Green Deal se pokouší o perpetuum mobile

Chci říci jedno: Je naprostá utopie, že postavíme ekonomiku na zelené ideologii, na nulových emisích a na elektroautech. Je to v rozporu s fyzikálními zákony.

Lidé si to zatím ještě moc neuvědomují, ale energetici, fyzikové, chemici už dlouho bijí na poplach. Nulových emisí CO2 lze totiž docílit jediným způsobem: že se vrátíme do středověku do doby, kdy lidstvo ještě neznalo fosilní paliva s vysokou energetickou hustotou. Ideologové, kteří tlačí Green Deal, to buď kvůli neznalosti nechápou, nebo je jim jedno, že OZE ani elektroauta bez fosilních paliv nemohou existovat, protože tím dochází k záporné energetické bilanci: Vkládáme do výroby obnovitelné energie buď víc, než získáváme zpět, což nedává smysl, anebo sice získáváme zpět více, než jsme vložili, ale pořád příliš málo na to, abychom dokázali například stavět auta, stavět silnice, vyrábět ocel, vyrábět čpavková hnojiva...

Pokud by tedy nějaká politická reprezentace donutila automobilky zcela opustit spalováky a zcela by povypínala jaderné a uhelné elektrárny, dostaneme se do slepé uličky, která skutečně končí energetickým středověkem, a to není nadsázka! Je důležité zdůraznit, že se nejedná o nadsázku. Tak to prostě energeticky je.

Hraje se v podstatě pouze o to, který ze dvou scénářů nastane. V prvním scénáři tohle pseudonáboženské šílenství zastavíme dřív, než se pořádně rozjede. Anebo to nezastavíme včas a dramaticky zchudneme. Že se ten systému musí zhroutit svou vlastní vahou, to je nevyhnutelné, to nám fyzika říká zcela srozumitelně. Ale může to trvat ještě dost dlouho, než se to stane. A může to napáchat moc škod, než se to stane.

Průmysl, zejména těžký průmysl a v rámci něho i energetika, byly po dvě staletí pýchou našich zemí. A teď ztrácíme konkurenceschopnost doslova každým dnem a tuhle svou dávnou chloubu si ničíme – zcela dobrovolně naší akceptací ESG. (ESG je název ideologie, která v sobě zahrnuje také Green Deal, ale Green Deal vnímejte jen jako jedno z mnoha chapadel této ESG chobotnice.)

Co je na tom pro mě nejvíc frustrující: Některé ty škody jsou už nevratné. Jde o to, že když si některé typy průmyslu povypínáme, budeme potřebovat násobky dnešního výkonu k tomu, abychom ten daný průmysl zase „nahodili“ do původního stavu. Takže třeba to, co dnes Němci dělají se svými jaderkami, jsou do značné míry nevratná rozhodnutí – minimálně v horizontu let až desítek let, a zvláště pokud by se stejná rozhodnutí zopakovala i v okolních zemích, takže by časem nebylo, jak dotovat „znovunahození“ energetické soustavy dodatečným výkonem z okolních zemí.

A přesně analogicky totéž platí i o našem průmyslu, o který přicházíme. A my o něj přicházíme, vždyť dneska, v roce 2024, je český průmysl svým výkonem na úrovni roku 2017 a půjde ještě níž a níž a níž... pokud to nezastavíme. Takže ztráta, kterou jsme si z ideologických důvodů přivodili, je v horizontu minimálně desetiletí nevratná a nejspíš navždy změnila k horšímu strukturu naší ekonomiky, protože vzhledem ke konkurenci už se nám vyklizená místa na světovém trhu nikdy nepodaří obsadit, i kdybychom si nahodili zpět naše vypnuté průmyslové kapacity. Čína ten vyklizený prostor zatím dávno obsadila.

Takže máme dvě možnosti. Rezignovat a strčit hlavu do písku a čekat. Anebo začít bojovat.