mam v anglictine.

Asimov podle mne napsal i lepší knížky, i když Já robot je klasika.

Na druhou stranu, film není mým šálkem čaje a to i přes chartismatického černocha (smí se to ještě vůbec napsat?) Willa Smithe. V tom filmu předvedl naprosto skvělý výkon, bohužel scénář nebyl podle mne z nejlepších a zbytek dorazila "hollywoodská macha".

Kvalitní sci-fi film, nepočítaje pohádky pro dospělé typu Avatar nebo Star Trek, tady už hodně dlouho nebyl.

Za recenzi - karma.

Asimov, to je ta najčistší sci-fi klasika, většinu jeho knih mám naštěstí doma. Začnu-li s knihou "Já robot", všechny povídky mají svůj půvab a kouzlo, od "Chůvičky" po "Nábožného" robota, vždy je tam originální a poutavá zápletka. A "Nadace" s vizí zániku a opětného obnovení mezigalaktické civilizace, právě pomocí té "Nadace", to je také zcela uvěřitelný koncept, i s popsaným postupem renezance civilizace. Asimov by si určitě zasloužil větší popularizaci, nakonec jeho "Zákony robotiky" jsou stále platné.

Ještě dodám, že jsem samozřejmě četl i jiné klasiky sci-fi, viz např. "Den trifidů", zkrátka všechno, co mi přišlo do ruky, i Stanislava Lema a jeho "Pilota Pirxe", "Nepřemožitelného", "Futurologický kongres", nemluvě o Clarkovi, to je rovněž klasik sci-fi, ale Asimova mám stále v paměti jako autora mému pojetí světa nejbližšího.

Je od Vás hezké, že jste génia sci-fi zde připomenula!

Milý pane Fajkusi,

děkuji za Vaše vzpomínky a četbu.

Já se na "Den trifidů" chystám v blízké době. Viděla jsem asi 4x film v hlavní roli s Dougrayem Scottem. Mám toho herce moc ráda!

Jak jsem psala v blogu, dobrý přítel, milovník sci-fi, mě k Asimovi přivedl.

Ale jak jsem si četla jeho životopis, zemřel v roce 1992 ve věku 72 let. Mohl být ještě několik let živ... AleKdyž byl na operaci, dostal transfúzi krve, která byla od dárce, který měl virus HIV. Takže Asimov zemřel na AIDS. Jeho manželka to zjistila po jeho smrti, když se o to zajímala...Velmi smutná smrt. Jsem si jistá, že mohl vytvořit ještě mnoho skvělých sci-fi.

Mějte se pěkně, H. R. Šiander

Děkuji moc za tip, já sem byl koncem 60-tých a začátkem 70-tých let knihami od Asimova "unesen", zvláště jeho trilogií "The Foundation" (nevím, jak se jmenuje v češtině, všechny jeho knihy sem četl v originále a mám dojem, ale mohu se mýlit, že za "mně" - už to jde na 52 let, co žiji v cizině, Asimovy knihy v ČSSR nebyly vydávány) a jedno z jeho tak zvaných "okřídlených výroků" v trilogii - Proti blbosti bojují i bohové marně - můj možná neumělý překlad do češtiny - se mi "vrylo" do paměti. Kniha I Robot (Já robot) mi ale tehdy nějak utekla, tak se pro ni hned příští týden vypravím do naší knihovny.

Jen upřesním: Za socíku vyšlo pár knih (např. Já, robot, Ocelové jeskyně, sborník povídek). The Foundation vyšla počátkem 90. let v pěti svazcích pod názvem Nadace. Mám je všechny.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nadace_(kni%C5%BEn%C...)

Moje oblíbená knížka. Budu si ji muset přečíst, překvapila jste mě, že tam nevystupuje Robertson. Ale mám to pomíchané s ostatními povídkami o robotech od Asimova.

Mimochodem - všimla jste si, že se Asimov nachytal na své (jinak skvělé) logické vývody, a to v povídce Malý ztracený robot, kde nemodifikovaní roboti regaují, jako by byli pozměnění, i když je vlastně kvůli tomu pozměnili?

Pěkný večer, pane Cozle,

děkuji za Váš příspěvek.

Četla jsem povídku "Malý, ztracený robot". Moc se mi líbila. Ale buď jsem nebyla při čtení pozorná, nebo jsem tu "nachytávku" nezpozorovala. Mně to přišlo velmi logické, jak Dr. Calvinová a Dr. Peter Bogert postupovali...

Mějte se pěkně, H. R. Šiander

Jedna z mála výhod předrevoluční doby bylo, že když už nějaká sci-fi vyšla, jednalo se téměř vždy o kvalitní dílo. Dnes se mi zdá skoro neuvěřitelné, že jsme ve dvanácti letech zhltli nejen verneovky, ale i knihy takového Stanislava Lema. Isaac Asimov byl pro nás samozřejmě hvězdou a jeho tři zákony robotiky se nám zdály jako nepřekročitelné paradigma na věky věkův. A bratři Strugačtí mnohého z nás smířili s ruskou literaturou. Dodnes si vzpomínám na šok, který jsem utrpěl při čtení jejich románu Je těžké být Bohem, když v polovině knihy hlavní hrdina zemře. Miloval jsem Ludvíka Součka a jeho trilogii Cesta slepých ptáků, ze sbírky povídek Těžká planeta nikdy nezapomenu na Heinleinův Domek jako klícka. Jedna krásnější vzpomínka než druhá.....!

Pěkný večer, pane Konáši,

děkuji za Vaše vzpomínky.

Mně se líbila povídka z knihy "Stvořitelé nových světů" od ruského autora, ta o paralelním světě, jak ten vědec, aby ho manželka nerušila, vymyslel, že je možné mít v malém bytě psací stůl a židli na stropě. A tam si pracoval... To mi přišlo geniální!

Také se mi líbila povídka o tom, jak na jiné planetě nakonec mimozemšťani ukřižují kazatele, protože Písmo berou doslovně.

A ještě jedna vzpomínka se mi k této knize i ke knize "Já Robot" z roku 1981 váže - jsou to papírové knihy, které tak úžasně voní! Dneska se už knihy vyrábějí a tisknou na jiném papíře, takže i když voní krásně, už to není ta úžasná charakteristická vůně starých knih.

Mějte se pěkně, H. R. Šiander

Knížku jsem četl už vícekrát. Jedna z mých nejoblíbenějších . Karma.

Pěkný večer, pane Flaško,

děkuji za karmu!

Já jsem jí dlouho odmítala, ale když jsem si ji konečně přečetla, tak jsem z ní unešená!

Četla jsem poprvé (jak jsem psala), ale film jsem viděla asi 7x (byť je o něčem úplně jiném), přesto se mi líbí.

Mějte se pěkně, H. R. Šiander