Hnací silou socialistů je závist

Tento týden jsem byla konfrontována s otázkou. Prý kritizuji socialismus, přerozdělování a rovnostářskou společnost.

Že prý v současné době se v ČR dle výzkumů společenské nůžky rozvírají víc než v předchozím desetiletí: děti nemají stejné příležitosti, 2/3 lidí nemá ani průměrnou mzdu, pokles životní úrovně je v posledních letech zřetelný. Celých 80 % lidí tvrdí, že kvůli stoupajícím cenám energií a inflaci muselo začít více šetřit a omezovat některé své potřeby, naopak majetek těch nejbohatších vzrostl. Je tento stav spravedlivý? A zda prý podporuju zvyšování sociálních rozdílů ve společnosti.

Ponechám taktně stranou zjevnou ekonomickou neinformovanost tazatele, který argumentuje tím, že dvě třetiny lidí nemají průměrnou mzdu. (Co asi tazatel čekal? Že 100 procent lidí bude mít nadprůměrnou mzdu? Převaha lidí s podprůměrnou mzdou bude logicky platit vždy, i kdyby společnost byla desetkrát bohatší, protože průměr musíme z něčeho počítat a na špici vždy bude několik málo mezd vrcholných manažerů, kteří průměr odchýlí nahoru od takzvané mediánní mzdy.) Ale podívejme se jen na jádro tohoto tvrzení.

Ano, nůžky se ve společnosti skutečně rozevírají. Fatálně se však tazatel mýlil v domněnce, že se jedná o důsledek svobodného trhu. Jedná se o přímý důsledek rostoucího socialismu ve společnosti. Společnost už dávno není volnotržní, polovina HDP je již přerozdělována státem, tedy nyní již žijeme v korporátním polosocialismu. Rozevírání nůžek není způsobeno tím, že by někteří lidé extrémně bohatli v důsledku kapitalismu – zaprvé nebohatnou, zadruhé tu z kapitalismu už mnoho nezbylo. Rozevírání nůžek je způsobeno tím, že mnozí lidé chudnou kvůli narůstající moci státu, která znemožňuje svobodnému trhu zvyšovat bohatství skrze inovace. Fakt je ten, že největší hladomory způsobené člověkem v posledních 100 letech se odehrály za socialismu – konkrétně 80 % všech obětí hladomorů ve 20. století zemřelo v Číně a Sovětském svazu. Konec komunismu v těchto dvou zemích po roce 1990 se podepsal celosvětově na snížení hladu o 42 %.

Volání po socialismu dává lidem následující poselství: vaše špatná životní situace je způsobená společenským zřízením a vy sami nemáte šanci svou situaci zlepšit, dokud společenský systém nezboříme. Jenomže to je poselství hluboce chybné, protože kdekoliv, kde byl svobodný trh opuštěn, došlo k nárůstu chudoby, a kdekoliv, kde byl svobodný trh puštěn do předešlého socialismu, došlo k nárůstu bohatství.

Je jednoznačně pravda, že stoupají ceny energií, roste inflace. Kde se ovšem skrývá omyl, je stanovení příčiny této inflace a zdražení energií. Tyto jevy jsou přímým důsledkem levicově kolektivistické ideologie ESG, jehož nejznámějším projevem je Green Deal. Neboli opět toto zchudnutí lidí je v příčinné souvislosti s rostoucím vlivem levice.

Hlavní příčinou toho, proč levice tak vehementně požaduje rovnost, je závist. Samozřejmě, že levice to popírá, protože přiznání závisti je současně přiznáním pocitu nedostatečnosti. Faktem ale je, že levice nemá primární zájem postarat se o chudé, nýbrž ze závisti zbavit bohaté majetku. Kdyby totiž levice měla zájem na tom, aby chudí zbohatli, musela by nutně podporovat svobodný trh, jelikož jednoznačně víme, že kde trh nahradil socialismus, tam nejchudší lidé zbohatli. Pro mě jako pro pravičáka cílem není rovnost v chudobě, nýbrž je pro mě cílem klesající chudoba a rostoucí životní úroveň drtivé většiny obyvatelstva.

Například v USA míra chudoby (vyjádřená nikoliv relativním příjmem od mediánu, ale možností spotřeby) klesla od roku 1960 o 90 % z 30 % obyvatel na dnešní 3 %. Socialista to prezentuje jako nerovnost. Já to prezentuju jako vítězství svobodného trhu, protože celá společnost si může dovolit věci, které již považuje za samozřejmé. Socialisté vlastně kritizují materiálně příznivý vývoj.

Na tom, jak Evropa zaostává v inovacích, je zřejmé, že příznivý vývoj daný volnotržními silami se už bohužel zastavil, protože volný trh byl zničen. Jenomže byly to vždy právě inovace způsobené svobodným trhem, co vedlo v jednotlivých zemích k největšímu poklesu chudoby.