Recenze knihy „Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938)“ od Pavla Kosatíka

Na knihu o jednom z největších českých novinářů jsem se těšila. Jedná se o odbornou literaturu a rozbor Peroutkových děl, ale i tak se dozvíte hodně o tom, kdo byl Ferdinand Peroutka, čemu věřil a jaké ideály zastával.

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

O jednom z největších českých novinářů, Ferdinandu Peroutkovi, jsem se dozvěděla až jako dospělá. Nikdy dříve jsem o něm neslyšela, a to ani doma, ve škole ani nikde ve společnosti. Snad proto, že jsem patřila mezi Husákovy děti (tzv. Generace X, ročníky narozené mezi lety 1968 až 1983) a Peroutka prostě pro nás nebyl „in“ jako třeba Madonna či Michael Jackson.

Poprvé jsem slyšela o Peroutkovi, když jsem pracovala jako novinářka a dělala jsem rozhovor s tehdejším ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem. Ten mezi řečí zmínil (nebo dokonce citoval část textu zpaměti?) jedno z nejznámějších děl „Budování státu“.

Tehdy jsem si řekla, že si o Peroutkovi jednou musím přečíst. Když se přidala kauza, kterou odstartoval současný president Miloš Zeman, a týkala se Peroutky, měla jsem jasno! Musím se dozvědět, a nejenom pár útržkovitých informací z médií, ale z důvěryhodných historických pramenů, kdo byl Ferdinand Peroutka, jak žil, jaké měl rodinné zázemí, co bylo pro něj důležité, jaké hodnoty zastával a jak a kde psal.

Proto jsem sáhla po knize historika, spisovatele a scenáristy Pavla Kosatíka, která se jmenuje „Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938)“.

„Po vzniku republiky Peroutka v Masarykovi našel člověka, který se přiblížil jeho ideálu muže. Byl to člověk činu, tedy pravý opak krasořečnického typu, jímž byl český život jinak zaplaven a jenž se Peroutkovi zprotivil. Masarykův styl, podle něhož kritériem správnosti myšlenky je její účinnost v praxi, byl i Peroutkovým stylem. Přistupoval k němu proto s úctou, zároveň však i jakoby po špičkách. Zdálo se, jako by si komplexním názorem na Masarykovu osobu nebyl úplně jist.“„Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938)“, Pavel Kosatík

O ČEM JE KNIHA?

Ti, kdo znají jméno novináře Ferdinanda Peroutky, si ho většinou spojují s dobou první republiky a s jejími nejlepšími demokratickými tradicemi, jejichž je Peroutka ještě dnes symbolem. Redaktor týdeníku Přítomnost, přispěvatel Lidových novin, pátečník, přítel Masarykův, Čapkův…

Patřil mezi výjimečné lidi, kteří dali celý svůj život do služeb nově vznikající Československé republiky, a obětovali se pro ni. Byl to člověk, který byl vyznavačem realistického, neiluzivního myšlení a snažil se pro ně strhnout své čtenáře.

Nejedná se o životopis, ale odbornou literární a historickou studii, na které pracoval Kosatík několik let. Pročetl Peroutkovy knihy (i neznámé Peroutkovy texty, které nebyly publikovány), ale i oficiální či soukromou poštu. Studoval dokumenty v dobových archivech (např. Archiv Kanceláře presidenta republiky a Pražského hradu, Archiv zámku v Lánech…).

Tato kniha je vlastně I. dílem a na ni navazuje neméně zajímavá kniha „Ferdinand Peroutka – Pozdější život (1938–1978)“, která tvoří ucelenou výpověď o osudech jedné generace demokratů první republiky, „budovatelů státu“.

