Marxistické hlavy řádí

Když jsem o nich kdysi dávno slyšela poprvé, pomyslela jsem si, jaký naivka asi může na takovou pitomost z říše konspiračních teorií skočit. Teď už mám konečně odpověď. Je to Evropská komise.

Že nevíte, o čem je řeč? Přeci o takzvaných kurvít…eh, vlastně slušněji řečeno kazítkách. Tedy pardon, vlastně by se tomu správně asi mělo říkat „zabudovaný defekt“. Prostě o mechanických udělátkách, které údajně podle těchto konspirátorů výrobci potají montují do jinak perfektně fungujících průmyslových výrobků, a která slouží k tomu, že přesně poté, co skončí záruka, se výrobek rozbije, a tak si jeho majitel musí koupit nový. Je to hluboce racionální, říká se. Vždyť přeci hlavní starostí výrobců je, aby si spotřebitelé kupovali výrobky pořád nové a nové.

No a teď se kazítek chytil Brusel jak písek mokré zadnice a že prý je zakáže. A že prý nařídí delší životnost. Že prý by nyní základní vlastností všech výrobků měla být jejich opravitelnost.

Popravdě, je mi ouvej z myšlenky na lidi, kteří vedou Evropu, a přitom jsou schopni nechat se tak opít rohlíkem. Pračky, televize, sušičky… už byly do mrtě rozebrány a ještě nikdo nikdy neobjevil onu tajemnou součástku, která hraje roli kazítka. Pozor, já v žádném případě nechci říct, že životnost průmyslových výrobků je bůhvíjaká, anebo že dokonce není upravovaná. Ale je to spíš o něčem jiném:

Mám kuchyňský robot. Už asi šestý kuchyňský robot. Ten zatracený mixér mi totiž nikdy nevydrží déle než měsíc. Má totiž jedno slabé místo. Takový zobáček na nádobě, v níž se zpracovávají pokrmy, který si prostě ne a ne a nerozumí s mou manuální zručností. Na každý desátý pokus, kdy mixér vezmu do ruky, ho upustím a zobáček ulomím. Tenhle přihlouplý výstupek ovšem zároveň slouží jako pojistka, takže po deseti použitích a jednom mrňavém ulomeném zobáčku je kuchyňský robot nepoužitelný. Zkoušela jsem i jiné značky a typy. Ale vždycky to s mou šikovností dopadne stejně, maximálně se mi podaří prodloužit životnost mixéru na jedenáct rund.  Kazítko? Nikoliv. Jen slabší použitý materiál. Na trhu jsem viděla i přístroje, které v inkriminované oblasti měly použit zcela jiný a na první pohled bytelnější materiál, alternativně měly zcela jiný design. Jenomže jejich cena byla natolik odlišná, že jsem došla k názoru, že deset mixérů na deset použití je pro mě pořád nějak výhodnějších než jeden bytelný.

Zkrátka „kazítka“ vlastně existují, ale ne taková, o jakých konspirátoři mluví. Jde o méně kvalitní použité materiály, o technologicky hůř provedené sváry, o slabší spoje dvou materiálů, o méně kvalitní design… Jenomže to všechno výrobky obsahují, protože jsou pak levnější. A levněji jsou, protože si to zákazník žádá. Jistě že ne každý zákazník – ale pořád převažuje počet těch, kteří volí nízkou cenu i kvalitu nad vysokou cenou a vysokou životností. A nechť se na mě nikdo nezlobí, kdo kupuje rychlovarnou konvici za 300 korun, by asi byl rozumu hodně mdlého, pokud by si myslel, že vydrží úplně totéž, co konvice na vedlejším regálu za 3000.

Zkrátka výrobky se vyrábějí takové, jaké jako zákazníci kupujeme. A pokud do toho Evropská komise vstoupí a prohlásí, že teď to bude jinak, vlastně tím říká, že my, zákazníci, nemůžeme už víc rozhodovat o svých potřebách, že bude rozhodnuto za nás. Že nějaký státní úředník stanoví, že napříště si už můžeme koupit pouze opravitelný produkt s prodlouženou zárukou a natolik kvalitním materiálem, že onu prodlouženou záruku také skutečně vydrží. Tomu říkám neúcta k zákazníkovi.

Jenomže tím také tento úředník automaticky říká, že napříště budou všechny výrobky mnohem dražší. Protože aby si výrobce mohl dovolit jiné materiály, jiné výrobní postupy, opravitelnost a rozmontovatelnost výrobků a delší záruční dobu, bude ho to stát mnohem víc než teď. Takže evropští výrobci nebudou smět zákazníkům nabízet to, co zákazníci chtějí, nýbrž budou jim muset vnucovat mnohem dražší výrobky, které v konkurenci levného a nekvalitního asijského zboží nebude mít šanci. Aby to evropští výrobci vůbec ustáli, budou donuceni podvádět, takže kauza Volkswagen bude proti tomu čajíčkem.

Ale když se napíše do novin, že Brusel si posvítí na nepoctivé výrobce, tak to zní moc pěkně, není-liž pravda? Co na tom, že to je lež jako věž, protože tohle se nedá administrativně vynutit, aniž by vznikl paskvil. Když si to totiž shrneme, EU pod zástěrkou údajného zkvalitnění služeb zákazníkům šíří neúctu k přáním klienta, likviduje domácí průmysl ve prospěch zahraniční konkurence, zdražuje, aby se chudí lidé k výrobkům vůbec neměli šanci dostat, a motivuje k podvádění. Tohle může vymyslet jen nějaká kovaná marxistická hlava. Vždyť to taky pořád říkám, že socialismus je zpátky v plné parádě.