Vyrovnaný rozpočet je základ řešení problému a k jeho vyrovnání je důležité snížit pouze výdajovou stranu. Po jeho vyrovnání lze pak každý rok dále snižovat příjmovou a výdajovou stranu, tak aby zůstal stále vyrovnaný.

Jak k tomu příjde Ukrajina ?

Té těch 10 mld Kč, které jsme jí slíbili, nedáme ?

Chudoba dává práci...doživotní....

Módní policie hodnotí: už jste měla na fotografii u článku lepší účes.

Příjmy státního rozpočtu jsou dány stavem ekonomiky a daňovou sazbou. Jsou dvě mezní situace:

-Když stát nevybírá daně, není příjem do rozpočtu.

-Když stát vybírá 100% daně ze všeho, nikomu se nic nevyplatí dělat (HDP=0) a stát také nevybere ani kč.

Někde mezi tím je optimum: většina prosperuje a platí z toho rozumné daně. Stát v tom případě vybere do rozpočtu nejvíce.

Každé snížení, ale i zvýšení daně z tohoto optima snižuje příjem rozpočtu. Smůla je, že nikdo ještě nedokázal ekonomům poradit, kde to optimum je.

Je jasné, že maximální příjem rozpočtu je dán stavem ekonomiky. Je na státu, aby nastavoval optimální sazbu daně.

Celkově je zřejmé, že příjmy státního rozpočtu jsou omezené.

Výdaje státního rozpočtu jsou omezeny, nemůžou být větší, než příjmy (uvažujme vyrovnaný rozpočet).

Je na vládě, aby rozdělila výdaje rozumně.

Důchodový systém je založen na samofinancování. Výdělečně činní odvádějí část výdělku do důchodového systému. To jsou peníze, rozdělené důchodcům.

Když tyto peníze nestačí, musí se změnit nastavení systému, jsou tři možnosti:

- do důchodového systému se bude odvádět více peněz ze mzdy,

- pozdější odchod do důchodu,

- nižší vyplácené důchody.

Např. když ročně chybí 12 procent, zvýší se odvody o 4%, odchod do důchodu se opozdí o rok a vyplácené důchody se sníží o 4%. Celkově by se bilance důchodového účtu měla takto vyrovnat.

V případě přebytku se postupuje obráceně.

To je ale jen teorie. Stát má důležitější náklady než penze.

Jak vidíme, tak stát raději upřednostní nákup nové vojenské techniky, než aby se pustil do boje s neproduktivními náklady, nebo dokonce připravil reformu daní a odvodů.

Tisk peněz. Základní představa je taková: V ekonomice je určité množství peněz a určité množství statků, které za ně lze koupit. Za všechny peníze lze koupit vše, co je k prodeji.

Část peněz mám já. Když stát vytiskne další peníze, nezvýší množství statků k prodeji. Všechno je náhle dražší a já si můžu za své peníze koupit méně. Stát mně "legálně" okradl.

Mluvíte o poptávkové inflaci, ale u nás je dominantní inflace nákladová, která je dovezená ze zahraničí.

Nebo si myslíte, že když během několika týdnů vzroste cena benzínu ze 35 na 45 korun, že tak rychle někdo vytiskl tolik peněz?

A mimochodem - většina peněz v oběhu vzniká úvěrovou emisí komerčních bank.

Pouhých necelých 10% jsou bankovky a mince - tedy to, co se dá považovat za "tisk".

Správně ukazujete, že rozpočet má jak příjmovou, tak výdajovou stránku.

A ne že by na výdajové straně nebyly problémy, ale je naprostý nesmysl tvrdit, že na příjmové straně problém není.

Vzpomene si ještě někdo, že v nejvyšším daňovém pásmu platily fyzické osoby 47% a že zdravotní a sociální daně zastropovány nebyly?

Že právnické osoby platily 55% daně ze zisku.

