Volkswagen srazili na kolena zelení blázni

Když se podíváte v běžný pracovní den na výběr nejdůležitějších zpráv agentury Reuters, která poskytuje online data pro potřeby finančních trhů, obyčejně mezi nimi najdete různorodou směsku:

Jedno shrnutí o propadu akciových trhů v Číně, jedno shrnutí o právě probíhajícím summitu v Bruselu, jednu zprávu o americké centrální bance, jednu o imigrační vlně a jednu o euru. Pokud jste se ovšem podívali na stejný výběr nejdůležitějších finančních zpráv včera, mohli jste zjistit, že čtrnáct ze čtrnácti hlavních zpráv se poněkud monotematicky týká automobilky Volkswagen. Volkswagen, už rok oficiálně největší automobilka světa, aktuálně čelí skandálu s falšováním údajů o emisích ve svých dieselových motorech. Prozatím oficiálně „jen“ na americkém trhu, ale užuž se začíná spekulovat, že v Evropě je to totéž v bledě modrém.

Ano, kauza Volkswagen nyní válcuje (minimálně ve finančním světě) vše ostatní: Řecko je zapomenuto (byť má čerstvě po volbách), Čína je zapomenuta (ačkoliv její akcie pokračují v  propadu), ani imigranti a kvóty, které tolik pálí Čechy a Slováky, nestojí v těchto dnech spekulantům za pozornost. Kauza nabírá takových rozměrů, že dokonce sama německá vláda – jako by toho v poslední době neměla dost s imigrací – se musela od kauzy distancovat a prohlásit, že o falšování nic nevěděla. A evropská automobilová asociace ACEA si zase pospíšila s tvrzením, že prý jde o „izolovaný případ“, který prý rozhodně neznamená, že by podobné praktiky byly rozšířené v celém automobilovém průmyslu. Kdyby však takové podezření neexistovalo, ACEA by jaksi neměla motivaci jej dementovat, že.

Na první pohled se jedná „jen“ o výživný skandál, který ohrozí dobrou pověst jedné značky, za který bude pykat pár obětních beránků a který bude chvíli živit bulvár. Já mám ale podezření, že tu jde o něco víc. Že jde o motiv a princip. Kupodivu o tom jsem se ale zatím nikde nedočetla ani řádku…

Zato jsem se dočetla něco jiného. Totiž že kauza se zapíše do dějin jako kolosální podvod, že knokautuje akciové burzy a bude prý likvidační pro mnoho hráčů v automobilovém průmyslu. Dokonce jsem slyšela i jeden vpravdě hysterický komentář, že prý byla zásadně poškozena prestižní značka Made in Germany, celý německý průmysl, německý hospodářský růst a s ním i náš domácí hospodářský růst.

Hm, faktem je, že kauza v mnoha ohledech připomíná legendární Enron. Pro připomenutí: Enron Corporation byl americkou energetickou společností, jednou ze světových lídrů odvětví. Jeho akcie roky zažívaly neustálý růst. V roce 2001 ale náhle v jeho účetnictví začaly vyplouvat na povrch první podivné nesrovnalosti, až se nakonec ukázalo, že falšování účetnictví je dlouhodobé a záměrné. V roce 2002 společnost zbankrotovala. Hodnota jeho akcií propadla z 90 dolarů na 50 centů. A na akciový trh se nadlouho vkradla nedůvěra. Volkswagen a Enron mají mnoho podobného: I v tomto případě bylo falšování údajů dlouhodobé a promyšlené. I v tomto případě je propad akcií Volkswagenu drastický. Ještě 18. září stála akcie Volkswagenu 153 eur. Ve středu dopoledne to bylo jen 95 eur, od té doby se zase malinko zmátořily. I v tomto případě je nyní podezřívavost vůči celému automobilovému odvětví značná. Ale tím by podobnost asi tak končila.

Mezi Enronem a Volkswagenem je totiž jeden velký rozdíl: Enron měl především finanční problém, dlouhodobě šel ke dnu, ale umně to maskoval. Volkswagen má především morální problém (byť ho tento morální problém bude stát dost peněz: Prozatím vyčlenil na sanaci škod 6,5 miliard eur). Enron přestal existovat; Volkswagen nejen že vesele existuje dál, ale dokonce ani nikdo nezpochybňuje kvalitu jeho vozů z pohledu uživatelské přívětivosti či spolehlivosti. Troufnu si tvrdit, že pokud by automobilka stahovala část svých vozů kvůli, dejme tomu, problému s brzdami, v očích spotřebitelů by ji to poškodilo víc. Ve skutečnosti prohřešek automobilky spočívá hlavně v tom, že se snažil obejít stávající tlak na zelenou politiku. A jsme u jádra věci. To je ten motiv, to je ten princip.

Zjišťuji, že málokdo v mém okolí zanechává menší ekologickou stopu než já. Jenomže vtip je v tom, že já se ekologicky chovám dobrovolně, protože chci, protože se mi to líbí. Ne proto, že mi to nějaká regulace nařizuje. Donutit lidi chovat se „správně“ tím, že jim to nakážeme, ne tím, že v to věří, prostě nefunguje.

Kdyby zelených šílenců nebylo, zcela dominující většina spotřebitelů by s prominutím kašlala na to, jestli jsou emise jejich auta takové či makové; mnohem víc by je zajímala spotřeba a výše jejich pojistky. Kdyby zelených trotlů nebylo, nedostal by Mezinárodní panel pro čistou dopravu (ICCT) do ruky hůl, kterou mohl Volkswagen bíti. Ne, já se Volkswagenu nezastávám, podvádět se nemá a už naši předkové moudře říkávali, že „kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe“. Tvrdím ale, že bez umanutých zelených naivků, kteří jezdí do práce na kole, ale osmkrát za měsíc létají na kongresy o globálním oteplování a emitují při tom víc emisí, než majitel dvoulitrového Volkswagen-Transportera za rok, by se svět celkem jistě oteploval taky, ale s našimi auty bychom si užili víc srandy. Bez zelených hlavinek bychom se v létě nedusili alergií na řepku olejnou, Volkswagen by neměl motiv a nepodváděl by s měřením emisí a nemuseli bychom se teď bát, co když hysterické prognózy o zpomalení německého i našeho hospodářského růstu nejsou hysterické, ale realistické.