S autorkou jinak velmi často souhlasím a také připouštím, že nám v dnešní době tak nějak chybí štěstí (i když to do jisté míry souvisí s charakterem společnosti, její ekonomicí a ztrátou identity). Ale taky by se mohla zamyslet nad tím - když je ekonomka - proč disciplinované země létají do vesmíru a ty nedisciplinované šťastné země umírají hladem a lenností. Asi je to otázkou priorit. Ostatně třeba minulý týden jsem jel vlakem s rodinou, jejichž děti si dělaly naprosto co chtějí a z čeho byli jistě šťastné a kupodivu z toho byl celý vlak nešťastný - tak zase neobjevujme Ameriku, spíš přemýšlejme jak vyladit některé nešvary naší jinak veleúšpěšné kultury.

Výborný článek - a mimochodem evidence že charakter a zdravý rozum se projevují "napříč disciplínami." Souhlasím s některými kritiky (těmi slušnějšími), že v určitých podmínkách mají určitě zvyky význam. Ale to autorka nezpochybňuje. Co vadí jí a co vadí mně je jak snadno dávají rodiče takový vliv a autoritu nad svými dětmi lidem o kterých moc neví a které zpravidla nijak zvlášť nerespektují. 

Během jejich "tvárného období" tak vaše děti "vychovává" většinu dne učitelstvo a vrstevníci, a vám zbývá pak doma pár momentu (když máte ještě energii). Naučit se myslet a jednat za sebe - a brát za to plnou zodpovědnost, nedělá z člověka automaticky sobce a tyrana. To je věc charakteru. Jak je na tom dneska veřejné školství s rozvíjením charakteru nevím, ale moc iluzí nemám. Se ženou jsme v USA učili naše děti doma a nikdy jsme toho ani my, ani ony nelitovali. (Pisu o tom zde: ) http://www.oamerice.com/2011/04/kam-poslat-deti-v-usa-do-skoly.html

Děkuji autorce za článek. Souhlasím

V dospělosti velká většina lidí řeší své problémy, deprese a úzkosti formou psychofarmak. Ti odvážnější se pomocí nějaké terapie ponoří do skutečné příčiny svých problémů....a kdepak ta příčina asi je ? Ano, většinou v rodině a hned na druhém místě je škola a ta či ona "paní učitelka" o které se nám zdají noční můry ještě 10-20 let po opuštění školních lavic. Škola je zdrojem vědomostí, ale zároveň zdrojem mindráků a potlačení vlastních názorů, člověk se naučí stádovitosti a představě, že ta "autorita" za katedrou má vždycky pravdu a v žádném případě se jí neodmlouvá.....a to si s sebou odnese do dospělosti.

Svoboda a vlastní názor se nijak nevylučují se slušností a ohleduplností ( jak se tady snaží tvrdit některé příspěvky )

Lidé v každé společnosti mají jakousi společnou představu co "se má" a "co se nemá" a tyhle standardy předávají výchovou svým dětem. Tím sice omezí jejich přirozenost ale zase je připraví na život mezi ostatními lidmi. V opačném případě by byl přirozeně se chovající jedinec bez jakýchkoliv omezujících ohledů na ostatní označen buď za nevychovance, nebo zavřen do kriminálu, nebo jiným způsobem ze společnosti odstraněn. A dobře mu tak! Aby spolu mohlo na relativně malém území žít několik milionů lidí tak nějaká společná pravidla prostě musí být, i když to potlačí jedoho přirozenost.

Snažíte se prezentovat výchovu jako synonymum buzerace (btw.ty "divné" citované větičky jsou nějaký standard který slýcháte ve svém okolí?). Jistě můžete vidět dítě, které umí pozdravit a poslouchá učitele (pana či paní) jako "zdeformované", ale někdo zase může vidět "svobodné" dítě které si dělá co chce a při hodině pokřikuje, nebo pobíhá po třídě protože "se mu chce", jako spratka.

