Ještě je to kapitalismus, nebo už jen byrokracie?

Znáte kultovní film Vrtěti psem? Jeho podstatou je, že každého problému se dá zbavit tím, že se od něj dostatečně rafinovaně odvede pozornost. Ukážu vám, jak tohle umění evropské „elity“ ovládly do dokonalosti.

Když jsme svého času pracovali já a tehdy-ještě-ne-můj-manžel v rakouské bance, představenstvo se pokusilo připravit manuál, jak se mají zaměstnanci oblékat. Tehdy se nám to zdálo jako mimořádně tupý počin. Nakonec tenhle tupý počin ztroskotal na tom, že nikdo neuměl nadefinovat „správný“ oděv pro ženy. Zjevně proto, že zatímco muži mají svou jasně danou „bankovní uniformu“, o ženách se to už tak jednoznačně říct nedá. Doba se mění a striktní pravidla se zejména u žen rozvolňují - a to vede k podivuhodným úkazům. Nedávno se objevila na televizní obrazovce nejmenovaná tisková mluvčí ministerstva zahraničí při tiskové konferenci v tričku s nápisem „Banana Republic“. Chtěla tím ze své pozice tisku o České republice něco sdělit? Nebo ještě hůř, ani tím nic říct nechtěla, jelikož jí obsah vůbec nedošel? Děsivé tak jako tak.

A tak aby se podobným trapasům předešlo, mnohé velké banky se rozhodují nařídit svým zaměstnancům, co si mají obléci. Potud dobré. Ďábel je však skryt v detailu. Nařízení má třeba jedna z největších bank světa UBS. (http://www.cwu.edu/~dougherj/documents/ubs-dress-code.pdf). A člověk při čtení občas neví, jestli se má smát, podivovat, či zuřit.

Asi takhle: Když jsme byli děti, sotva u nás někdo nosil manžetové knoflíčky, kapesníček v saku a podobně. Dnes je to zejména v bankách běžné i bez manuálu. Zkrátka společnost hodně okoukala a hodně se sama naučila. Ale některé věci normální člověk prostým okoukáním zkrátka nevymyslí. Protože hraničí se vtipem. Tak třeba pravidlo „NEŽEHLETE A ANI SI NIKDY NEPERTE KOŠILE SAMI“. Jak to jenom banka UBS asi myslí? Znamená to, že povinně má mít každý její zaměstnanec služku? Nebo stačí „vychovaná“ manželka? (Já třeba „dobře vychovaná manželka“ v tomhle ohledu nejsem. Jako malá jsem pravidelně žehlila pro celou rodinu, takže dnes žehlení nesnáším – a jednoduše nežehlím. A činí se chudák manžel. Že by to znamenalo, že nesmí být zaměstnán v UBS…?) Ale pochybuji, že tím má banka na mysli „dobře vychovanou“ manželku – přeci jen na to jsou bankéři až přílišní suchaři a politicky korektní. Spíš to vidím na tu služku.

Pikantní je i pravidlo o preciznosti. Když si jdete koupit boty, nosíte si s sebou pravítko? Pokud budete chtít napříště pracovat v bance, asi budete muset. Ženy totiž mají podpatky povoleny maximálně do 7 cm. To by mě zajímalo, jak se to bude kontrolovat. Bude na recepci nainstalovaná tyčka 7 cm nad zemí, pod kterou se musí podpatek vejít?

A tak můžeme jít dál a dál až po bankovní buzerace největšího kalibru: Jako třeba pravidlo rozvázat si večer kravatu a ráno ji zas uvázat. A rozvázat si večer tkaničky u bot a ráno si je zase zavázat. Já sice považuji – souzeno dle zvyků mého manžela – rozvazování kravaty za samozřejmost, ale současně nechápu, co by do toho mělo komu být, pokud to není ráno poznat. To už mohou rovnou nařizovat barvu dámského spodního prádla a vyjde to s efektem navenek nastejno. Ale počkat… co to nevidím? Nezdá se mi to náhodou?! Jak se tak do manuálu dívám, i pro spodní prádlo dokonce banka UBS definuje pravidla!! No vážně – bez legrace!

Celé by to působilo spíš jako vtip, nebýt toho, že bankovnictví v Evropě se nedá popsat jinak než navrch huj a vespod hnůj. Do pozlátka dokonalého ohozu a večer rozvázaných a ráno znovu zavázaných tkaniček je zabaleno něco, co má k zdánlivé dokonalosti hodně daleko. Třeba Itálie má své banky v takovém stavu, že jejich špatné, tedy nesplácené, úvěry dosahují 360 miliard eur. Kdyby to měl zaplatit italský stát, asi by to neustál. (Možná Italové doufají, že to zachrání svým proslule elegantním italským prádlem.) A Itálie v tom zdaleka není sama, se ztrátami a hlavně s pochybnými úvěry se potýkají i další banky v dalších zemích. Prudké zhoršení svého zdraví hlásí takové gigantické ikony jako německá Commerzbank nebo Deutsche Bank. Její tržby ve druhém kvartále poklesly o 20 %, investiční bankovnictví pokleslo o 28 %, výnosy z obchodování s dluhopisy poklesly o 19 %, výnosy z obchodování s akciemi propadly o 31 %… A tak dál. A pochopitelně na to reagují i akcie banky. Banky sice získávají peníze od centrální banky skoro za nulu, ale tím, jak mají peníze levné všichni, je konkurence tlačí k extrémně nízkým maržím. A stav bank se zhoršuje a zhoršuje.

A tak namísto toho, aby se bankovnictví ozdravovalo, aby se zabránilo vypuknutí třeba nové finanční krize, zabývá se tkaničkami u bot. Když se na to podíváte v celém kontextu, říkáte si, jaký je vlastně rozdíl mezi bruselskou úřednickou byrokracií a kapitalistickou švýcarskou (německou, rakouskou,…) byrokracií. Vždyť je všude stejná. Pak najednou začne dávat smysl, že má bývalý šéf Evropské komise nastoupit jako viceprezident do jedné z největších investičních bank. To asi aby ji v dokonalém prádle a s ráno zavázanými tkaničkami řídil stejně „efektivně“ jako Evropskou unii. Kapitalismus už se z Evropy snad docela vytratil a zůstal jen ve třetím světě.

Vladimír Pikora & Markéta Šichtařová