Třešť: Kafka na prázdninách, Schumpeter v postýlce a skákající číšník v okně

Stranou turistického zájmu leží Třešť na Vysočině. Město betlémů, Židů, Kafky, Schumpetera. Je to škoda. Má zajímavou historii, krásnou přírodu a potřebovalo by oživit penězi turistů – domů v dezolátním stavu je tady ještě dost.

První prázdninovou sobotu byl fakt teplý a dusný den. Mančaft ve složení jeden chlap, jedna žena, jeden půlroční syn a pětiletá irská setřice se ráno naskládal do auta a vyráží směr jižní Vysočina. Třešť.
Mám Vysočinu v srdci. Byl jsem tam mockrát, v různých částech, v různých ročních obdobích, v místech známých i totálně opuštěných, ve městech, vesnicích i zdánlivě mimo civilizaci…Vandry a pijatiky s kamarády s dost zajímavými konci, romantické výlety s dívkami, cesty za sportem, kulturou a přírodou, která je v každé části Vysočiny tak jiná, specifická…a krásná…

Nevím, proč mi na jaře začala v hlavě rezonovat Třešť. Nikdy jsem tam nebyl a najít ubytování nebylo úplně jednoduché. Penzion na hranici bývalé židovské čtvrti hned vedle rodného domu jednoho z nejslavnějších ekonomů dvacátého století Josepha Schumpetera byl volbou, která přinesla pár kuriózních situací…Ale dobrý.
První zážitek: Máte kód, abyste odemkl vstupní dveře do penzionu. Ten ale funguje jen tehdy, když funguje elektřina. Jenže hosté bydlící z druhé strany budovy vyhodili pojistky. A máte partnerku, syna a pejska uvnitř. Stojíte s hromadou tašek před vchodem a samozřejmě jste mobil nechal na pokoji. Co s tím? Trochu řevu přes ventilačku dovnitř donese prosbu až do druhého patra a jste zachráněn.
Druhý zážitek: Večer se vracíte do pensionu. Elektřina funguje, takže i kód... jste uvnitř. Pension si drží historizující styl, do toho patří i původní dřevěné prosklené dveře s původním zámkem a klíčem. Perfektní stolařská práce z minulého století...Zkoušíte klíč, jemně, s větší silou, víc dovnitř, víc ven, trochu nalevo, lehce doprava...Nic...15 minut boje....Nic...Telefonát majiteli..."Jak bych Vám to měl říct. Prostě ho tam musíte správně...no, jak to říct...strčit..."...Tak strkáte dalších deset minut bez úspěchu...telefonát majiteli..."Fakt to nejde"..."No, já nejsem v Třešti. Tak já zavolám paní, která tu uklízí a má to na starosti."..."Dobře."..."Po minutě paní dorazí, dá vám druhý klíč a po sekundě otevřete..."Víte, on tenhle klíč je trochu zahnutý a občas se to stává..."...Tak super...Půlhodinka nervů pryč, jen trochu otlačené prsty...

V Třešti se narodil jeden z nejslavnějších ekonomů 20. století J. A. Schumpeter a kromě toho sem jezdil na prázdniny za svým strýcem lékařem také Franz Kafka. Prý v letech 1900 – 1907 a prý se tady poprvé zamiloval. Říkají mi mladí, dredatí a nezávisláčtí huliči před hospodou U Špinarů, která je na rohu přímo naproti Schumpeterovu domu (v současnosti je tam muzeum betlémů, které jsou ostatně s Třeští spojovány nejčastěji) a penzionu a pár kroků od místa spojeného s Kafkou opatřeného upomínkovou tabulí. Takže jsme V Židech, jak by se řeklo v Třebíči.
 

Hospoda je v domě v poněkud dezolátním stavu – mám na mysli fasádu. Ale….uvnitř dobré, opravené, čisté, stylové…punková putyčka, jak má být…a když si sednete na terásku, kterou má číšník hned za zády výčepu, a objednáte si pivo, mladý pružný chlapec ho natočí a vyskočí jak lasička oknem, aby vám ho podal. Zdá se, že první zvídavé pohledy a náznaky nejistoty z přespolního vetřelce byly překonány. A vedou se tu intelektuální debaty – Třeba, jestli je možné beztrestně urážet představitele města na facebooku – třeba i vulgárně. Je to svoboda slova? Je bezbřehá? Je limitovaná legislativou, vychováním, morálkou? Zajímavé slyšet…