Nedivila bych se, kdybyste, v rámci své averze k autoritám, začala sama učit děti doma, aby "neutrpěly deformaci v nějakém kolektivu ovcí" - proč ne, jste přece "odbornicí" na kde co, že...(nejspíš by to byla ve finále úleva pro ty "zlé učitelské autority", kterým by se mohly Vaše děti dostat do spárů...).

K sebevědomí a k tomu, aby děti nad věcmi přemýšlely, je přece může a má vést rodič, ne? Vy to vidíte jako deformaci a já jako předávání zkušeností, přípravu na život. Mluvit s dětmi, vysvětlovat jim (dle věku), učit je o věcech přemýšlet, připravit je na život. Jsou práva, ale jsou i povinnosti. Každý občas něco "musíme" a ne všechno je jen zábava a něco se prostě nedělá, protože je to např. sobecké a bezohledné a přesto to přece není o ztrátě svobody, nebo o absenci sebevědomí!  A občas narazíme na někoho kdo bohužel změňuje zdravé sebevědomí se sebestředností.

Paní Šichtařová...já tento článek ani neměl číst. Opravdu jsem četl Vaše názory fundované ekonomky s chutí, ale tento? Tady jste vstoupila na pole , kde máte poněkud popletené vidění.

1) K tomu, že děti ve škole vstanou při vstupu učitele. Respekt a úctu k autoritě, a tou kantor ve škole být musí, se vždy a ve všech civilizacích projevuje tak, že žáci při jeho příchodu vstanou. Kamarádka  je kantorkou v Kanadě, kde je školní výchova na můj vkus až moc liberální, ale nikoho by ani nenapadlo se pozastavit nad tím, že se žáci hned při nástupu do školy učí, že i při vstupu kantora žáci vstanou

2) Promyslela jste jak byste reagovala, jako učitelka, kdyby děti mluvili ve třídě při vyučování kdykoliv se jim zachce a navzájem se překřikovali? Zcela jistě ne, jinak byste takový návod na slušné chování u prvňáka nemohla kritizovat.

3) V proamerické civilizaci je běžné, že toho komu netykáme oslovujeme před jménem nebo označením jeho funkce  „pan“, či „paní“.  Doufám,že nechte zavést revoluční změnu, při které by prvňáci oslovovali svou učitelko křestním jménem a tykali jí!

Asi si pletete svobodu s anarchií a dle Vás sebevědomý člověk nemusí respektovat autoritu.

P.S. Já jsem až přehnaně sebevědomý, ale při příchodu ředitele nebo majitele firmy do mého kanclu jsem vždy vstal a nijak  jsem se necítil ponížený!

Mně připadá celý článek "uhozený" - je to svalování současných problémů a trendů na jednotlivce - ty jsi málo sebevědomý, ty se musíš víc starat sám o sebe atd. To je pravda jen do určité úrovně. Ale při dnešní úrovni dělby práce, kapitálové náročnosti, globalizaci jsou možnosti jedince velmi omezené. Fungující společnost vyžaduje hodně morálky, discipliny i - v rozumné míře - drilu. Fakt nevím, za co se tady paní Šichtářové tleská a dává vysoká karma.

Ale Vám sebevědomí určitě přebývá!!

...a, zřejmě schází úcta k autoritám a řádu.

Hovoříte mi z duše, Markétko. 

Je toto možné?  Tak škola učí, jak se postavit do pozoru!!!  Nevím, zda dávala paní Šichtařová v první třídě pozor.  To povstání žáků je pozdravem! Protože aby třicet dětí volalo dobrý den není optimální. To jste, paní Šichtařová, nevěděla??   Zdraví se tak i prezident při příchodu do plného sálu.

   Tak škola dětem bere sebevědomí, když se mají hlásit!  Asi by je měla učit, jak se nejlépe překřikovat, ne?

   Zdá se, že se vám nelíbí oslovení paní. Já vás tak oslovuji. Mám použít oslovení zcela jiné?

:)