Pokud jsem přímé daně fyzickým osobám snížil o polovinu a právnickým osobám takřka o 2/3, můžu snadno tvrdit, že na tohle nebo něco jiného nemám.

Aby ne, když jsem si ořezal příjmy, že?

Ano - to si pamatuji.

Takže stát musí zvýšit své příjmy a osekat své výdaje - zejména ty, které si sám způsobil nejen sobě, ale výrobcům a domácnostem tím, že odmítá levné suroviny.

K výdaji, který zatěžuje nejvíce rozpočet, kterým jsou důchody:

Že se něco musí udělat s důchody nebo systém zkolabuje, slyšíme už od devadesátých let, ale skutek utek. Vhodný čas, kdy mohla transformace státních důchodů proběhnout bez nějakých velkých sociálních otřesů, byl právě v těch devadesátkách, kdy se mělo říci, že občané do ročníku narození dejme tomu 1970 neměli možnost si na důchod spořit a tak jim pro výpočet důchodu zůstane dosavadní metodika, ale pro další ročníky musíme vymyslet něco jiného a dát to do zákona nejpozději s účinností od roku 1995. To by lidé pochopili, ale nestalo se díky zbabělosti tehdejších politiků a tak se vhodná doba prošvihla. V současnosti už do systému razantně sáhnout nebude mít nikdo odvahu, protože by to byla jeho politická smrt. Bude se o tom s vážnou tváří hodně hovořit, možná se změní systém valorizací, ale to je tak asi vše.

Danit vyšší důchody, jak navrhuje pan Šik níže, je systémový nesmysl, protože by se do rozpočtu jen zpětně vracelo část z toho, co se z něj na důchody před tím vzalo. Účinnějším opatřením, které by bylo i sociálně průchodné, je stanovit strop pro státem vyplácené důchody. Stropovým parametrem by mohlo být např. vyšší procento mediánu průměrné mzdy.

PS. O zavedení vyšší spoluúčasti ve zdravotnictví spojené se zásadní revizí systému zdravotního pojištění netřeba hovořit, protože bez toho nebude mít stát na zajištění vysokého standardu zdravotní péče pro každého v blízké budoucnosti prostředky, což musí každý, kdo má mozek v hlavě pochopit

Ovšem úhelným kamenem rozpočtových problémů jsou vysoké finanční nároky na zajištění běžného chodu státu, kde stát přímo rozhazuje a sociální populismus všech vlád, co jsme tady měli a stále máme. Heslo současné vlády: "Nenecháme nikoho padnout", popřípadě slova Fialy "Tato vláda zvýšila počet občanů s nárokem na sociální dávky" i trvalý nárůst počtu státní byrokracie jsou toho neklamným důkazem.

Dnes už jsme v situaci, že vláda se bojí říct lidem něco nepopulárního. Hned se na ní oboří média a opozice. Okamura slibuje brambory za 2kč, levné bydlení, zdravotnictví zcela zdarma atd. NERV má pravdu ale oni o nic nepříjdou, nešli do voleb, nic neslíbili a do přištích voleb taky nepůjdou.

Přátelé, když čtu Vaše příspěvky, tak se nikdo nezamýšlí nad tím proč to došlo tak daleko. Podívejte se do vlády jaké odbornosti mají jednotlivý ministři a co řídí včetně sebestředného Fialy. To fakt nemůže dopadnout dobře. Vzdyť oni tomu co řídí ani rozumět nemohou. A to po nich chceme, aby provedli ozdravná opatření, kterých se od začátku bojí a bláhově si myslí, že to vyhnije. Prostě nemají tam co dělat a musí nastoupit odborníci co se toho nebudou bát, jinak jedeme nezadržitelně do Řecka.

Odbornicí nejdou do voleb. Stačí když ministři se budou řidít radami odborníků. Ale to jim média a národ nedovolí.

Souhlas. Stát je jako loď, do které teče a místo abychom nejdřív zacpali tu díru, tak se budeme snažit vylejvat nekonečné množství vody, až se to stejně celé potopí.