Pozor! Já se učím řídit auto!

Už víc než deset let se mě stále někdo ptá, proč vlastně nemám řidičák... Co na to ale taky pořád odpovídat?  Do nového roku jsem tedy vstupovala s velkým předsevzetím a ještě větším strachem - letos si udělám řidičský průkaz! Učím se řídit v zimě, ledu, sněhu i v chumelenicích, a hlavně téměř v centru Prahy. Mohlo by to být horší? Jedno přání se mi však splnilo - mám báječného instruktora! Takového, kterého jsem si vždycky přála - je totiž flegmatik!

Možná vás napadne na prvním místě otázka: "Proč vlastně ve svých 31 letech nemám ještě řidičák?" Odpověď není jednoduchá, ale mám ji za ta léta docela dobře nacvičenou...

DĚTSTVÍ A NAŠE RODINNÉ AUTO

Když jsem byla malá, tak jsme doma měli auto, nejdříve trabanta, ale to jsem byla snad ještě miminko.

Později to byla škodovka. Chodila jsem do školky a táta naše autíčko stále udržoval.

Pamatuji si, jak vyměňoval píchlé kolo, jak se nám jindy kouřilo z podkapoty a táta po určitých úsecích zastavoval a doléval vodu, jindy zase praskl jakýsi řemen a mamka poskytovala své silonové punčocháče...

Příhod bylo hodně, ale je fakt, že taťkova údržba auta se vyplatila, protože nás auto vozilo léta po Československu na nejrůznější výlety a dovolené.

KDYŽ MÁ ČLOVĚK AUTO, MUSÍ HO TAKÉ UMĚT OPRAVOVAT?

Nicméně jsem nabyla dojmu, že k autu patří také technický typ člověka. A kdo neumí opravit svůj vlastní vůz, ten snad ani nemůže mít řidičské oprávnění! Automobilový průmysl se od dob mého dětství raketově změnil, ale já si toho zřejmě zapomněla všimnout.

Táta auto v roce 1989 prodal, rozvedl se s maminkou a odstěhoval se z města. Auto doma nebylo a nikdo neřídil. Bratr Pavel, který si později udělal řidičák, měl několik aut - své i firemní. Když jsem doma uvažovala, že bych si možná udělala řidičák, bratr mi to vymluvil. Někdo jako já prý řidičák nikdy neudělá!

A když byla šance si udělat řidičský průkaz na střední škole, neviděla jsem důvod. Matka papíry ani auto neměla a bratr se vyjádřil v tom smyslu, že by mi stejně žádné ze svých aut nikdy nepůjčil. Tak nač si dělat řidičák?

ABSTINENT A JEŠTĚ BEZ ŘIDIČÁKU!

Přátelé a známí o mně vědí, že jsem absolutní abstinent. Nepiji nikdy a nic. Nicméně mi stále říkají, že se musím rozhodnout pro jedno - buď budu umět řídit (a přátele jako jediná střízlivá rozvážet z party domů), nebo se naučím konečně pít. Ale ani neřídit a ani nepít alkohol - to prostě nejde!

KDO BUDE ŘÍDIT, KDYŽ MAJITEL AUTA NEMÁ DVĚ RUCE?

Uplynula třicítka a já jsem si říkala, že se bez řidičáku obejdu. Ovšem jen do té doby, než můj přítel nešťastně uklouzl na ledě a vykloubil si rameno.

Přítele odvezla do nemocnice sanitka a jeho krásné, velké auto odvezl další den do garáže rodinný přítel Midloch.

Na první pohled jsme všechno zvládali bez auta, přítel byl po ruce, a když to bylo potřeba, řídil on. Nicméně otázka řidičáku visela ve vzduchu!?!

K VÁNOCŮM JSEM DOSTALA PENÍZKY NA AUTOŠKOLU

Poslední Vánoce se nesly v duchu finančních darů a příspěvků na autoškolu. Kamarád poradil svého známého, majitele Autoškoly Autoconsult s. r. o. na Praze 10 - Vršovicích, a já se konečně po čtyřech měsících donutila odnést do autoškoly vyplněnou přihlášku a uhradit školné.

Majitel pan Hlaváček mě ujistil, že to necháme až na leden 2010, neboť mezi svátky autoškola nepracuje. Jeho slova jsem přivítala s nadšením a velmi se mi ulevilo, že se autoškola ještě o pár dní posune!

Do nového roku jsem tedy vstupovala s předsevzetími (ostatně jako každý rok), jenže tohle bude pro mě velkým oříškem! Budu chodit do autoškoly a musím se naučit řídit!

NEJLEPŠÍ INSTRUKTOR, JAKÉHO JSEM MOHLA KDY MÍT...

Jak jsem už psala, mám toho nejlepšího instruktora na světě! Pavel Chaloupka je asi o pět let mladší než já, takže si tykáme.

Pavel je flegmatik, kterého nevyvede ani z míry, když nechtěně najedu na ostrůvek pro chodce u tramvají. Strhne v klidu volant a s klidným hlasem dál opakuje: "Tak spojku, trošku přidáme plyn, vyrovnáme volant a jedeme rovně."

Mám za sebou několik hodin v ulicích, a i když jezdíme v autě se žlutým nápisem AUTOŠKOLA na střeše, přesto na mě někteří z vás troubí, že jezdím příliš pomalu. Pravda, jezdím dost pomalu a jet už na dvojku mě v hustém pražském provozu stále ještě dost děsí. Ale, vydržte, budu trénovat a jistě to bude lepší.

Pravdou je, že nejšťastnější zatím jsem, když s úlevou odcházím po hodině jízdy domů, jsem zpocená, na tváři mám blažený úsměv, pokoj v duši a jsem při plném vědomí, že mě opět B-h neopustil, protože jsem to zvládla!

NAPIŠTĚ MI, JAK JSTE SE UČILI ŘÍDIT...

Velmi by mě povzbudilo, pokud byste se zapojili do diskuse nebo mi napsali, kdy a kde jste dělali autoškolu, kolik vám vlastně bylo let a hlavně, jestli do dnešního dne řídíte :-)

Fotografie:

http://www.flickr.com