Neonacisté jsou prý krajní pravice! Proč ?

Tu otázku si kladu pokaždé, když se v médiích objeví nějaká zpráva o neonacistickém hnutí v ČR. Vždy je taková zpráva provázena „jasně“ definovatelným pojmem „krajní (případně extrémní) pravice“. Marně vždy přemýšlím nad tím, proč novináři používají zaběhnuté pojmy – v tomto případě „krajní pravice“ pro neonacistické hnutí, které je ze své podstaty naprosto levicové ?

Poslední ukázkou takového tvrzení byly zprávy v tisku a televizi během tohoto týdne v souvislosti se zákazem neonacistického pochodu pražským židovským městem. Přiznávám, že nejsem politolog, ani mne toto téma nikdy příliš nezajímalo, rád bych se ale zamyslel nad používáním určitých pojmů, které na domácí (a potažmo i evropské) mediální scéně zdomácněly. Přesto, že dnes někteří politologové tvrdí, že definovat politický směr na „pravici“ a „levici“ je překonané, přeci jen lze vždy nalézt určité znaky, které nám mohou být nápovědou o politické orientaci jednotlivce, hnutí či strany. Rozdíly mezi pravicí a levicí nejsou vždy jednoznačně definovatelné, jsou však témata, která nám umožní dělení na pravici a levici zjednodušit.

Pokud se zamyslíme nad vztahem k roli státu ve společnosti, tak zjistíme, že levice vždy trvá nad silnou rolí státu ve společnosti, zatímco pravice roli státu potlačuje a omezuje. Komunisté i neonacisté prosazují silné postavení státu – tzn. je to levice. Dalším tématem je důraz na přerozdělování prostředků. Zde se opět shodují nacisté i komunisté. Můžeme pokračovat nad prosazováním práva většiny nad individuálními právy jednotlivce – zde se opět shodují nacisté i komunisté. Takto bychom mohli pokračovat i v dalších tématech.

Pojem „krajní pravice“ pro nacistické hnutí má totiž své kořeny těsně po druhé světové válce, kdy sovětští komunisté chtěli zapomenout na to, jak dobře si zpočátku rozumělo nacistické Německo a komunistické Rusko. Snahou všech evropských komunistů se stalo ideologické oddělení komunismu od nacismu – dvou ideologií, které jsou si tak podobné jak vejce vejci. Jediným rozdílem mezi nimi je měřítko nenávisti vůči ostatním. Zatímco u nacismu je toto měřítko rasová nenávist, u komunistů je to nenávist třídní.

Co je tedy závěr ? Tvrdit o neonacistickém hnutí nejen v ČR, ale kdekoli na světě, že se jedná o pravici (extrémní, krajní, radikální…) je naprostý významový nesmysl. Média by měla místo používání zažitých archaických pojmů spíše přemýšlet nad obsahem toho, co publikují. V současném stavu se totiž nejedná o nic jiného, než o obyčejnou – byť možná nechtěnou – názorovou manipulaci .