Zajímavá reportáž. Taky bych se tam jednou rád podíval.

Před léty jsem četl, že bylo organizované hnutí židovských žen, které navštěvovaly své arabské protějšky s cílem otupit napětí i tímto způsobem. Efekt byl nula, možná mínus. Sice při postavení arabských žen to velký úspěch mít ani nemohlo, ale Izrael zkoušel mnohé.

Nevím, zda se tak stalo, ale nejsem si jistý, zda byste tak nadšeně jako projev usmíření viděl návštěvy německých žen v Ravensbrucku.

spousta slov, ale na obsah už asi nezbyl čas, natož vlastní myšlenku. tedy kromě jediné: nábožensky motivované násilí na obou stranách. to má v sobě tolik pravdy jako věta německá i sovětská armáda se dopouštely zločinů na civilním obyvatelstvu

Je známý tak zvaný hebronský masakr, kterým se označuje masová vražda 67 Židů která proběhla ve dnech 23. až 24. srpna 1929 v Hebronu, který byl tehdy součástí Britského mandátu Palestina. Ty zavraždili Arabové. Tento masakr, společně se Safedským masakrem, šokoval židovské komunity v Palestině i po celém světě. Šlo o součást krvavých nepokojů v Palestině v roce 1929. Přeživší masakru byli donuceni opustit Hebron a jejich majetek byl rozebrán arabským obyvatelstvem a okupován až do šestidenní války v roce 1967.

Je tedy jasné, že okupovat nějaké území a získávat ho silou je nepřípustné, nemorální a vede k touze po odvetě. Mám ale své pochybnosti, že Plán OSN v r. 1947 přiřkl Hebron židovskému státu.

Dopady s nekončícím napětím, ze střetu těchto zcela odlišných kultur, by si měli uvědomit zejména ti - kteří otevírají brány Evropy - arabsko-muslimskému světu !

Tuto Pandořinu skříňku otevřel právě Izrael svým soustavným tlakem na exodus Palestinců. Naprosto zbytečně dlouhotrvající válka židovsko-arabská radikalizovala muslímy po celém světě, která postavila proti Západu.

Na základě dodhody ze dne 17. ledna 1997, mezi Izraelem, reprezentovaným premiérem Benjaminem Netanjahuem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), reprezentovanou jejím předsedou Jásirem Arafatem, byl Hebron rozdělen na dvě zóny, tzv. zónu Hebron 1 (H1) a Hebron 2 (H2). První zóna představovala 80 % města a byla kompletně převedena pod Palestinskou autonomii. Zbylých 20 % bylo vyhrazených pro 450 židovských osadníků, které zde zůstalo chránit na 2 000 vojáků. V zóně H2 pak mimo jiné žilo i 20 000 palestinských Arabů. Izraelská armáda po podpsání dohody se z Habronu stáhla a zůstalo zde zmíněných 2 000 vojáků.

Karma, ti různí Stejskalové, Vodvářkové a další by se měli od vás učit

Je-li cílem arabského světa Blízký východ bez Židů tak se dobrá politika dělá strašně špatně. My bychom se svojí korektností a ombudsmankou už dávno padli.