Uprchlíci, Řecko, terorismus: Balíček 3 v 1

Není těžké definovat, jaká tři témata nejvíc hýbají domácími médii. V první řadě jsou to uprchlíci. A za nimi s určitým odstupem následují nedávné teroristické útoky na hotel v Tunisku a řecká krize.

Že jsou tahle tři témata mediálně vděčná, je logické. Logické ale není, že se o nich stále mluví jako o třech oddělených tématech. Ve skutečnosti totiž jde o jednu velkou spojitou nádobu. A to je hodně podstatné – protože ani jeden z problémů se nepodaří minimálně z pohledu Evropy příliš umenšit, dokud si Evropa nepřipustí jejich vzájemnou propojenost.

Vezměme to od Řecka. Diletantství v řecké kauze až zaráží. Každý, kdo jen trochu kdy zkoumal stav řecké ekonomiky, mohl a měl vědět už dávno, že Řecko musí skončit dříve či později státním bankrotem. To jen někteří dobrosrdeční a naivní politici a ekonomové, pro které je společná víra, že „láska k bližnímu a dobro musí přeci mít navrch“, roky prosazovali další a další úvěry pro Řecko, které v realitě stav řecké ekonomiky ještě zhoršovaly. Zhoršovaly jej až z vulgárně prostého důvodu: Je-li někdo předlužen do té míry, že není schopen dluh splatit, jeho situaci nemůže zlepšit navýšení jeho dluhu. (Můžete namítnout, že mezinárodní pomoc ale přeci zabrala u zemí jako Španělsko či Irsko; jenomže to bychom srovnávali nesrovnatelné. Na rozdíl od těchto zemí se totiž Řecko ocitlo ve stavu, který ekonomové označují dluhová past. Jde o to, že i kdyby Řecko dosahovalo přebytek svého rozpočtu a dluhy splácelo, dluh je již tak velký, že úroky z něj nabíhají rychleji, než je země může stíhat splácet. A tak i navzdory splátkám dluh stále sám spontánně roste a stává se nesplatitelným.)

Opakuji, že tohle všechno politici a ekonomové mohli a měli vědět. Nebylo to nic těžkého; ostatně již v roce 2011 v knize Všechno je jinak jsme společně s manželem tvrdili, že řecký bankrot je neodvratný - což nedokumentuje žádnou naši úchvatnou jasnozřivost, jen to dokumentuje, že již tehdy před čtyřmi lety bylo vše průhledně jasné. Přestože byl řecký bankrot tak jasný, všichni relevantní v Aténách, Bruselu i Frankfurtu se tvářili, že to „jako“ nevědí. Anebo ještě hůř: Možná to někteří z nich opravdu nějak záhadně nevěděli. Teď už sice vědí všichni, že Řecko půlnocí na 1. července 2015 zbankrotovalo, ale zase se pro změnu leckdo tváří, že to přeci vůůůůbec neznamená měnovou odluku.

Měnová odluka Řecka a rozpad eurozóny jsou přitom velmi reálné. Jejich pravděpodobnost již vysoce překračuje 50 %. A byla-li by řecká vláda jen trochu-trošinku prozíravá, už dávno by někde v ústraní tiše tiskla drachmy, které by jedné nepříliš vzdálené noci v kamionech rozvezla po zemi a nechala vyměnit za eurové bankovky. Podobně, jako tomu bylo při velmi hladké měnové odluce po rozdělení Československa. Tiskla by je pro každý případ, i kdyby je třeba následně neměla použít. Něco mi ale našeptává, že se to neděje. Nemám pochopitelně pro tenhle pocit žádný důkaz; je to jen obava vyvolaná tím, že řecká vláda a centrální banka až dosud projevili naprosto neuvěřitelné diletantství a neprozíravost. Znovu a zase. A právě tím se dostáváme k jádru věci.

Dojde-li k vystoupení Řecka z eurozóny, leckdo zase bude „překvapen“, byť se s tím mohlo a mělo počítat. Jenomže v tu chvíli bude mít Řecko naprosto jiné starosti než honit po svých plážích uprchlíky. Velmi ochotně je přepošle o dům dál, evropská azylová dohoda-nedohoda. Dost možná v tom může být i kus zlomyslnosti: „Když jste nám nedali další peníze, teď si s těmi uprchlíky poraďte sami, my na to kvůli vám nemáme“. Dokud se ale budeme tvářit, že Řecko vlastně žádný problém nemá a jeho vystoupení z eurozóny nehrozí, znamená to také, že se vlastně tváříme, že uprchlíci končící dnes v Řecku budou v Řecku končit i nadále (což patrně nebudou). A pokud se tváříme, že uprchlíci zakempují na řeckých plážích a do střední Evropy se nepodívají, taktéž se tím tváříme, jako že věci jako terorismus jsou „jenom“ problémem Tuniska.

Nebylo by tak nějak pro všechny zúčastněné užitečnější přestat se permanentně tvářit vyjukaně, přestat se tvářit, že Řecko to ustojí, že schengenský prostor je nenarušitelný a že mezi imigranty se žádní potenciální teroristé nevyskytují?