička byla v šoku a těžko zpracovávala situaci, že o dítěti nevěděli a ono přežilo i bez jejich návštěvy.

paní Šichtařová, máte můj obdiv. Já vyrůstala na venkově v osmdesátých letech a z porodní báby na mě šel děs. A tak nevinnou formou na mě mé předchůdkyně vnesly pocit bezpečí nemocnice. Můj první porod byl překotný a rodila bych-li tělem, stalo by se to na silnici někde. Ale strach, že to sanitář nedá mě donutil dojet do porodnice. O, kdybych já jen poslechla svůj vnitřní hlas... porod byl v porodnici nakonec komplikovaný kvůli placentě, dítě odebráno ihned a to řvalo jako tygr, ani jsem jej neviděla, jak mohu vyloučit placentu?... Jo byla jsem mladá bylo mi 18. ale o to víc jsem měla blíž k přírodnímu porodu. Nastřihnutá, při necelých dvou kilech dítěte... směšné. Nicméně, nebyla jsem si nikdy jistá doma, a rodila jsem vždy v porodnici. Ale už i to druhé, jsem si porod víceméně organizovala sama. Rodila jsem v noci a než přišel lékař- porodník, se sestřičkou jsme to společně zvládly. Ale především, je třeba v tuto chvíli upozornit na diagnostiku a uvědomit si, že jsou ženy rizikové. Ať je to cukrovka, srdeční problémy, či jiné. Tyto případy by měly být pod dohledem. Jinak zdravá žena porodí sama, zvládne to. Jinak by jsme tu přece nebyli. jak to dělaly holky v pravěku? Indiánky se uklidily do houští a po pár hodinách šly zase do houfu a moje babička se narodila na poli, její táta si pro ní přijel asi 6 km do pole, kde pracovala, s koňma ji odvezl domů a za dva dny šla zase na pole, s dítětem v šátku. Moje babička se v naprostém zdraví dožila 92 let, umřela na zlomeninu krčku, zdravá byla, moudrá byla, na svou maminku hezky vzpomínala i na svý 4 porody a 8 nechtěných potratů. (ročník 1903) Proč se v tom doháje někdo vrtá, jak jste řekla, žena si připadá fakt zneužitá, když přijdou učenky, holí ji, pak klystýr, a vyšetření tepu novorozence, to jeden nedýchá a umírá hrůzou, pak třeba studenti přijdou a v porodních bolestech se ptají, jestli smí přihlížet porodu, když musím tak musím podepíšu smrt pánubohu, Nehledě na to, že sestra v hekačce jen psala, psala a psala. N

Než to dopsala moje dcery se vdaly. A pardon za chyby.

Nejlepší porovnání rizik domácích a nemnocničních porodů nabízí tahle metastudie \\192.168.99.150\20_nabídky\MŽP\2017_Hradčany_biogeochem a není to ani o hlubokém edicínském vzdělání, ale především o schopnosti číst odborné publikace a rozumět statistice. Ve většině zemí jsou rizika porodů srovnatelná ať doma či v nemocnici - ovšem jsou to země civilizované, kde je domácí prod běžnou sočástí porodní péče a doma rodí od 1% do 20% rodiček. V Čechách odchází z porodnice s porodním traumatem, které odpvídá zkušenosti zneužití či znásilnění asi třetina rodiček, rozsáhle se tjejich terapií zabývá např. Michaela Mrowetz. Jedna věc je stav českého porodnictví jako takový, kdy jsem postotalitní stát, kde úcta a respekt k člověku je stále někde jinde, než na západ od našich hranic, druhá věc je, že porod může být traumatickou zkušeností ze své podstaty (nikoliv musí, jak jsou přesvědčeni zastánci hrubosti a prodního násilí) - a pak je na místě terapie traumatu. Jen v Čechách je díky přistupu zdravotníků těch traumatizovaných žen i dětí postatně víc, než by být muselo a porodní příběhy jsou často smutným svědectvím o absenci lidskosti.

Píšete tu statistiku, a jsem bytostně přesvědčena, že traumatizovaných rodiček bude o několik desítek více. Viz paní Šichtářová, namluví si, že to je správné. Mám 4 děti, takže mám pocit, že v této době jedináčků tak trochu vím víc.- A k tomu děti z devadesátých a dvoutisících. A upřímně... za jedenáct let, co mám mezi dětmi, se nezměnilo nic. A maminky jsou stále ve stresu. Ale jak se to jmenuje, je jim to jaksi vtlučeno do hlavy jejich matkami, berou to jako nutné zlo, i když v momentě porodu cítí, že to je fakt blbě. A to si nesou do života dál. A proto generace jedináčků.

