Bublina jménem Doník

Že prý všichni chlapi jsou stejní, tvrdí mnoho žen. A přitom mnohé říkají, že prý stále hledají toho pravého. No tak holky, trochu výrokové logiky do toho!

Jestli jsou všichni stejní, vezměte si rovnou toho prvního, protože je stejný jako ten desátý.

Nač přebírat stejný matroš? Anebo pokud máte dojem, že pořád má smysl přebírat, asi nebudou tak docela stejní; ale faktem je, že těch „úplně jiných“ je tolik, že se o nich rychleji dočtete v románu, než byste je potkali. To máte jako s politiky. Taky se každý tváří, že je jiný, ale vlastně jsou skoro všichni stejní vykukové, kteří toho mimo politiku dokázali málo. Tedy až na pár výjimek.

Jednou z nich je Donald Trump. Ten toho dokázal celkem hodně ještě dřív, než se stal prezidentem: Především se mu podařilo dokonale rozdělit společnost nejen v USA, ale přímo po celé planetě. Snad nikoho nenechá klidným. Jedni ho nenávidí, druzí ho milují. A to už je počin docela viditelný.

Před listopadovými americkými prezidentskými volbami lidé doslova hysterčili. Dokonce i u nás. Skupina lidí poeticky zvaná „sluníčkáři“ by nejraději opustila svou pacifičnost a pana Donalda rovnou ukamenovala. A jiní by mu nejraději poslali blahopřejný telegram, kdyby v době hi-tech tušili, jak se to vlastně s telegramy dělá.

Ale proč tolik hysterie? Protože se Trump po dlouhé době prezentoval jako opravdu jiný politik. A jiný byl! Říkal to, co mnozí chtěli slyšet, ale co standardní politici nenabízeli, protože byli příliš politicky korektní. Říkal otevřeně, že je proti imigrantům, a signalizoval dokonce smířlivost vůči Rusku, které je mnohými po desítky let vnímáno jako zhmotněné zlo. Dokonce byl ochoten říct, že si není jistý, jestli by bránil členské země NATO.

To liberálové s duhovou vizí, že láska zvítězí nad lží a nenávistí, nemohli rozdýchat. Hned začali Trumpovi vmetat do tváře, že je financovaný Ruskem a že chce položit na kolena nejbohatší zem světa, v níž by bez Trumpa mohl každý imigrant žít svůj sen o tom, jak přijde bez vindry v kapse a skončí s velkým domem.

A druzí ho zas milovali hlavně proto, že byl proti prvním, které druzí neměli rádi. Nepřítel jejich nepřítele byl jejich přítelem. Chtěli slyšet, že někdo bude konečně hájit konzervativní hodnoty, jako je rodina. Chtěli slyšet, že se někdo postaví imigrantům, kteří údajně berou práci. Chtěli slyšet, že nějaký politik pošle feministky do oněch míst, jako by to udělali oni sami. To vše jim Trump nabízel, a proto ho bezmezně podporovali. Kupovali si čepice s nápisem Make America Great Again a hrdě je nosili.

Popravdě, já s manželem jsme se nikdy nemohli hlásit ani k jedné z těchto stran. Vždy jsme žasli - a žasneme stále - jak je neuvěřitelné, že v tak velké zemi, jako jsou USA, se nenajde jediný dobrý prezidentský kandidát. Že se skoro vždy rozhoduje jen mezi dvěma špatnými. A to i při poslední volbě.

Z pohledu ekonoma je Trump špatně zařaditelný oportunista, který plácá to, co lidé chtějí slyšet, aniž by věděl, jak toho dosáhnout. Chcete slyšet, že snížím daně? Tak je snížím! (O udržitelnosti veřejných financí se teď nebavme.) Chcete víc pracovních míst? Tak je vytvořím! (O způsobu se teď nebavme.)

Klasickým příkladem je Trumpův protekcionismus. Ekonomická teorie už mnohokrát dokázala, že každý protekcionismus je špatný. To, co nás tlačí vpřed, je naopak volný obchod. Každá zeď, každá bariéra, každé clo ekonomiku brzdí. Přesto chce Trump zdi a bariéry, aby se lidé měli lépe. Dobrý protekcionismus však neexistuje, Trump ekonomické zákony nepřechytračí.

Trumpova rétorika a přístup se velmi podobají pánovi, který asi vyhraje volby u nás slibným heslem: „ANO, bude líp!“ Já to dokážu. Dokážu všechno. Podívejte se, kolik jsem vydělal peněz. Kdo z Vás je vydělal? Z toho plyne, že jsem z vás nejchytřejší a nejschopnější, a proto vás povedu. Povedu stát jako firmu.