„Pro mladého historika, jako jsem já, by to byl pochopitelně nesmírný, jedinečný zážitek. Smět jednou zažít toho muže, to srdce, obrněné před všemi ranami, duch neúnavně pátrající po východiscích a nikdy neznavený…“Pavel Kosatík o Ferdinandu Peroutkovi

KAPITOLY KNIHY

• Pár slov úvodem
• U otce
• Spisovatelé
• Šaldova louže
• Psychologie
• Předchůdci
• Válečné intermezzo
• V Tribuně
• Čechovova politika
• Jací jsme
• Masaryk a spol.
• Potíže s liberalismem
• Generace
• Přítomnost
• Socialismus I
• Pátečníci
• Národní strana práce
• Náboženství
• Mužnost
• Psychoanalýza
• Manželství
• Národní třída
• Budování státu
• Socialismus II
• Krize
• Komunismus
• Němci
• Rok Mnichova
• Doslov

V závěru najdeme velmi cenné informace – seznam použitých archivů, periodika, použitou literaturu či seznam knih Ferdinanda Peroutky.

AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA

Jedná se sice o odbornou literaturu, ale kniha je napsána velmi srozumitelným jazykem a příjemně se čte.

Korektury byly odvedeny poctivě, pár chyb objevíte, ale není to nijak tragické.

Kniha má velkou historickou vypovídací hodnotu, jak o samotném Ferdinandu Peroutkovi, tak o jeho knihách, významných osobnostech, které se kolem Peroutky ve veřejné scéně pohybovaly i o společenských poměrech ČSR. Kniha vás nesmírně obohatí a rozšíří vaše obzory.

Mně se nejvíce líbil popis Peroutkovy osobnosti, jeho houževnatého charakteru, odvahy, statečnosti, nebojácnosti, hrdosti i vydanosti, se kterou se nebál bojovat a obětovat za ideály, kterým věřil a byly mu blízké. Jaký Peroutka byl a čím vynikal, se dozvídá čtenář postupně napříč kapitolami. Ačkoliv mám ráda politiku, v knize mě snad nejvíce zaujala kapitola „Mužnost“ a „Manželství“. Po přečtení těchto textů nám, ženám, nezbývá, než si smutně povzdychnout a postesknout si, jaká je velká škoda, že Peroutka již nežije a není jako gentleman vzorem pro všechny muže naší doby.

„Jeho plachost před ženami byla pověstná, neuspěla u něho ani Olga Scheinpflugová, zvyklá jinak dosahovat u mužů, čeho si přála. Ženám se nevyhýbal, rád se pohyboval v jejich přítomnosti, pokud byly půvabné a krásné, zároveň si však od nich vždycky udržoval distanci. Ony byly určeny k obdivu, on byl dobyvatelem, záměna rolí byla vyloučena; aspoň podle něj. Ve skutečnosti to však často bývalo obráceně – on, jako společensky úspěšný, uhlazený a sportovně vyhlížející muž musel čelit ženskému zájmu a činil tak většinou tím, že trval – sice nekonečně ohleduplně a galantně, leč trval – na pravidlech společenské etikety: všechno má své meze.“„Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938)“, Pavel Kosatík  

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Jestli máte rádi odbornou literaturu, historii, ale i životopisy zajímavých osobností, kterou bezesporu největší český novinář Ferdinand Peroutka byl, pak se vám kniha bude líbit. Jen je třeba mít na zřeteli, že nejde o beletrii, ale o studii a rozbor děl s životopisnými údaji Peroutkovy.

„Peroutka také odmítl tvrzení populární spisovatelky a političky Boženy Vikové-Kunětické, která snahy o židovskou asimilaci označila za další z mnoha židovských pokusů o získání nadvlády nad bílou rasou – a uzavřel to argumentem, který i dnes může posloužit jako univerzální a pro běžný život použitelná poučka, jak se vyrovnat s antisemitským pokušením, pokud se dostaví: „Je-li český národ tak zchátralý, tak hloupý a neschopný, že při volném boji volných sil nepatrná židovská menšina ovládne ohromnou českou většinu, pak lituji, že jsem Čechem a že nepatřím k statečné, zdatné rase židovské.“„Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938)“, Pavel Kosatík. Dílo F. P. „Jest bolševismus židovský?, Boje o dnešek, str. 275.

Knihu „Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938)“ od Pavla Kosatíka mi k recenzi laskavě poskytly Palmknihy.cz.

Příjemné podzimní dny s dobrou knihou Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Fotografie knihy a část anotace jsou ze zdrojů Palmknihy.cz

KOSATÍK, Pavel. Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938), Dita Hradecká, 2015, Praha. II. vydání. ISBN 978-80-906199-1-3