Bývalá židovská čtvrť je, jak už to v případě tohoto typu zástavby bývá, typická úzkými uličkami, domy s různými typy více či méně vkusných přístaveb, vstupů a okének. Řada z domů je opravena, ale je třeba přiznat, že řada z nich se nachází v poněkud zanedbaném stavu, i když život v nich běží dál. Pár oprav by to chtělo…ale, kde na to vzít a ne…Však víte…

To, že oddělení Židů a křesťanů mělo být v našich zemích formálně striktní (například v Třešti prý byly domy vyznavačů obou náboženství odděleny zdmi se třemi brankami), ale v reálu ta blízkost byla také zdrojem tolerance. To dokládá fakt, že když se vydám z punkové hospůdky směrem do centra doprava, tak dorazím za pár desítek metrů k bývalé synagoze, když doleva, tak mám zhruba stejně daleko křesťanský kostel svaté Kateřiny Sienské. Tak blízko u sebe a tak daleko - pak se v tom vyznejte.

Samotná synagoga v Třešti má styl, ducha, atmosféru. Tyčí se tam jak tichý pamětník všech výkyvů historie. Empírová, z počátku devatenáctého století, dnes modlitebna husitů (zajímavé, v Třebíči je to u jedné ze synagog obdobné), ale také kulturní centrum, muzeum s expozicí o životě místních Židů a Franzi Kafkovi. Synagoga je unikátní. Jako jediná u nás má totiž před vstupem podloubí. A je jich rovnou pět.
Židé prý v Třešti žili už ve 13. století, první zmínka o synagoze je z konce století sedmnáctého. Ta současná nahradila po požáru v roce 1824 tu předchozí. Pak je to typické…nacisté interiér zničili, tóru odvezli.
Tím to s Židy nekončí. V Třešti je při výjezdu na Telč také pěkně udržovaný židovský hřbitov ze 17. století. Turistů sem moc nedorazí, takže si místo dochovalo značnou míru mystičnosti, atmosféry klidu a ticha, věčného spočinutí. Večer návštěvu znepříjemňují jen urputní komáři, kteří se kumulují okolo přilehlých rybníků Korečník a Valcha.

Obecně židovská komunita byla na Vysočině ve městech docela běžná a početná. Takže druhý den při návštěvě Brtnice navštěvujeme kromě úžasného městečka také místní židovský hřbitov (de facto jsou dva – starý a nový) a řeku přecházíme po židovském mostě.

Masarykovo náměstí v Třešti je památkovou zónou. Ve skutečnosti je kombinací toho, co si zasluhuje ochranu, nevkusných staveb předlistopadového období, nových progresivních projektů jako sluneční hodiny nebo panel udávající současnou teplotu, nejnižší denní teplotu, nejvyšší denní teplotu a očekávanou denní teplotu a staveb, které jsou řekněme v nedobrém stavu a potřebovaly by minimálně nový kabát, některé i nový život.

A na náměstí stojí opuštěná ohromná budova. Má styl, ale chátrá a potřebovala by rekonstruovat a najít nové využití, které jí vdechne další život. A já se přiznám. Celý týden jsem měl úkol zjistit, k čemu dům sloužil, a nezvládnul to. Bývalá škola? Asi. Nechtěná a prázdná dominanta náměstí.

Ale vím, co se děje v rozlehlé budově prakticky naproti. Tam se šije. Družstvo Vývoj nepodlehlo Číně, východu Polska, Bangladéši, Ukrajině, nebo odkud se sem všechny ty hadříky vozí.  Vývoj šije obleky už od roku 1931, má 200 zaměstnanců, a když brzy ráno venčíte okolo náměstí pejska, slyšíte, že už to jede…To udělá člověku radost. To má cenu si pár peněz připlatit a koupit si oblek odsud. Z Vysočiny, z Třeště.

A kdybyste si chtěli pronajmout v oblasti náměstí a okolí obchodní plochu, není problém. Podnikatelských projektů, které nedopadly, tu bylo více a prostory jsou k mání.
V Třešti je také opravený zámek – moc jsem nepochopil, proč do areálu před zámkem nesmí pejsci…Asi nezodpovědní majitelé nesbírali, no….Také je tu kulturák, kino, knihovna a tak. A dobře se tu jí a pije…Ve Světě, U Kapra, U Ferdinanda….Tak jeďte do Třeště!