Asi jste to taky slyšeli. Prý máme jako Česká republika závažný problém. Prý nezvládáme čerpat peníze ze strukturálních fondů Evropské unie. A že prý je to průšvih až na půdu a že s tím „musíme“ něco dělat. No uznejte – tolik peněz na jedné hromadě, stačí po nich jen ruku natáhnout, a my ji nenatahujeme: to jsme ale vrtáci!
No a najednou se objevil problém ještě větší. Bývalý pan hejtman se ocitl ve vazbě kvůli podezření na korupci spojenou s čerpáním peněz z evropských fondů. A Brusel si prý nyní hóóódně bude rozmýšlet, zda k nám další dotace pošle – prý je v ohrožení víc než 100 miliard korun. Prý ho česká korupční kauza „mimořádně zajímá“ a „pečlivě ji sleduje“. Tedy aspoň tak se o tom píše. A co je psáno, to je dáno, ne?
Řeknu to asi takhle: Peníze od EU neplynou do země zdarma. Brusel přihodí část, my přihodíme část. Říká se tomu spolufinancování. No a teď si představme zemi, která se potácí v recesi a která si nasekala dluhů jako… no třeba jako Řecko. A představme si, že Brusel bude tak „hodný“, že se takové zemi rozhodne pomoct a poslat jí peníze z evropských fondů. Kontrolní otázka: Co se asi stane s jejím státním rozpočtem? Správně, vzhledem k nutnosti spolufinancovat projekty placené z evropských peněz se stav jejího rozpočtu ještě zhorší. Přesně tak, jak se zhoršil v Řecku, které v rámci své „záchrany“ dostalo dotací víc než kdo jiný a které si za evropské peníze postavilo majáky u písečných pláží a dálnice mezi vesničkami o deseti obyvatelích. A které krom jiného i kvůli tomu teď asi dostane vyhazov z eurozóny.
A k tomu přidejme ještě jednu ingradienci: Proč vstupuje odhadem 90 % politiků do politiky? Protože chtějí buď peníze, nebo moc, nebo obojí. Peníze se dají získat z úplatků. Pocit moci při přidělování veřejných zakázek. Obojí při uplaceném přidělování veřejných zakázek financovaných z evropských peněz. A aby se kradlo lépe, rozumějme, aby na to bylo méně vidět, vytvořilo se u nás pro jistotu hned sedm takzvaných regionálních operačních programů (ROP). Protože čím nepřehlednější změť, tím víc peněz se podaří poztrácet.
A nyní to složme jako skládačku dohromady: Politici mají obrovský zájem čerpat neboli rozkrádat peníze z evropských fondů, a to u projektů, které sice zvětšují státní dluh, ale současně s výjimkou těch, kterým se podaří dotace rozkrást, nikomu nepomáhají, protože jsou uměle vymyšlené. Co víc, ony dokonce většině zúčastněným ubližují. Protože zemi, která je už tak chudá a zadlužená, ještě víc zadlužuje. Protože ze zemí, které fungují jakž takž dobře, peníze odčerpává a přesouvá je na uměle vytvořené projekty do zemí, které nefungují vůbec. Takže místo aby v Německu firmy vytvářely víc pracovních míst, musí tyto firmy platit vyšší daně, ze kterých jsou pak placeny dálnice odnikud nikam v Řecku.
Zkrátka a dobře, evropské fondy berou peníze těm, kdo je umí vygenerovat i použít, a posílají je tam, kde je použít neumí, ale umí je rozkrást.
Už je to tak. Evropské fondy rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými zeměmi. Chudé a zadlužené země totiž činí ještě chudší a zadluženější, ačkoliv byly založeny s účelem přesně opačným. Korupcí promořené země činí ještě korupčnější.
To nejlepší, co můžeme pro nastartování evropského hospodářského růstu učinit, je evropské fondy zrušit. A když už je nezrušíme, alespoň si připusťme, že když „nezvládáme čerpat peníze“, je to pro nás dobře.
(Tento text byl originálně napsán pro Literární noviny.)
