Mizení neochvějných jistot. Adventně po proudu průmyslové tradice Moravskoslezska

Adventní procházka podél Ostravice z Frýdku-Místku na sever do Ostravy je také cestou industriální krajinou. Něco zaniklo, něco funguje, něco nového se objevilo. Někde můžeme být hrdi, někde bychom se měli spíše stydět.

Zamračenou a pošmournou adventní neděli je možné strávit u televize, v hospodě, nebo v nákupním centru. Nebo je také možné zatnout po nedělním obědě zuby, teple se obléct, hodit přes rameno vodítko, namotivovat irskou setřici a vyrazit po proudu Ostravice z Frýdku-Místku k Ostravě. Když jdete podél řeky, během patnácti kilometrů se kolem koncentruje průmyslová tradice regionu. Míjíte to, co zaniklo, ačkoliv se zdálo, že bude fungovat neochvějně déle, vidíte fungující tradiční průmysl, objevují se ale i příklady nových provozů jako symbolů proměny kraje a jeho budoucnosti.

Cesta začíná smutně. Cestou k řece míjíte u železniční trati mezi Frýdkem-Místkem a Českým Těšínem areál bývalé šicí dílny a prodejního skladu. Ten je v současnosti částečně pronajímán pravděpodobně jako sklad některé ze subdodavatelských firem korejské automobilky. Okolí je nicméně odporné a neudržované. Když procházíte kolem zadní části areálu, jde o kombinaci smetiště, veřejné toalety v džungli a noclehárny pro bezdomovce.

Stejně smutný je pohled na rozlehlý areál bývalé Lembergerovy tkalcovny pod mostem spojujícím čtyřproudovou silnicí Frýdek a Místek. Architektonicky cenný objekt z konce 19. století v současnosti chátrá, ačkoliv jde o jednu z nejcennějších budov, která se v Místku v současnosti nachází. Tkalcovna z dvojbarevného režného zdiva s ozdobnými římsami a špaletami byla vybudována jako mohutná reprezentativní budova a je velmi působivá dodnes.
Shrnuto. Textilní průmysl zemřel, co udělat s jeho dědictvím buď nevíme, nebo nedokážeme smysluplně realizovat. Takže čekáme, až se budovy dostanou postupně do takového stavu, kdy je jedinou možností demolice. To nástupce textilky Slezan ve Frýdku-Místku umí velmi dobře. Ověřeno praxí.

Pojďme dál. Zajímavostí cesty je také to, že průmyslové provozy byly velmi často v daných místech vybudovány právě díky blízkosti vody. Dorazíme k Válcovenskému jezu sloužícímu k zajištění dodávek pitné vody pro Válcovny plechu Frýdek-Místek na druhé straně řeky. Společnost nedávno změnila majitele, když ji prodal ArcelorMittal polskému Stalproduktu. Ale žije a vyrábí jako GO Steel Frýdek-Místek. Huť vznikla v Lískovci již v roce 1833 jako Karlova huť, od roku 1946 fungovala pod názvem Válcovny plechu. Změnil se nejen počet zaměstnanců, ale i sortiment výroby, část areálu je nevyužita a je brownfieldem…Ale podnik vyrábí, takže fajn. Jeho okolí je odpudivé. Náznak ghetta, kde bydlí…však víte kdo…sociálně slabí…

Po kilometru chůze dojdeme k dalšímu jezu a také mostu přes řeku. Ocelový obloukový most s železobetonovou konstrukcí, který byl vybudován v letech 1950-1954 jako železniční, má aktuálně multifunkční využití také pro auta, cyklisty a chodce. Na jeho konstrukci jsou napojeny důležité sítě – potrubí splaškové kanalizace, plynu, optického kabelu. V letech 1993 a 2008 byl most významně rekonstruován.

Vedle sebe budeme mít také příklad nového průmyslu, který do regionu přišel. Společnost Huisman vyrábějící jeřáby, ropné vrtné soupravy a další vybavení pro ropný průmysl se prezentuje jako strojírenský inovátor. Takže dobrý.

Vedle stojí areál teplárny a elektrárny společnosti Veolia. Je třeba přidat – vedle něj funguje také poměrně nová bioelektrárna na dřevní štěpku dalšího provozovatele. Pokrok, zelená energie.

Po dalším půlkilometru chůze podél řeky dorazíme k rozlehlé čistírně odpadních vod sloužící pro Frýdek-Místek a okolní obce - pisatel je ve střetu zájmů, takže necháváme takto. Za ní při pohledu od řeky se tyčí neobvyklá těžní věž bývalého černouhelného dolu Sviadnov (Důl Staříč I). Pisatel je opět ve střetu zájmů, takže konstatujeme a nehodnotíme. Dodejme snad jen to, že areál vypadá při cestě autem po silnici Žabeň – Místek poněkud zanedbaně a odpudivě.

Cestou budeme mít několikrát nad hlavami dráty elektrického vedení vysokého napětí z rozvodny Lískovec, což dodává procházce odpovídající industriální ráz.

Cestou nás čeká také několik příkladů vodního stavitelství -  například kousek od Paskova Stolbergův jez a náhon Říčka. Výstavba jezu souvisela s mlýnem v Paskově, který byl vybudován již v 15. století (jeho tehdejší přesná lokalizace není známa). Nad jezem se nachází stavidlo, z něhož vede strouha do areálu paskovského zámku. Severně od Paskova po kilometru toku strouha ústí do řeky Olešné, odkud se její voda po několika stech metrech vrací zpět do Ostravice. Umělý vodní tok Říčka není nijak průmyslově využíván, ale tvoří zajímavost Paskova a důležitou součást biotopu zámeckého parku.
A překvapení. U Ostravice se usadili bobři a jejich čilá aktivita je patrná…
 

Kousek nad Paskovem dorazíme k železnému železničnímu mostu, který byl vybudován v roce 1982 jako nutné dopravní spojení pro celulózku v Paskově – funguje po převratu, změně majitele, obměně majitele a sortimentu stále.

Po pár stech metrech dojdeme k dalšímu mostu přes Ostravici. Přejdeme z Moravy do Slezska, a než nasedneme na místním dezolátně zchátralém vlakovém nádraží do vlaku směr Frýdek, je třeba se posilnit. Vstoupíme do historické/kultovní/nově zprovozněné Hospůdky Balkán. Stojí to za to. Je totiž na rozdíl od naprosto odporného a ostudného areálu vlakového nádraží sestávajícího se s budov různého stáří a stádia rozpadu, perfektně zrekonstruovaná. Tradiční zařízení postavené v roce 1912 bylo v roce 2015 po kompletní rekonstrukci znovu otevřeno, v horních patrech jsou v současnosti místo hotelových pokojů byty. Kdyby ten dům mohl vyprávět…

Zapadá slunce, nad nádražím se tyčí mohutný odval jako památka na několik desítek let těžby černouhelného Dolu Paskov. Přes řeku na druhé straně je úpravna bývalé šachty a dopravní cesta, kterou se hlušina transportovala. Nasedáme do přetopeného vlaku a vyjíždíme směr Frýdek.