S eurozónou hluboce soucítím. Je v stejně zoufalé situaci jak já. Od rána mi před nosem bzučí nechutně vypasená rozzuřená včela, která uvízla za sklem okna, a nemůže se dostat ven, jelikož okno nelze otevřít. Kolegové mi prokazují loajalitu uzavíráním sázek, kdy mne píchne, a zda na to kvůli alergii umřu. Zcela neekologicky upřímně doufám, že zítra bude včela ležet křidélky dolů.
Eurozóna se zase potýká s nechutně vypaseným a drahým dluhem. Jenomže na rozdíl ode mne nemá ani nejmenší šanci, že se zítra vzbudí, a zjistí, že příroda problém sama odstranila. Vezměme si jen malou sbírku faktů.
Zaprvé: 46 z 55 dotázaných ekonomů předpokládá, že do 2 let Řecko restrukturalizuje dluh. Rozumějme, projde si „malým bankrotem nanečisto“, protože bankrot znamená jednostranné oznámení zastavení splácení a restrukturalizace je jen eufemistickým pojmenováním pro omezení splácení. Zadruhé: vlivný poradce německé vlády C. Fuest oznámil, že Řecko musí jen na pouhopouhou platbu úroků použít polovinu svých daňových příjmů. Asi jako by zaměstnanec polovinu svého čistého platu použil pro umoření úroků z hypotéky, za druhou nakrmil svou rodinu a na jistinu by už nezbylo. Zatřetí: výnos 10letých portugalských dluhopisů již přesáhnul 10 %, takže je stále rekordnější. Začtvrté: výnos 2letých portugalských dluhopisů už přesáhnul 20 %, takže úrok je na úrovni, která by u nás už byla považována za lichvu. Mohli bychom ještě pokračovat zapáté a nevím kolikáté. Ale vše by se stále točilo jen kolem evropského dluhu. Rozumějme – kolem vysokých výdajů států. Protože dluh vznikne, jak jsme si všichni povšimli, už když jsme ve školních letech nemohli vyjít s kapesným, když naše výdaje jsou vyšší než naše příjmy.
A do toho prásk, Evropská komise přišla s návrhem zvýšení výdajů v rozpočtu EU pro příští rok o 4,9 procenta. Ne, nepřepsala jsem se, Evropská komise chce výdaje a tudíž i dluh skutečně ZVÝŠIT. Ta věc má jen čtyři možná vysvětlení.
Buď Evropská komise usilovně pracuje na tom, aby eurozónu do roka a do dne zlikvidovala. Protože zvýšení výdajů skutečně hraničí s likvidací eurozóny, která může přežít jen tehdy, pokud se jí podaří plošně drasticky snížit zadlužení. Nepodaří-li se jí to, euro končí, protože přijde vlna státních defaultů, tedy lidově bankrotů. A to tu prosím nemluvíme o jednom státním defaultu, ale o vlně. No – je na tom alespoň jedna věc dobrá: agónie eurozóny bude o to kratší.
Nebo je to vtip. Ale na to mi popravdě řečeno bruselští úředníci připadají příliš málo vtipní. Alespoň já ještě nikdy na žádného se smyslem pro humor nenarazila.
Anebo je Evropská komise nesvéprávná.
Anebo – a nechť každý posoudí sám, jak je toto vysvětlení pravděpodobné – je tu zcela zjevná analogie s Kalifornií. Totiž prestižní novinářská Pulitzerova cena byla naposledy udělena za to, že novináři zjistili nehorázné veřejné výdaje v zadlužené Kalifornii a označili to – česky řečeno – za tunel.
(vyšlo dne 27.4. v Literárkách)
