Krušnohoří v UNESCO: Nenalháváme si něco?

Unikátní památky ani úžasné přírodní scenérie rozhodně pod náporem návštěvníků nejsou. Ale není to vlastně dobře? Nechráníme tím jejich kouzlo a atmosféru? Nepřišel by další lunapark? Nestavme stezku v oblacích na Klínovci!

Tak zase po roce. Tentokrát po týdnu na cestách přes jih Vysočiny u Třeště, jih Čech u Tábora a jihovýchod Karlovarska na Žluticku stoupáme do nejkrásnější, nejmystičtější, nejpůsobivější, ale také nejvykořeněnější části Krušných hor nad Nejdek. Vrchoviště v místech vysídlených obcí…Rolava, Chaloupky, Přebuz…

A jak tak jedeme do kopce, Radiožurnál intenzivně referuje o tom, že kromě hřebčína v Kladrubech byla přidána na seznam UNESCO také hornická krajina Krušnohoří. Větší část na německé straně, ale významná místa také na té české. Obdivuji Krušné hory, i když bydlím na druhé straně země. Je to oblast jako u nás žádná jiná. Neopakovatelná. Krásná, i když někdy s tak pošramocenou tváří lidskou krutostí, až vám to rozedírá srdce (Psal jsem o tom třeba tady).
V dalších dnech se rozvíjí mediální kolotoč úvah nad tím, co je třeba udělat pro to, aby oblast zvládla nápor turistů, kteří do dříve odlehlé krajiny už začali údajně v uplynulých letech přijíždět v souvislosti například s několika filmy a seriály, které se zde natáčely. Jak víme - Rapl a tak. Jáchymov, nebo ruiny bývalého dolu nad Rolavou, o kterém publikují všechny servery pořád stále stejné fotky a stejné vyprávění…Upřímně, psal jsem o něm taky (zde)…. A situace se tam nijak nezměnila - turistů i odpadků na zemi stejně. Proč tam nedáme aspoň odpadkové koše, že bychom to pak po těch nevychovancích nemuseli sbírat po zemi?

Jediní, kdo na tragédii místa upomínají, jsou prostřednictvím památníku u lesa nad Rolavou nadále soudruzi z místní buňky. Tedi ti, kteří podobný typ zařízení rozjeli pár let poté, co ti hnědí odešli, nad Jáchymovem pár kilometrů na východ od Rolavy. A že to byl tedy fičák větších rozměrů jen co je pravda...

Tak upřímně. Turistů jezdí do míst, která byla zařazena do prestižního seznamu, a do Krušných hor obecně, při srovnání s jinými částmi naší země, pořád pomálu. A přiznávám, že to je právě ten důvod, proč tam tak rád jezdím já. Dává jim to kouzlo, mystickou tajuplnost, pocit žití na hranici, výjimečnosti, něčeho, co u nás nemá srovnání…
Bavím se s prodavačem pohlednic s krásnými fotkami vrcholových krušnohorských partií v Nejdku. Je patriot. Říkám mu…Jste teď trochu filmově a televizně profláknutí, až se dobuduje dálnice, tak vás obsadí turisti jako Krkonoše nebo Šumavu (Slovem turista se logicky ve všech částech naší země v zásadě myslí zpovykaný obyvatel hlavního města). Ještě, že ti co nekecají a makají, nemakají moc rychle, takže ta dálnice se bude stavět ještě hodně dlouho. Zatím je cestou sem všechno rozkopané a spíš to turisty otravuje, protože cesta je vlastně delší a méně pohodlná, než byla před sedmi lety, když jsem sem jel poprvé. Asi daň za budoucí pokrok, či co. A on říká – To je dobře. Oni by nám to tady zkazili a zničili. Vzali by horám to srdce, které v sobě mají a po válce dostalo tak zabrat, že se z toho vzpamatovává ještě dneska.
 

Řekněme, že mírnou výjimkou je turisticky profláknutější Boží Dar. Ten funguje marketingově spíš jako Ježíškova obec s Ježíškovou cestou – taky pro její naprostou nenáročnost vhodnou pro procházky rodin s dětmi…Pak se návštěvníci projdou nejatraktivnější částí Božídarských rašelinišť, nají se v hospodě (někteří) a peláší domů (většinou). Ani v obědovém a odpoledním čase rozhodně není možné říct, že by v první polovině měsíce praskalo malé centrum obce. Nabídka restaurací spíš poptávku převyšuje. Stejně jako u ubytování, kde řada kapacit trůní dlouhodobě na Slevomatu.
Sejpy na rašeliništích jako pozůstatky historické těžby jsou místem zajímavým, ale s hornictvím si je ve skutečnosti z návštěvníků spojí málokdo – s výjimkou těch aktivních, kteří si fakt přečtou tabule na naučné stezce.
 

Od Mysliven po naučné stezce podél úžasného Blatenského vodního příkopu (taky památka UNESCO a relativně nově národní kulturní památka) standardně nepotrkáte nikoho. Letos je to ostatně smutný pohled. Sucho zasáhlo i Krušné hory a část unikátního technického díla je bez vody (Přečtěte si o něm třeba tady).

Pak vyjdeme v podvečer na Klínovec. Stoupáme kolem lyžařského centra, do kterého se v minulých letech mohutně zainvestovalo. Na vrcholu je lidí pomálu, i když se tam dá dojet autem a jezdí sem supermoderní lanovka. Torzo hotelu dělá místu stále ostudu, symbol nedůstojnosti pro nejvyšší horu pohoří – jako už mnoho let. Na protějším kopci na protější straně hranice trůní oproti tomu krásný Fichtelberg.
 

Výhled z kamenné rozhledny je oproti tomu naprosto úžasný. Taky podepisujeme petici proti plánu vybudovat na Klínovci další šílenou stezku v oblacích. Opravme hotel. Udělejme odpovídající a citlivé zázemí pro turisty, kteří se chtějí kochat tím nezapomenutelným výhledem na několik partií hor, na Slavkovský let, Doupovské hory, ale i trochu s úděsem pozorovat vytěženou krajinu pod horami s dominantami v podobě chladicích věží a komínů hnědouhelných elektáren. Krušnohorsko z jednoho místa v celé své komplexnosti během pár minut.

Ale nebudujme tady další šílenost, která v současnosti otravuje život lidem v Dolní Moravě, okolí Pusteven, nebo na Lipně. Fajn, někdo na tom vydělá. Davy lidí, kteří přijedou autem přímo pod atrakci, k ní se vyvezou lanovkou, pak se projdou stezkou a mají pocit, že jsou horalé a byli na Králickém Sněžníku, Beskydech nebo Šumavě. Nebudujme něco, na co není lokalita připravená. A zeptejte se na Dolní Moravě, že to je fakt extrémně otravné.
 

Pak tu máme Abertmany s Hřebečnou a Doly Mauritius a Štolou Kryštof jako další UNESCO unikát. Během posledních let je asi právě tady vidět největší posun při zpřístupňování hornické památky veřejnosti. Mám na mysli samotnou štolu a zázemí pro návštěvníky. Kdyby někdo bral v potaz, jaké je okolí v podobě ruin, kolem nichž ke vstupu do dolu stoupáte, musel by to posuzovat jinak. Takže chválabohu za to, že komise posuzuje opravdu to unikátní-historické-hornické, co nikde jinde nenajdete…Prohlídky fungují, jsou profi, zajímavé, servis odpovídající. Údajně čtyři tisíce lidí za sezónu. Omezení jsou jasná – bezpečnost, prostory štoly…
 

Propadliny Červené jámy a Scheppovy pinky o pár set metrů cesty výše svůj vzhled během posledních let nijak z hlediska turistického servisu nezměnily – jsou zde tabule popisující, o co se jedná. Návštěvníků je tu během letního dne pomálu – nejvíc se jich koncentruje v občerstvovně u Červené jámy (na rozdíl od předraženého a rádoby stylového Krmelce na Ježíškově stezce je to fajn místo, kde se vyplatí zastavit).

Nad Mauritiem byl v 18. století vybudován úchvatný Mrtvý rybník, který přiváděl vodu do důlních zařízení, úpraven a další částí těžebního revíru. Jde o naprosto fascinující lokalitu, kde s velkou mírou pravděpodobnosti nepotkáte už turistu žádného. Přece jen je to trochu z ruky, kdo by se sem vláčel, že….Podobných rybníků najdete v Krušných horách několik. Nezapomenutelný je například ten nad zaniklou obcí Rolava pár set metrů po mediálně atraktivní bývalým cínovým dolem….klid, opuštěnost, jiné tempo plynutí času, pocit jak na severu Estonska nebo ve Skandinávii.
 

Pak tu máme samotné Abertamy. Trochu od Mrtvého rybníka lesními cestami zabloudíme, takže přicházíme mimo plán sem. Čas na odpočinek a jídlo. Upřímně mám pro tohle město jakousi slabost. Krajina nad ním mě něčím fascinuje – i s tou mohutnou haldou jako pozůstatkem uranového šílenství, krásnými historickými vodojem a Plešivcem, který na to vše z nadhledu shlíží. I ta ruina fabiriky připomínají zašlou slávu rukavičkářského centra.

Otevřenou hospodu, kde počkáme na autobus, který nás doveze k autu nad Jáchymovem, hledáme těžko. Ani ty, které byly v uplynulých letech jistotou (třeba Hotel Sport), nejsou v provozu. Nakonec nacházíme přímo u zastávky…Hospůdka Aberthamka. Nově vybudovaná (podle majitele fungují rok a půl), snaží se fungovat trochu jinak, stylově, cool, až bych řekl nezávazně hipstersky, mimo klasický rámec levný řízek-guláš-koleno pro německé turisty. Podnik není zrovna nejlevnější pro místní obyvatelstvo (chlapi pijí lahváče na náměstí, které je oproti minulosti pěkně opravené – tedy chodníky a městský mobiliář). Ve tři odpoledne je v hospůdce prázdno. Asi náhoda, protože se mě možná trochu moc aktivní majitel, který pětkrát zkontroluje, jestli už jsem čaj, kafe nebo pivo dopil, snaží přesvědčit, že Abertamy jsou turisty narvané k prasknutí. Ptám se ho, jestli v zimě díky lyžování na Plešivci, kam se v minulosti fakt zainvestovalo, nebo jde o cyklisty. Tvrdí mi, že ne. Že to je celoroční a komplexní záležitost. Jejich podnik prý už rok a půl funguje báječně. V zimě kapacity v celých Abertamech údajně totálně plné, loni bylo léto extrémní…
 

Proč tu není nikdo letos? Prý to začne, je teprve začátek léta…Nevím, prázdniny byly ve čtvrtině…tak jestli je to úplný začátek…Abertamy v podání chlapa popírají zákon nabídky-poptávky. Jsou nabité k prasknutí a restaurace, hospody, penziony, hotely jsou zavřené a město je pustoprázdné. Nějak mi to do sebe nezapadá. Ruina na rohu náměstí, kam se v minulosti těch turistů tedy vešlo, svého kupce asi nenajde a spíše se sesune k zemi. Stejně jako další objekty v minulosti sloužící cestovnímu ruchu.

Pak tu máme Jáchymov. O putování po stopách těžby uranu, muklovských táborech a děsivé historii budovatelů světlých zítřků na zemi jsem psal po minulé návštěvě – text je zde. Něco se mění. Náměstí pořád žádná sláva, majetkové poměry u některých domů (historicky významných, úžasných, renesančních…) jsou patrně stále nevyjasněné, ale je vidět, že se opravují chodníky, silnice a další příslušenství. Město se prostranství snaží dát do kupy. Dojem to mírně zlepšuje, je vidět, že se maká, ale práce je tu ještě mnoho a mnoho…A budou ji muset udělat majitelé nemovitostí.
Pár nových obchůdků tu taky vzniklo…Při cestě údolím bývalých uranových dolů a komunistických lágrů nepotkáte při nikoliv neobvyklém letním krušnohorském počasí…tedy s rizikem přeháněk, teplotou kolem 15-18 stupňů a větříkem…stejně jako před dvěma lety… nikoho…A že je to místo, které otvírá rány v naší národní historii, kdy jsme nedokázali zlu říct ne, které bychom měli navštěvovati jen proto, abychom se poučili a chyby neopakovali, jsem psal třeba tady….
 

Těch míst v registru je víc. Vím. Johannes (fajn upravené), Krupka (úžasná město s trochu dezolátním centrem), úžasný Mědník (neuvěřitelná krajina, městečko bez jakékoliv infrastruktury pro turisty - tedy ta putyčka s muzeem není špatná...)…Upřímně. Nikde jsem během posledních pár let (až na zmiňovaný cíňák nad Rolavou s jeho televizní slávou) nezaznamenal patrný nárůst turistů. Zvýšení turistického komfortu a zázemí je spíš záležitost několika jednotlivostí, vybraných lokalit než komplexních změn. Kapacity ubytování většinou obsazené nejsou, spousta jich je na slevových portálech, hospody zavírají přes týden tak kolem osmi, v menších oblastech fungují ve stylu někdy ano – někdy ne…
 

A pozor. Toto není kritika. Právě pro tu syrovost, opuštěnost, klid, atmosféru mám Krušné hory rád. Jen si nestavme vzdušné zámky, že najednou bude všechno jinak. Ono by to ani nebylo dobře a hory by přišly o část svého o kouzla. O to, co je činí jedinečné.
 

A ti, kteří nechtějí lunapark, ale chtějí se poučit a užít si Krušné hory způsobem, který oblasti z historických i jiných důvodů odpovídá, si sem cestu najdou…Ale silnice jako pod Pustevnami, na Dolní Moravě, na Lipně, u Jánských Lázní jich o víkendu desítky tisíc snad blokovat nebudou…a dají místním třeba taky vydělat a nebudou jim jen komplikovat život, když jim zaparkují před vchodem do baráku na posekaném trávníku a odhodí jim tam pytlík od chipsů a plechovku nealko piva…