Vážená paní Šichtařová, velmi si vážím a jako laik mám rád Vaše názory z oboru ekonomie. Ale na rozdíl od Vás bych si netroufl tvářit se, že rozumím ekonomii, analogicky, jak Vy předvádíte, že rozumíte medicíně, potažmo porodnictví. A jsem moc rád, že nejsem Vašim dítětem, s jehož šancemi do budoucna při domácím porodu tak sebevědomě hazardujete. Přeji Vám vše dobré a trochu pokory k jiným vědním oborům.

Krom ekonomky je to taky věštkyně!! Přímo předpověděla, že se tady budou ozývat lidé, kteří budou argumentovat tím, že lékaři to přeci vědí (to o tom Slunci točícím se kolem Země).

Tak koukněte na ty odkazy. Jde o to, že WHO se naprosto shoduje s tím, co paní Šichtařová píše. WHO uznáváte, nebo je to málo odborná organizace?

Ano. Stát "násilí podporuje". Ten stát, který je pro určité lidi příliš "pseudohumanistický", resp. "dobroserovský" - pro ty samé lidi "někdy jindy podporuje násilí", "krade děti" apod. Nekonzistentnost názorů těchto lidí "zvláštního ražení" by byla k smíchu - kdyby to celé nebylo k pláči. Smutné, kam až jsou někteří lidé ve své nenávisti k Západu, resp. obecně k demokracii, schopni zajít.

Vypadá to, že před 50 a více lety se děti nerodili, protože bylo málo nemocnic.....

I mne tehdy donesl čáp!

Ještě k té Kristellerově experesi a z ní odvozené zaostalosti lokálního zdravotnictví. Jmenuje se to moderně různě - exprese plodu přidržením děložního fundu, nebo fundal pressure maneuver. No a různě se diskutuje jako kontroverzní případně vyloženě škodlivá to je fakt. Nicméně když v roce 2015 na toto téma provedli dotazníkovou studii v Japonsku, zjistitli, že se pořád používá u každého desátého porodu. TO nutně neznamená, že by to byla dobrá technika, ale zdá se že fakt není zakázaná, když od toho neustoupila ani docela pokročilá země.

Stejně tak konstrukce ohledně rutinního uložení děcka dole mi připadá dost nepravděpodobná, protože v prvé řadě v obecném povědomí je informace, že se pupeční šňůra podvazuje. Takže ona bizarní situace s příjezdem sanitky s dítětem na podlaze(do nejmenované nemocnice, že...), bude IMO buď úplná rarita, nebo hoax.

Podobná věcně podivná propagace domácím porodům pouze uškodí.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25389983

Na podlaze? To asi ne. Píše se u nohou (u nohou na tom lůžku ne?).

Tak tuto kravinu jsem ani nedočetla.Jsem zdrav.sestra a tyto "metody" slyším poprvé asi jsem chyběla ve škole.Jako ekonomka jste asi dobrá ale nefušujte doktorům do řemesla.Vypadá to, jako by všechny matky měly trauma.Porodila jsem 2 děti a žádné trauma z toho fakt nemám.

Moje známá jela k prvnímu porodu s důvěrou k lékařům, to, co zažila, ji frustrovalo natolik, že se z porodu stala malá noční můra (protože když je žena rozhozená, může to mít na průběh porodu celkem zásadní vliv). Druhý porod proběhl doma s porodní asistentkou...

Porodům nerozumím, takže k tomu napíši jen jedno. Dcera je narozená v naši okresní porodnici. U porodu jsem byl a beru jej jako svůj nejsilnější zážitek. Všichni jsme byli maximálně spokojeni s péčí personálu a nedovedu si představit porod doma. To však neznamená, že jsem proti.

Spíše mě zaráží, že každým článkem rozvíříte emoce, v diskuzi je spousty otázek na Vás, mnoho diskutujících Vám vyvrací některá Vaše tvrzení, ale Vaše reakce je nulová. Z každého Vašeho článku mám pocit, že jste si splnila svůj cíl mít vysokou čtenost a více Vás nezajímá.

paní Šichtařová nereaguje, máte naprostou pravdu, jde jen o vysokou karmu, kterou já osobně nechápu.