Archanděl Michael sestoupil z nebe…na Vysočinu

Okolí vodní nádrže Vír na severovýchodní Vysočině je zvláštní oblastí. Prodchnutou mystičnem, chtělo by se říct. Možná právě proto sestoupil archanděl Michael právě sem. Do Vítochova.  

Severovýchodní část Vysočiny, oblast v okolí Bystřice nad Pernštejnem, je působivým regionem – a tajuplným. Cesta sem ze severovýchodu – Moravskoslezského kraje - je také specifická řadou míst, kterými projíždíte. V Prostějově odbočíte z dálnice, jedete po hranici vojenského újezdu Březina opuštěnou Drahanskou vrchovinou, až dorazíte do Boskovic s významnými památkami v místním židovském ghettem. Nad městem se tyčí monumentální zřícenina. Rozhlehlý zámek dominuje také panoramatu Kunštátu, který míjíte vzápětí. Projíždíte hlubokými lesy, řadou zatáček a opuštěnou krajinou. Předtím, než překonáte řeku Svratku u Štěpánova, na níž byla nádrž Vír vybudována, míjíte Hodonín a bývalý Cikánský tábor Hodonín s památníkem a muzeem. V Bystřici odbočíte z hlavní silnice doprava a během pár kilometrů jste v osadách nad hlubokými lesy obklopujícími nádrž Vír.

Přísně vzato je Vítochov součástí Bystřice nad Pernštejnem a najdete ho v krajině táhlých luk, ale i strmých údolí nad samotnou vodní nádrží. Když jsem poprvé vjížděl při západu slunce do Karasínu na opačné straně údolí na protějším horizontu se tyčila stavba připomínající středověkou pevnost. Nepřipravil jsem se dostatečně a teprve následně studoval, o co, že se to jedná. Následujícího dne za mrazivého svítání jsem k místu dorazil. A procítil atmosféru mystického místa obklopeného řadou pověstí, ale i zajímavostí s reálnou oporou ve faktech.
 

Když se rozhlížíte po zvlněné bystřické krajině od Karasínu k Vítochovu – třeba z nově vybudované rozhledny, Kostel Svatého Michaela archanděla působí jako klidný strážce shlížející na osadu pod sebou i celou oblast. Při mrazivém a šedivém počasí mrazivě jako temný ochránce, při prosluněném dnu jako zvěstovatel světla radosti. Při svítání jako symbol nového dne, při západu slunce jako poklidná připomínka ochranitele blížícího se odpočinku. Když stoupáte od přehrady nejdříve lesem a potom louce po louce kolem Vítochovské studánky, kostel na vás shlíží jako ochránce okolí, k němž jste nuceni zdvíhat oči jako k symbolu nejvyššího.
 

Okolo kamenného kostela, který je jedním z nejstarších na Moravě, je kamennou zdí obehnaný hřbitov. Kostel byl postavený kolem poloviny třináctého století (ostatně v kostelním presbytáři najdeme románskou křtitelnici), ale to nic nemění na tom, že posvátnost místa je podstatně starší.  Archeologický průzkum (amatérský, přiznejme upřímně) prokázal, že v místě se nacházelo pohanské pohřebiště. Po podlahou kostela se také nalezlo několik desítek koster z dob, kdy se v kostelích běžně pohřbívalo. Všechny hlavou k východu, jak velí tradice.

Ale jedna věc jsou prokazatelná fakta a druhá věc jsou fakta tradovaná, ta s významnějším duchovním přesahem, který ze stavby dýchá každou sekundu. Při cestě do Čech se v oblasti zastavil svaté Metoděj. Na hrádku obrátil Dětocha a jeho družinu k víře v Krista. Metoděj vyzval nové věřící, aby vystavěli kostel, který cestou zpět vysvětí. Stavbu v několika místech opakovaně provázely potíže a dílo se nedařilo. Až teprve na místě pohanského pohřebiště se sochou pohanského boha se kořeny borovic zasazených špičkou do země zazelenaly. Proto zde Dětoch vystavěl křesťanskou svatyni, na jejímž oltáři při cestě zpět odsloužil Metoděj mši svatou. Na místě, kde rostou stromy kořeny vzhůru, se určitě může zjevit i archanděl Michael.