Jenže, holenkové, stát není firma. To, že někdo dokáže podnikat, neznamená, že bude dobrý politik. Dobrý podnikatel umí dobře shánět peníze do své kapsy. Když totéž umí a současně dělá politik, není to dobrý politik, nýbrž korupčník. Býti podnikatelem není kvalifikací pro politika. Platí to i obráceně. T. G. Masaryk prý byl podle mnohých – i když, ehm, zdaleka ne podle všech – dobrý politik. Myslíte, že by byl i dobrým podnikatelem? Pochybuji.

Překvapivé ovšem bylo, že i finanční trhy, které se obvykle snaží vnímat politiky jen jako nutný a otravný inventář, kouzlu Donalda Trumpa propadly. Ačkoli nejprve vládl ve financích z Trumpa strach, nakonec jeho zvolení americké akcie katapultovalo prudce vzhůru. Spekulanti nakonec uvěřili, že vážně sníží daně, zvýší výdaje, rozpumpuje ekonomiku, nepožene se do mezinárodních konfliktů. (Překvapivě nikdo neřešil, co by to udělalo s americkými veřejnými financemi. Jak chce ekonomiku vybudit. Nebo jak zkrotit vojensky konfliktní oblasti bez větší vojenské angažovanosti.) Dlouho tahle víra trvala.

Jenže nedávno začala víra dostávat trhliny. Ukázalo se, že Trump nedokázal prosadit změnu ve zdravotnictví, vlajkovou loď svého programu. Někteří prvně zapochybovali. (Cože? On nedokáže změnit ani zdravotnictví? A ty další velké plány by jako měl zvládnout? Proč? Jak?) S nižšími daněmi to taky zatím nějak nevypadá. A zahraniční politika? Mno…

Najednou přišel zlom. Šok. Trump dal nečekaný příkaz k vystřelení desítek raket na Sýrii za údajné provedení chemického útoku. Mnozí ale začali pochybovat, kdo, jak, čím a proč vlastně chemický útok provedl. Na to, že otázek bylo víc než odpovědí, byl Trump překvapivě rychlý a přímočarý. Jenomže podle všeho o žádné odpovědi ani nešlo. Šlo jen o to ukázat, že Donald není hodný strýček Barack, že je rozhodný a silný. Lid si přeci žádá chléb a hry. Chléb jim sice Trump změnou daní asi hned tak nedá, dá jim ale hry. A začaly se dít věci.

Putin Trumpův vzkaz ihned pochopil a útoky odsoudil. Údajné přátelství Trumpa a Putina se vypařilo jak pára nad hrncem. Někteří z Američanů, kteří dosud Trumpa odsuzovali pro obavu, že jim skrze něj vládne Putin, se uklidnili a postavili se za Trumpa.

Naproti tomu někteří z původních příznivců Trumpa zírají s otevřenou pusou: Je tu opět další stejný prezident, který zahajuje svůj úřad novou válkou a dělá světu četníka.

Karty se docela otočily. Jako podvedení hlupáci si mohou připadat docela všichni.

Že sranda nekončí, je celkem jisté. Americká válečná plavidla se už vydala ke břehům Severní Koreje a napětí se dá krájet. Míra politické užitečnosti toho, že si Trump troufá na to, na co ještě nikdo před ním, je otázka jedna. Míra Trumpovy vyzpytatelnosti je otázka úplně jiná. Zatím to, zdá se, funguje: Na rozdíl od předchůdců se mu už daří formovat silnou koalici. Trump je obchodník. Říká, že když Čína přestane podporovat Koreu, dostane lepší obchodní dohody, a Čína na to patrně i slyší - po letech najednou začala dovážet americké uhlí a odmítá severokorejské.

Pravděpodobnost válečného konfliktu roste, Korea už nemá vlivné ochránce. Jenže válka je něco, pro co momentálně nemají Američané velké pochopení, a co ani finanční trhy nemají rády. Máme za sebou řadu měsíců zcela neracionálního růstu akcií založeného na pouhé víře, že Trump je jiný. Co se stane, až všichni pochopí, že Trump je jiný jen v tom, že dokáže nejprve dokonale rozeštvat a následně vykolejit jak své fanoušky, tak i odpůrce? Že ve všem ostatním je naopak stejný jako všichni ostatní? Padnou akcie? Jak zareagují zklamaní skalní fandové z Doníka? Bude nakonec vůbec někdo šťastný?

Výrobci zbraní určitě - nové kolo zbrojení se roztáčí. Ale že by Amerika byla great again, to tak docela jisté není. Na bojišti Trump dojem nejspíš udělá; na domácí ekonomiku a vlastní obyvatelstvo po všem tom humbuku patrně ne.

Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová