Kvůli hokeji zchudneme!

Tak jsem se tuhle v televizních zprávách dozvěděla, že prý díky mistrovství světa v hokeji česká ekonomika velmi trpí. Že prý kdo zrovna není chirurg a nemá právě namočené ruce v krvi na operačním sále, se v době zápasů poflakuje buď před svou televizí, nebo před televizí v hospodě, anebo dokonce před velkoplošným plátnem někde na náměstí. A kdoví, zda onen chirurg stojící nad masakrem po dálniční bouračce, si taky nenechal přinést na sál obrazovku a jedním okem na ni nemrká. Televize mi pak dokonce ještě ústy jednoho ekonomického analytika sdělila, o kolik miliard prý na jednom zápase přijdeme. Popravdě řečeno, to už jsem moc nevnímala, protože jsem na zprávy tou dobou již zírala poměrně vytřeštěně.

Tedy abychom si rozuměli: já hokej zrovna přehnaně neprožívám. Tak nějak mi není úplně jasné, proč bych měla fandit třeba klukovi z Ostravy, když zrovna bydlím třeba v Karlových Varech a mám to blíž k hošanovi z Německa. S tou národní hrdostí to prostě moc nepřeháním. Spíš je mi bližší obdivovat někoho, kdo umí, co dělá či hraje, než někoho, kdo zrovna nějakou zvláštní shodou okolností bydlí na stejné straně státní hranice jako já. Takže jsem oním lehce protihokejovým tónem reportáže nebyla pobouřena proto, že by se dotkla nějakého citlivého místa v mém „vlastenectví“. Můj úžas spíš vyvolala samozřejmost, s jakou někdo tvrdí: hraje se hokej – lidé nepracují – ekonomika stojí – všichni budeme chudší.

Je to asi takové jako tvrdit, že kvůli večernímu hokeji  zapomeneme na večeři a všichni svorně zhubneme. No, soudě alespoň podle manžela, který není schopen do sebe před závěrečnou sirénou nasoukat ani sousto, a o to víc omdlévá hlady po jejím zahoukání a nahází do sebe, na co přijde, nemám dojem, že by se jenom kvůli hokeji méně jedlo. Popravdě řečeno nemám ani dojem, že by se kvůli hokeji méně pracovalo. Spíš pozoruji všude kolem sebe, že druhý den po zápase mají náhle všichni kolegové náramně napilno, protože usilovně dohání, co předtím nestihli. A už vůbec nemohu souhlasit s tím, že by se kvůli hokeji méně utrácelo. Když pominu všechny ty vlaječky a dresy, které jdou na dračku, své by o tom věděli prodejci piva a majitelé stánků, které obklopují velkoplošné obrazovky. Je mi líto, ale tohle rádoby velké televizní téma bylo tak trochu plácnutím do vody. S naprosto klidným svědomím konstatuji, že kvůli hokeji se HDP prostě nezmění.

Dejme tomu, že senzační televizní odhalení o zchudnutí české ekonomiky tu kvůli hokeji, tu kvůli jednomu dnu státního svátku navíc moc neplechy nenadělají. Maximálně kvůli nim zákonodárci odmítnou Velký Pátek coby den volna, takže se namísto doma budeme jako skoro jediní v Evropě dál poflakovat v práci a předstírat nějakou aktivitu, což jsme si mohli ušetřit. Ale vůbec se mi nechce domýšlet, jakou paseku udělá rádoby senzační televizní reportáž třeba o tom, jak zkolabuje české zdravotnictví, pokud nezvýšíme zdravotní pojištění třeba o 300 %.

Vyšlo dne 18.5. na Literarky.cz