no to, že vám nikdo nepopřál upřímnou soustrast

může být způsobeno tím, že nenašel vhodná slova. Já když mám někomu říct "upřímnou soustrast" mám strach, že to zní moc formálně. "to je mi líto" je o něco lepší, ale stejně

nejde citim soucit s kazdym

ja jsem s lidskym utrpenim v kontaktu denne, jako lekar. A musim rict, ze mam soucit opravdu jen vyjimecne s nekym. Vetsinou me bolesti i problemy druhych nechavaji lhostejnym. Kdyby to bylo jinak, zrejme bych se zblaznil. Je to psychologicka obrana, clovek se proti tomu zatvrdi a nepusti to do sebe. Dnes jsme utrpenim prehlceni - vrazdy v novinach denne, kradeze, smrt, nemoci. Ja osobne chovam city jen k lidem, kteri jsou mi blizci.

Re: nejde citim soucit s kazdym

tak v tomto s Vámi úplně souhlasím.Vyjadřovat někomu soustrast stejně  jako přání dobrého dne,je prachobyčejná lhostejná slušnost.Vyslovím a zapomenu....

Jen u nejbližších je to aspoň trochu upřímné.

dodám jen málo,

všichni ti farizejští kazatelé,i CB, vidí jen svou pokladnici.Nezajímá je člověk,jeho trápení,jeho osamělost.Umějí jen ve jménu Krista a bible  urážet a ponižovat.A další "ovečky" to samé.

Moje zkušenost je taková,že člověk nemůže čekat od nikoho druhého soustrast,pochopení a pomoc.

Beky-pomocnou ruku hledejte vždy!!!!!na konci svého ramene.Jinak každý "přítel"stejně sleduje svoje zájmy.Chápu Vás i když s mnohým nesouhlasím.

od autorky blogu

Přeji pěkný podvečer všem,

děkuji za Vaše názory a především kolegyni blogerce Hance Novotné , že se mě zastala a má také srdce. Zřejmě má na stejném místě jako já. Zdá se totiž, že jsme prožily velmi stejné věci v životě, které nás (až nevědomky) sbližují.

A TEĎ PRO OSTATNÍ: Víte, chtěla jsem napsat blog o tom, že každý ve svém životě někdy cítíme, že potřebujeme podpořit, slyšet vlídné slovo, povzbudit nebo pohladit. Ale čím dál víc vnímám, že tento svět je tvrdý, bez lásky, milosti, odpuštění a pochopení. To, co jsem chtěla napsat a vystihnout, opravdu asi pochopila Hanka Novotná - můžeme přeci být k sobě citlivější, ohleduplnější a laskavější. Všímat si lidí, kteří kolem nás trpí a pomoci jim to břímě buď nést (a ulehčit jim to) nebo jim ho odebrat úplně. A ne do nich ještě kopnout..

Re: od autorky blogu

Když to máte těžký. Kdyby měl na sebe každý brát všechny bolesti světa, tak ten svět nemůže vůbec vydržet. Proto nemá cenu trápit se bolestí jiných, zvlášť když jim nemohu stejně nijak pomoci.

Hani,

máme hodně společného... však už nám bylo řečeno, že přizvukujeme jedna druhé.  Nejde tu o ženskou, ani blogerskou solidaritu, ale já jsem prostě ráda za každého člověka, jako si Ty...který srdce má a umí ho používat. A nic neštve lidi tolik, jako když ukážeš, že máš emoce, proto se dozvídám, že jsem slabá... A já si to vůbec nemyslím. Jsem pyšná, že v životní situaci, ve které momentálně jsem, a při práci, kterou dělám, ještě stojím na nohou. Sice mě ten úsměv občas stojí přemáhání, ale vždycky si udělám čas, abych zavolala nebo napsala lidem, které mám ráda, které znám a zeptala se, jak se jim daří, zda-li jim to či ono dopadlo... Se smrtí táty, s nemocí, rozpadem manželství jsem se vypořádala sama. To bolí asi nejvíc, to čekání...třeba jen na pár slov. Naučila jsem se nečekat pomoc a soucit od druhých, o to víc mě pak potěší a pohladí, když na to nejsem najednou sama.

Doba je taková, že každý má dost starostí sám se sebou.

KDyž je mi nějak tak špatně, tak si vezmu knihu Murphyho zákonů, kde zjistím, že sice je mi zle, ale mohlo by mi být i mnohem hůř, takže je mi vlastně docela dobře. Doporučuji k vyzkoušení. A jinak: uvědomujete si ten paradox - aby Váš blízký přítel přežil, musí mít nové srdce. Ale aby on měl nové srdce, musí někdo jiný /Vám sice neznámý, ale jiným blízký/ zemřít?

člověk svou emoční výbavu od pravěku moc nezměnil

....změnilo se naše okolí, technika, životní úroveň......ale sociálně emoční stránka člověka je tisíce let prakticky stejná.

Kňourání o starých a nových časech je everygreen, který už snad nedojímá ani skalního "cíťouše". Je to pitomost. Prakticky celou plejádu emočních a behaviorálních "současných excesů" najdete už před starým Římem.

Nabízím jiné vysvětlení

Nemyslím si, že by lidé obecně byli sobečtější nebo bezcitnější než dříve. Naopak, dříve byla tvrdší doba a lidé byli spíše zalezlí doma a starali se jen o sebe a nejbližší příbuzné. Ani si nemyslím, že by za vaše pocity mohla média tím, že nás zahltí obrázky katastrof.

Domnívám se, že za takovou reakci může nezvyk a neznalost. Mnohem častěji se totiž stává, že i nejbližší příbuzní trpí a umírají nikoliv doma, ale v nemocnici. Mnohem častěji se spoléháme na to, že se o nemocné nebo umírající postará stát (nějaká vpodstatě cizí organizace) a nikoliv my sami. A protože nevidíme utrpení a smrt svých nejbližších ani okolo sebe, neumíme se pak vcítit, jsme bezradní a nemáme zkušenost, jak se chovat.

Z vašeho článku vnímám úplpně stejnou bezradnost a neznalost. Možná něco cítíte, ale neumíte to správně vyjádřit a nevíte, co od svého okolí chtít.

Re: Nabízím jiné vysvětlení

tak v tomhle názoru s Vámi stoprocentně souhlasím.Ale lidé si to neuvědomují.Je vidět,že znáte situaci.

Paní Šianderová

1) Tohle myslíte vážně - "přeji upřímnou soustrast"??? Soustrast se nepřeje. Soustrast se vyjadřuje, pokud ji cítíme. Víte vůbec, co to soustrast je? Přeje se pěkný večer, veselé Vánoce nebo dobrý den, ale nikoli soustrast.

2) Podle jakého pravidla píšte křesťané s malým písmenem ale Židé s velkým?

3) O svém otci a jeho úmrtí tady píšete už asi podesáté. V jednom z prvních příspěvků na toto téma jste ovšem psala, že jste ho moho let za jeho života vůbec neviděla, nevyhledávala - ale po jeho úmrtí jste najednou celé dny proplakala? Čiší z toho faleš!

4) Mám pocit, že vám chybí komunikace a emoční podněty, tak si je sama vytváříte - lidově řečeno, dojímáte sama sebe. Váš život je prázdnota.